Rané grafiky z 60. let a kresby z první poloviny 80. let, které vytvořil Karel Malich, vystavuje ode dneška Galerie hlavního města Prahy v Domě U Zlatého prstenu. Díla jsou součásti kolekce děl Karla Malicha, jedné z nejvýznamnějších postav českého umění druhé poloviny 20. století, v galerijní sbírce. U příležitosti předloňských Malichových osmdesátin galerie připravila umělci velkou retrospektivu v Městské knihovně.
Malich začínal v 50. letech krajinomalbou. Šedesátá léta znamenají posun od empirické tvorby k abstrakci. "Přistoupil k radikální, nekonvenční formě abstrakce. Chtěl uchopit prostor zevnitř a boural pevný tvar," říká o jeho tvorbě kurátor retrospektivní výstavy a ředitel Galerie hlavního města Prahy Karel Srp.
Grafiky ze 60. let jsou obdobně jako koláže a kresby tohoto období reflexí Malichova vztahu ke krajině a způsobu vnímání mikrosvěta, který jej v mládí obklopoval. Vycházejí ze zkušenosti osobitého prožitku přírody jeho rodiště v Holicích, jejich okolí a především kameneckého kopce, přetransformovaného do sestavy geometrických prvků a linií. Obrys kopce, který se objevuje v grafikách, temperách i kvaších už na začátku 50. let, se nadále stal symbolem, objevujícím se v další tvorbě.
Vystavené grafické listy odrážejí proměny významových kvalit krajiny ve formálním rozpětí od kompozic na pomezí lyrické abstrakce až k čistě geometrické zkratce.
Další zlom v Malichově tvorbě nastal počátkem 70. let, kdy již mezinárodně uznávaný autor nesměl publikovat svá díla a uzavřel se v ateliéru. Začal se zabývat proměnlivými energiemi, proudícím vzduchem, pohledem na mraky.
Pastely z první poloviny 80. let patří ke stěžejní etapě Malichovy práce, ve které autor zásadně přehodnotil realitu okolního světa do subjektivních vizí překračujících smysly uchopitelný prostor.
Figurální kresby z rozmezí let 1980 až 1985, první ze dvou vyhraněných poloh tohoto období, se většinou váží k tématu hospod a lidí v nich a tvoří volný soubor nazvaný Za stolem (často Poslední večeře).
Od roku 1982 se v kresbách objevuje tvar ovoidu, který nadále Malichovy často velmi komplikované a zdánlivě chaotické vize propojuje. K druhé poloze patří soubor menších pastelů, které se pod názvem Světlo, Světlo ve mně či Vnitřní světlo soustřeďují na zachycení světelných událostí v jejich tvarových proměnách. Ty posléze vyústily do větších pastelů, které Malich na konci 80. a 90. let vytvořil.
