Stockholm - Letošní laureátkou Nobelovy ceny za literaturu je Běloruska Světlana Alexijevičová.
Švédská královská akademie spisovatelku ocenila za dílo, které je podle ní "památníkem utrpení a odvahy v naší době".
BREAKING NEWS The 2015 #NobelPrize in Literature is awarded to the Belarusian author Svetlana Alexievich pic.twitter.com/MABhwFJ8Lu
— The Nobel Prize (@NobelPrize) October 8, 2015
"Prostřednictvím své mimořádné metody - pečlivě složené koláže lidských hlasů - Alexijevičová prohlubuje naše chápání celé éry. Následky jaderné katastrofy v Černobylu z roku 1986 jsou tématem knihy 'Modlitba za Černobyl - kronika budoucnosti'. 'Zinkoví chlapci - sovětské hlasy ze zapomenuté války' jsou portrétem války Sovětského svazu v Afghánistánu," píše se ve zdůvodnění ocenění.
Jedna z favoritek
Alexijevičová byla favoritkou na prestižní Nobelovu cenu už několikrát, velké šance se jí připisovaly i letos.
Narodila se v ukrajinském městě Stanislav běloruskému otci a ukrajinské matce. Svoji kariéru odstartovala jako novinářka a proslavily ji rozhovory se svědky historických událostí, ať už druhé světové války, sovětsko-afghánské války, pádu Sovětského svazu, či jaderné katastrofy v Černobylu.
Poté, co otec splnil vojenskou službu, se rodina přestěhovala do Běloruska, kde oba rodiče pracovali jako učitelé. V jejich stopách ostatně původně kráčela i Světlana, která rovněž učila. Zároveň na univerzitě v Minsku vystudovala v letech 1967 až 1972 žurnalistiku.
Po promoci byla - kvůli svým opozičním názorům - poslána do regionálních novin v Brestu u hranic s Polskem.
Válka nemá ženskou tvář
Později se vrátila do hlavního města Minsku a působila v deníku Selskaja Gazeta. Pro svoji první knihu Válka nemá ženskou tvář vyzpovídala stovky žen, které bojovaly v druhé světové válce. Dílo odstartovalo sérii Hlasy utopie, která se na život v Sovětském svazu dívá z pohledu jednotlivce.
Kniha Válka nemá ženskou tvář vyšla v roce 1985 a stal se z ní bestseller. Prodaly se více než dva miliony kopií.
Letos vyšlo v češtině její dílo Doba z druhé ruky - Konec rudého člověka.
Disidentka vůči vlastnímu národu
Kvůli svým postojům neměla Alexijevičová problémy jen v dobách SSSR, ale i v Bělorusku za vlády Alexandra Lukašenka. "Poslední diktátor v Evropě", jak bývá prezident označován, se postaral o její odchod ze země, a tak od roku 2000 žila mimo jiné v Německu, Itálii či Francii. Do Minsku se vrátila po jedenácti letech.
"Náš problém je, že v sovětských dobách jsme byli disidenty vůči vládě, nyní jsme disidenty vůči vlastnímu národu," řekla loni v rozhovoru pro Hospodářské noviny.
