Premiéry se uskuteční v pátek 24. a neděli 26. května, ta první je součástí programu festivalu Pražské jaro. Projekt náleží do Roku české hudby. Název zastřešuje kulturní událost připomínající každých deset let významná výročí hudebních osobností.
"Když jsem inscenaci začal připravovat, bylo pro mě velké trápení přijít na ten klíč," přiznává režisér Ondřej Havelka, že k dílu z let 1877 až 1878 hledal cestu obtížně. "Nakonec jsem zvolil takovou cestu, která je tenkým ledem, ale mě to bavilo, a hlavně to bavilo zpěváky. Ten klíč je vlastně taková rovnice: naivní libreto rovná se naivní divadlo. Rozhodli jsme se, že to budeme inscenovat, jako by to bylo divadlo z konce 19. století," dodává.
Zároveň chtěl na jeviště vnést špetku ironie. Pěvci se tak při zkoušení museli uchýlit k hereckým prostředkům dnes již považovaným za překonané, zastaralé nebo dokonce nežádoucí, jako jsou přehrávání či velká ilustrativní gesta. Zároveň režisér v úvodu využívá častý postup takzvaného divadla na divadle.
"K velkým hudebním scénám či lyrickým áriím přistupujeme s úctou, v dialogových situacích si dovolujeme ironizující odstup. Tato oscilace mezi ironií a citovou opravdovostí by měla zvolna ustupovat ve třetím dějství, kdy Smetanova hudba jasně vítězí a téma zapovězené lásky spěje k hudebně dokonalému a silně emotivnímu finále," doplňuje Havelka.
Opera inspirovaná shakespearovským námětem líčí nevraživost mezi rodem Malinů a Kalinů. Konšel Kalina chce ukázat, že není takový chudák, za jakého jej měl Malina, když mu odmítl dát za ženu svou sestru Rózu. Situace se zkomplikuje, když se do sebe zamilují jejich potomci: Blaženka Malinová a Vít Kalina.
V hlavní roli Kaliny se představí Adam Plachetka. Má radost, že se jeho repertoár smetanovských rolí rozrůstá. "Smetana je velmi blízký mému srdci a jsem velmi rád, že se k těmto postavám postupně dostávám. Velmi jsem stál o to si Tajemství někdy zazpívat a kde jinde než ve zlaté kapličce," říká. Tento měsíc se na Pražském jaru představí ještě jako Přemysl v koncertní Libuši. V roli Kaliny jej bude alternovat Svatopluk Sem. Jeho rivala Malinu ztvární František Zahradníček a Zdeněk Plech.
Blaženku zazpívá Jana Sibera, která už ji nastudovala v plzeňské a ostravské opeře, v alternaci s Markétou Klaudovou. Její pěvecký protějšek Víta Kalinu ztvární smetanovský matador Aleš Briscein a Petr Nekoranec.
Pannu Rózu zpodobní slovenská pěvkyně Jana Kurucová. "Je to pro mě symbol, jde o mou první smetanovskou operu a je to taková první láska - stejně jako je Kalina první láska Panny Rózy," uvedla s tím, že zkoušení prožívá intenzivně. V alternaci se představí Lucie Hilscherová.
V dalších rolích vystoupí Pavel Švingr a Jan Martiník jako Bonifác, roli Skřivánka alternují Martin Šrejma a Josef Moravec, například Mistra zednického pak Csaba Kotlár a Jiří Hájek. Scénu vytvořil Martin Černý, kostýmní výtvarnicí byla Barbora Maleninská a choreografii vymyslela Jana Hanušová.
Tajemství je Smetanovou sedmou a předposlední operou. Patří k jeho nejpropracovanějším zpěvohrám. Odborníci ji často považují za vrchol jeho tvorby, minimálně té operní. "Podle mého názoru jde dramaturgicky, formálně, ale i hudebně o jedno z jeho nejlepších děl. Dokonale se v něm snoubí humor, melancholie a niternost. Smetana zde naplno využívá svou melodickou invenci od lidových zpěvů, smysl pro hudební drama až po velká ansámblová čísla," míní dirigent Robert Jindra.
Skladatel přitom komponoval ve velmi komplikované fázi života, připomíná dramaturg Beno Blachut mladší. Smetana se v té době potýkal s nepříznivou finanční situací i zdravotními obtížemi včetně úplné ztráty sluchu. "Je nesmírně inspirativní, že to ani přes nepřízeň osudu nevzdával," vyzdvihuje Blachut.
Výrazně rozporuplné hodnocení naopak dodnes vyvolává text Elišky Krásnohorské, což ukazuje i spor režiséra s dramaturgem v názoru na kvalitu libreta. Patrný byl také na pondělní tiskové konferenci v Praze.
"Pro mě je podstatné to, že Krásnohorská libretistkou vůbec byla. Je to jedna z prvních libretistek celosvětově," upozorňuje Blachut, že nikde jinde ve světě koncem 19. století nepůsobila spisovatelka, která by dostávala zakázky na operní libreta, navíc od nejvýznamnějších skladatelů. "České spisovatelky byly na tomto poli v emancipaci skutečně daleko před ostatními. Jsem přesvědčen, že jako osobnost byla Krásnohorská pro Smetanu velmi inspirující," dodává dramaturg.
Režisér Havelka je však opačného názoru. Kontruje bonmotem, který podle svých slov nechal napsat i do programu: "Já jsem přesvědčen, že Bedřich Smetana si náš obdiv a úctu zaslouží, kdežto Krásnohorská by zasloužila," dodává s úsměvem. Výrok mezi přítomnými novináři vyvolal rozpaky.
"Hudba je mistrovská, bohužel libreto za ní dosti pokulhává. Je, když to řeknu mírně, velmi naivní, litera veršů značně archaická a zápletka přihlouplá. A humor? Možná před sto padesáti lety, kdy opera vznikla, mohl fungovat, po těch dlouhých letech však dosti vyvanul," kritizuje Ondřej Havelka. Naopak dirigent Robert Jindra text vnímá spíše na symbolické úrovni.
Právě spolupráce s Eliškou Krásnohorskou přitom Smetanovi přinesla úspěch. Spisovatelka, básnířka a literární kritička si coby jedna z prvních dovolila upozornit skladatele na nesoulad v jeho dílech mezi přirozenou prozódií textu, pracující se zvukovými vlastnostmi jazyka, a jeho zhudebněním. Ve svém článku nazvaném O české deklamaci hudební, vydaném roku 1871 v Hudebních listech, upozorňuje na rozpor mezi rytmem řeči, přirozeným přízvukem i délkou slabik oproti hudebnímu zpracování - a jako příklad uvádí úryvky ze Smetanovy Prodané nevěsty. S její interpretací mívají právě kvůli nelogické hudebně-textové stavbě frází pěvci dodnes potíže. Krásnohorská se pro ilustraci nebála využít i nejoblíbenějších árií Jeníka a Kecala, které se v té době těšily značné oblibě.
Vzápětí se sice autorka Smetanovi v dopise za kritiku omluvila, dosáhla však svého, neboť skladatel její výtky přijal "jako evangelium", jak později čtyřiadvacetileté spisovatelce osobně řekl, a ve svých dalších operách již důsledně aplikoval správné deklamační principy. Krásnohorskou si také oblíbil jako libretistku.
Ani tato spolupráce nicméně nebyla "bez mráčku". Skladatel s mladou spisovatelkou, jak vyplývá z jejich korespondence, jednal z pozice moci. Často po ní žádal zásadní úpravy a tlačil na ni, aby v libretech používala více humoru. "Když žádáte ode mne lehký vtip a humor, žádáte hrozně mnoho, zrovna tolik, jako byste chtěl, aby medvěd zpíval soprán v Kouzelné flétně," opáčila však v dopisech literátka, která si byla vědoma, že vtipnost není její silnou stránkou.
Smetana v jejích textech navíc často bez souhlasu škrtal a měnil vyznění. Není tak zcela namístě vyčítat libretistce neumělý humor, jak to činí Havelka. S trochou nadsázky by se dalo říci, že si Smetana nelogičnosti v textu a jeho ne zcela vysokou kvalitu do jisté míry způsobil sám.
Zároveň je třeba dívat se na text prizmatem tehdejšího jazyka - ostatně dnešnímu divákovi je také spíše zatěžko smát se Vaškovi v Prodané nevěstě proto, že trpí vadou řeči. Smetana to považoval za výborný vtip, jehož autorem byl ovšem Karel Sabina.
