Velká dvorana Veletržního paláce čítá 32 děl umělců z Maďarska, Německa, Turecka, Česka či USA. Osm jich vzniklo přímo pro bienále. To připravila platforma Tranzit.cz, která existuje od roku 2002, společně s Národní galerií.
"Těší nás, že může zaznít hlas současných umělců a že se mohou vyzdvihnout témata, o kterých se jindy tolik nemluví," uvedla ředitelka galerie Alicja Knast.
V paláci lidé uvidí multimediální práce i prostorové instalace. Například v Berlíně žijící turecká umělkyně Pinar Öğrenci vystavuje 40 holí, jimiž venkovské ženy z pobřeží Černého moře bojovaly proti tepelným a vodním elektrárnám. Zvuková nahrávka zachycuje kolektivní bouchání holemi o zem. Běloruští umělci Uladzimir Haramovich nebo Olia Sosnovskaya zpracovali protesty, jež se v jejich zemi odehrávaly od roku 2020. Natalii Perkof, která pochází z Uherského Hradiště a před několika lety se s rodinou pustila do biofarmaření, zase zajímalo, proč si mladí lidé chtějí pěstovat vlastní potraviny.
Celým výstavním prostorem procházejí telegrafní sloupy a dráty. Bienále, jehož první ročníky se konaly v letech 2020 a 2022, letos připravili maďarská kurátorka Katalin Erdődi a její běloruský kolega Aleksei Borisionok. "V přesyceném světě obrazů stále ještě téměř nevíme, jak funguje práce, ať už zemědělská, logistická, nebo tvůrčí," tvrdí.
Akci vnímají jako pokus o vyjádření složitostí současného života a lidské práce. "Výstava se snaží opustit pomyslnou hranici mezi venkovem a městem a představuje soubor příběhů, které tyto hranice překračují, od vyvlastnění zemědělců, stávkujících pečovatelů, uloupených muzejních předmětů až po vytěžování nerostného bohatství," říká Borisionok.
Dle anotace kurátoři obrazně pracovali s metodou roubování převzatou ze zemědělství a medicíny, kdy se k sobě připoutají dvě odlišné rostliny či tkáně, aby se vzájemně posílily. "Podobně lze vnímat i vztah jednotlivých děl na výstavě," doufají organizátoři.
Druhá část projektu se nachází v Lidické galerii, která je součástí Památníku Lidice. Do tamní sbírky umění svými pracemi takzvaně intervenuje ukrajinský rodák Nikita Kadan, jehož "forenzní sochy" dokumentují válečné zločiny Ruska proti Ukrajině. Filmařka Marta Popivodová se zase zajímala o to, jak se Lidice měnily v důsledku válečné tragédie a poválečné rekonstrukce.
"Lidická sbírka umění je potěšena, že do ní opět vstupují umělci a umělkyně z různých koutů světa, kteří se zabývají její podstatou, interpretací a rozšiřováním její expozice jak v naší galerii, tak mimo ni," uvádí dokumentátor lidické kolekce Miloslav Vorlíček. "Základem naší práce je pluralitní komunikace a dialog napříč různými názory, a proto je pro nás důležité, že letošní bienále Ve věci umění skrze naši jedinečnou solidární sbírku intenzivně reflektuje odkaz Lidic," dodává.
