Říká se, že největší bolest, jakou může člověk zažít, je bolest ze ztráty vlastního dítěte. Hudebník Nick Cave ji poznal na vlastní kůži před dvěma lety, když jeho syn uprostřed léta zahynul po pádu ze skály.
Psychoterapií se hudebníkovi stala práce na albu Skeleton Tree, jež vyšlo o rok později. A poté, co předchozí počin Push the Sky Away vynesla kritika i fanoušci do nebes, se dostatečné superlativy hledaly ještě hůř.
Přesto mohly panovat pochybnosti, jestli intimní, pochmurná a zmarem naplněná deska v rozlehlém a neosobním prostoru O2 areny vynikne se všemi nezbytnými detaily. Tím spíš, když ji netvoří skladby v pravém slova smyslu, ale v mnoha momentech spíš monotónní změti zvuků a atmosférická ambientní pásma s úspornou instrumentací. Zkrátka vše, jen ne hitové písničky pro velkou halu.
Nick Cave však veškeré obavy rozprášil jednak skvěle sestaveným setlistem, kde se melancholické, místy až éterické balady střídaly se staršími rockovějšími kousky, a k tomu odzbrojujícím přednesem. Tak moc autentickým, že se mu ve vypjatých pasážích odkazujících na jeho ztrátu lámal emocemi hlas.
Uhrančivost celého vystoupení podtrhl výborný výkon kapely The Bad Seeds a její skvělý zvuk. Z šestice elegánů nejvíc čněl multiinstrumentalista Warren Ellis se svým vpravdě nekonvenčním způsobem hry na housle i expresivními pohyby na pódiu. Oproti tomu velmi decentně působilo osvětlení rozlehlé scény, jež se rozprostírala do maximální šířky, kterou stavba ve Vysočanech dovoluje.
Slyšíš, jak mi buší srdce?
Caveovy koncerty jsou pověstné interakcí s fanoušky. Stejně jako při své poslední zastávce v Praze strávil mnoho času na hrazení na dosah předních řad, které na něj jako hlava mytické Medusy natahovaly ruce. V písni Higgs Boson Blues si dokonce za naléhavého šeptání kusu textu "cítíte tlukot mého srdce?" přitiskl dlaně nejbližších příznivců na svůj hrudník.
Spojení s publikem ovšem působilo intenzivněji a důvěrněji než kdy dřív. Třeba i ve chvíli, kdy si "vypůjčil" šátek, jímž si otřel zpocený obličej, nebo v přídavku, kdy si k sobě na pódium pozval zhruba stovku lidí.
V dobré víře být maximálně blízko svým fanouškům bohužel zbavil kouzla křehkou závěrečnou baladu Push the Sky Away. Tím hůř, že mnozí na pódiu měli z tohoto rodinného momentu pouhou atrakci.
Ve stejnou chvíli přišel nepříliš patrný, ale možná nejsilnější okamžik celého dvouapůlhodinového setu. To když jeden z fanoušků, vedle něhož se Cave zrovna objevil, vytáhl z kapsy telefon, aby si s umělcem udělal selfíčko. Nick Cave mladíkovu ruku rozvážně sklopil a objal jej. Jako by mu chtěl říct: "Neřeš zítřejší vzpomínky, žij teď a tady. Protože zítřek už nemusí přijít."
Nick Cave & The Bad Seeds
Praha, O2 arena, 26. října 2017
Hodnocení Aktuálně.cz: 90 %
