Mladé české spisovatelky ve svých prvotinách často zavádí čtenáře do exotických zemí, od Latinské Ameriky přes Mongolsko až po Japonsko. Novinářka Zuzana Kaiserová si ve svém beletristickém debutu vystačila s Evropou, ale děj posunula do blízké budoucnosti. Neradostné budoucnosti.
Román nazvaný Kalandrova dcera, který právě vydalo nakladatelství Volvox Globator, je především politický thriller, jenž vyslovuje obavy určité části konzervativněji laděných vzdělanců z toho, kam směřuje Evropa. Z rostoucí chuti elit stanovovat, co je správné a co ne, z posilování evropské byrokracie, to vše za podpory zpitomělých, či dokonce uplacených pseudointelektuálů.
Kalandrova dcera je proto také jakýsi "román idejí" v rodu Houellebecqova Podvolení, literárně zpracovaná úvaha o tom, jak jsme se dostali tam, kde jsme. Současně je v duchu Umberta Eca příběhem pátrání po pravdách, které nám někdo chce utajit, ne-li rovnou orwelliádou o boji s politickou chobotnicí. V tom připomene napínavé knihy o utkání osamělého hrdiny se zpupnou vládou a jejími přisluhovači.
Ano, Kalandrova dcera je vedle toho všeho kniha dobrodružná, v níž se utíká, střílí, skrývá a šifruje. Zuzana Kaiserová ví, že román má bavit, a bavila se také ona. Občas na účet svých hrdinů, jindy čtenáře vodí za nos a někdy ho nechává jen tušit, že v textu jsou žerty, kterým patrně porozumí jen autorčino okolí.
Za okraj úpadku
Není spravedlivé srovnávat každou další antiutopii nebo dystopii s předchozími, protože od Wellsových nebo Zamjatinových dob se některé prvky nevyhnutelně musejí opakovat. Důležité je to, čím se díla odlišují a čím jsou nová.
Kalandrova dcera je podbarvena ironií, která jinak v textech hořekujících nad krásným novým světem chybí. To je obzvlášť osvobodivé vzhledem k tomu, že podobné prózy se obvykle vyžívají v láteření, činnosti, která tak dobře sedne českému naturelu.
A ano, druhý důležitý rys spočívá v tom, že román je o nás a také se u nás odehrává. Hlavní hrdinkou je dívka pocházející z Prahy a trochu z Vysočiny, regionu se zdravým jádrem. Mladá intelektuála Tereza Kalandrová ovšem svůj život spojí s vyspělejším a možná upadlejším Západem. Na začátku vyprávění ji nacházíme přímo v epicentru, totiž v Bruselu.
S tím souvisí třetí specifikum knihy, polemika s oficiální podobou evropanství a "progresivními" názory. Pracovny bruselských úřadů ani kabinety prestižních univerzit tu nevystupují jako ta nejsvětlejší místa na Zemi.
Centralizovanému a současně napůl rozpadlému kontinentu velí nafoukaní ouřadové a mocichtiví šejdíři. Naopak křesťanství je v nových poměrech - v zájmu společenského smíru - spolu s islámem zakázáno jako ideologie propagující násilí. Byť se v obou případech ukáže, že nic není takové, jak se zdá.
Exodus za svobodou
Mnoho uzlových bodů závisí na znalosti detailů z oblasti biblistiky, filozofie nebo literární vědy (ano, dojde i na Kafku), ale autorka si dává pozor, aby kvůli tomu za vývojem děje nenechala kulhat žádného čtenáře.
Zuzana Kaiserová: Kalandrova dcera
Nakladatelství Volvox Globator 2018, 264 stran, 249 korun
Ten se tak může i trochu dovzdělat, nemine ho starozákonní kniha Exodus, aramejština nebo úvahy o podstatě křesťanství, protože Zuzana Kaiserová má k těmto tématům blízko. Vedle českobratrské Vysočiny k ostrovům svobody a vzdoru v knize patří oblast zvaná Svobodné Polsko. Jak v očích české evangeličky obstojí konzervativní polští katolíci, kteří v boji za záchranu křesťanské Evropy rovněž hrají nemalou úlohu?
V knize dochází na úvahy o přednostech a nedostatcích slovanských žen, českou nebo polskou národní povahu, migraci a uprchlictví, Ameriku i Rusko. Nebo úlohu mužů a žen v životě - ženy v románu spíše přikulují, i když vlastně, co my víme?
Zachrání nakonec Kalandrova dcera Tereza evropskou křesťanskou civilizaci? Za jakou cenu? A jak vlastně? Čtenář se to dozví až na úplně poslední straně 263, ale předtím si s chutí přečte i ty předchozí.
Autor je komentátor Českého rozhlasu Plus
