Agnessa spadla z čekistické smetánky až na dno gulagu. Před realitou zavírala oči

Radka Rubilina
8. 4. 2021 11:43
Jsou knihy, které budí rozruch, a nemusí to být vždy zásluha kvality textu. Někdy kontext a interpretace vytvoří napětí, vyvolají nesouhlas či údiv. To je případ Agnessy, vydané nakladatelstvím Maraton u příležitosti nedávného Velkého knižního čtvrtka.

Agnessa byla ženou významného čekisty a stalinského diplomata Sergeje Mironova. Vyprávění zahajuje galejemi svého dědečka na ostrově Sachalin koncem 19. století a končí rozjímáním nad hrobem svého třetího muže, čekistova bratra, v 70. letech minulého století.

Pro Agnessu Mironovovou je typická neutuchající chuť do života a svým způsobem omezené, dalo by se říct "slepičí" vnímání událostí: zajímají ji jen ty v nejbližším okolí, móda nebo drby. Což zároveň tvoří slabinu i sílu vyprávění. Agnessa je natolik zahleděná do sebe, parádění či milostných pletek, až jako by si nevšímala, co se děje v Sovětském svazu: občanská válka, hladomor, rudý teror.

Na druhou stranu je schopna podat tolik zajímavých informací z každodenního života čekistů, až se člověku tají dech.

Právě toto etické dilema se stalo námětem zahraničních recenzí - jak je možné, že člověk, který se právě dozvěděl o projevech kanibalismu na místě, kam dorazil čekistický vlak, dokáže na jednu stránku vtěsnat tato šílená fakta s popisem vybraných jídel, které mu vařili dva osobní kuchaři? Jak je možné, že tato dáma v době hladomoru nepochopila dopis od vlastní sestry umírající hladem a místo spásného jídla se jí chystá poslat látku na plesové šaty? Při takových momentech čtenáře mrazí. Do očí bijící egoismus ani strkání hlavy do písku nejspíš vypravěčce neodpustí.

Tajně zaznamenáno

Text sám o sobě jak v ruském originále, tak v českém překladu Kateřiny Šimové ale představuje vyrovnaný celek. Respektuje, jak kniha vznikala.

Agnessa o svém životě ráda mluvila a vzpomínala jak na mládí v čekistické zlaté kleci, tak i na tábory nucených prací. Tam se nedostala kvůli svému muži, popravenému roku 1940, ale obyčejnému udání - ve společné kuchyni se pohádala se sousedem.

Agnessa Mironovová (druhá zleva) mezi spolupracovníky NKVD, Dněpropetrovsk, 1933.
Agnessa Mironovová (druhá zleva) mezi spolupracovníky NKVD, Dněpropetrovsk, 1933. | Foto: ELKOST

Když jí bylo kolem šedesáti, potkala ženu z úplně jiných kruhů, dceru ukrajinských disidentů Miru Jakovenkovou. Vystudovanou matematičku a sběratelku svědectví o stalinském teroru Agnessa zaujala. Dokonce se spřátelily. Jakovenková poté začala potichounku zapisovat její vyprávění.

Ze vzpomínek nesestavila chronologický tok událostí, naopak je seřadila kolem osob a míst. To knize dodává na čtivosti: líčení banketů při oslavách výročí Velké říjnové socialistické revoluce střídají obrazy z lágru, kde hrdinka leží až po nos přikrytá smrdutým kusem hadru nahrazujícím peřinu.

Jakovenková zamlčela, že vyprávění zapisuje. První vydání knihy se objevilo až po Agnessině smrti. To byl od spisovatelky také dobrý tah: Agnessa je rozená vypravěčka, umí příběh zajímavě rozvinout, pracuje s napětím. Text zůstává neuvěřitelně živý a přelévá se z jedné vzpomínky do druhé.

Jak zemřel Kirov

Z vyprávění vystupují Agnessiny charakteristické rysy: vůle k životu, stále se vracející smutek, láska k čekistu Mironovovi, byť byla Agnessa vdaná celkem třikrát, nebo osobité chápání ženskosti jako hnacího životního motoru.

Jakovenková však nejen zapisovala Agnessino vyprávění, jako historička stalinských represí jej také doplňovala. Ke každé osobě či události dodává podrobné poznámky pod čarou: data, fakta, upřesnění. Díky tomu publikace tvoří vyvážený celek. Agnessa si hodně pamatuje, příběhům dává kouzlo a šťávu, Jakovenková její život vsazuje do kontextu a koriguje snahu přikrášlovat to či ono.

Agnessa se Sergejem Mironovem, začátek 30. let.
Agnessa se Sergejem Mironovem, začátek 30. let. | Foto: ELKOST

Jako příklad může posloužit vražda vysoce postaveného pracovníka sovětské tajné služby NKVD Kirova v roce 1934, která odstartovala stalinský teror. Agnessa seznamuje čtenáře s drby, které kolem vraždy roznesly ženy vysoce postavených politiků. Sama se kloní k verzi msty ze žárlivosti: poslední Kirovova milenka byla, jako i mnoho předešlých, přední balerínou v leningradském Mariinském divadle. Muž, který Kirova zavraždil, byl prý také její milenec.

Nastiňování událostí v melodramatickém světle je pro Agnessu typické - a Jakovenková tuto verzi vraždy v poznámce pod čarou usvědčuje jako mnohokrát vyvrácenou. Agnessa si však při jejím vyprávění připadá jako dáma, která byla částí "vysoké společnosti". V zásadě vystihuje smýšlení čekistické smetánky, která toužila stát se novou ruskou aristokracií. Vždyť Mariinské divadlo je historicky spjato s milenkami nejvyšších představitelů státu, nevyjímaje posledního cara Mikuláše II. Ten své oblíbené baletce v dnešním Petrohradu dokonce postavil krásnou vilu.

Kirovův příběh v Agnessiných vzpomínkách kopíruje zvyky slavného carského období a ona jim chce věřit, protože přesně tak vnímá i svůj život.

Neodolatelná kráska

Manželství s čekistou Mironovem představuje jako nekonečný příběh velké lásky. Popisuje triky, jak si svého miláčka "udržet", jak od něho odehnat případné sokyně, jak v pravou chvíli "hrát" tu správnou roli, či naopak jak ho "vytrestat", popřípadě si ho usmířit.

Jelikož staví piedestal kráse a mládí, sama se stylizuje do neodolatelné krásky. Neustále popisuje, jak chodila polohladová, aby náhodou nepřibrala, jak pečlivě dbala o svou útlou postavu, jak se zkrášlovala róbami odhalujícími krásná ramena a ňadra.

Ne nadarmo Agnessa minimálně dvakrát vzpomíná na román Anna Karenina od Lva Nikolajeviče Tolstého. Jako by právě do něj stylizovala svůj život: velká láska, zpočátku tajná a zakázaná, na pozadí obrovských historických změn Ruska. Tragický konec. Dokonce i po příchodu do pracovního tábora vypravěčka neopomene zdůraznit, že jí tam zlodějky a kriminálnice říkaly "princezna", protože byla krásnější a lépe oblečená než ostatní.

Sama na sebe vzpomíná s romantizující rozkoší, o které si čtenář může udělat vlastní obrázek díky dobovým fotografiím.

Nejen hrdinčin obraz, celé její vyprávění lze číst jako alegorii. Poživačný život v době stalinského teroru jako by potvrzoval aktuálnost Puškinovy dramatické básně Hodokvas v době moru z roku 1830. Autor v ní popsal sebestřednou izolaci hodující společnosti vybraných jedinců v době, kdy se městem valí vlna moru: každá z postav přichází či může přijít o blízké, hrdinova milenka už na mor zemřela.

Obal knihy Agnessa: Zpověď ženy stalinského čekisty.
Obal knihy Agnessa: Zpověď ženy stalinského čekisty. | Foto: Maraton

Agnessino vyprávění se stejně sebestředně soustředí na jakési z vědomí vytěsněné "čekání" katastrofy. Její svatba s Mironovem v roce 1936, na kterou čekista dostal peníze v obálce - Agnessa nezapomíná podotknout, že se jednalo o státní peníze -, všechen ten přepych a sezvaní hosté jsou skoro čistým zhmotněním Puškinova odkazu.

Bezohledné ignorování reality také zůstává tím nejaktuálnějším, co kniha přináší současnému čtenáři. Všichni zmiňovaní představitelé NKVD, všichni ti čekisté, které Agnessa líbala na své svatbě, byli do pár let mrtví, včetně jejího manžela.

Jistě i my, v 21. století, stejně zavíráme oči před hrozbami, které se valí na nás. I my si vytváříme mýty, abychom se vyhnuli obavám. Kdo chce soudit Agnessu, ať to nejdřív zkusí na sobě.

Kniha

Mira Jakovenková, Agnessa Mironovová - Agnessa: Zpověď ženy stalinského čekisty
(Přeložila Kateřina Šimová)
Nakladatelství Maraton 2021, 288 stran, 328 korun.

 

Právě se děje

před 4 minutami

Při útoku u amerického Pentagonu zemřel policista i útočník, motiv je nejasný

Na autobusové zastávce uvnitř komplexu amerického ministerstva obrany v úterý zaútočil muž na člena ochranky Pentagonu a zabil ho. Sedmadvacetiletý pachatel pak následně zemřel při přestřelce. Podrobnosti incidentu, který si vynutil dočasné uzavření celého sídla amerického ministerstva obrany, zatím nejsou jasné, federální vyšetřovatelé nicméně sestavují profil útočníka a snaží se přijít na motiv jeho činu, napsala agentura AP.

Pachatelem byl podle několika vyšetřovatelů zřejmě Austin William Lanz. Podle nejmenovaných zdrojů AP se rozběhl na člena ochranky Pentagonu George Gonzaleze a pobodal ho do krku. Další policisté na místě útočníka následně zastřelili.

K útoku došlo na zastávce v bezprostřední blízkosti budovy Pentagonu, která je přestupní stanicí mezi metrem a řadou autobusových linek, a jíž denně prochází tisíce zaměstnanců ministerstva.

Mluvčí ministerstva obrany na úterní tiskové konferenci nechtěl médiím sdělit ani základní okolnosti útoku, jen zmínil, že byl napaden policista a že došlo k přestřelce. Nevyloučil také teroristický ani jiný motiv s tím, že nechce zasahovat do probíhajícího vyšetřování. Bližší informace neposkytl ani Federální úřad pro vyšetřování (FBI).

Zdroj: ČTK
Aktualizováno před 5 minutami

U Kralup nad Vltavou vykolejil nákladní vlak, koridor bude stát až do čtvrtečního rána

U Kralup nad Vltavou vykolejil ve středu brzy ráno nákladní vlak. Mimo trať skončily tři vozy. Při nehodě se nikdo nezranil, škoda na vlaku dosáhla tří milionů korun, na trati je škoda za jeden milion korun, uvedl mluvčí Drážní inspekce Martin Drápal. Provoz na trati je zastavený. Omezení se dotkne desítek spojů včetně mezinárodních, uvedly na svém webu České dráhy (ČD). V úseku je náhradní autobusová doprava.

Podle mluvčího Správy železnic Dušana Gavendy potrvá omezení zřejmě do čtvrtečních brzkých ranních hodin, nyní na místě pokračuje odklízení vykolejených vozů, řekl Gavenda po 20:00.

Nehoda se stala krátce před 05:00 v úseku mezi Kralupy - Libčice nad Vltavou. Podle ČD vykolejil vlak jiného dopravce. "Vykolejil v prostoru výhybky," řekl Drápal. Drážní inspekce na místě zjišťovala příčiny a okolnosti nehody, vyšetřování pokračovalo celé odpoledne. Po jeho skončení na místě začalo odklízení vagonů.

"Je předpoklad, že ještě v noci, odhadem kolem půlnoci, začne oprava trati," popsal Gavenda. Mluvčí Správy železnic Radka Pistoriusová už dnes ráno uvedla, že není poškozené trakční vedení. Podle předběžných informací Českých drah by provoz po jedné koleji mohl být obnoven kolem 4:00.

V úseku Praha-Holešovice - Kralupy nad Vltavou funguje náhradní autobusová doprava, ovšem v omezeném počtu autobusů. Cestující mohou také využít linku Pražské integrované dopravy číslo 370.

Zdroj: ČTK
před 13 minutami

OSN má obavy desetitisíce Afghánců, v Laškargáhu by je mohly uvěznit boje s Tálibánem

OSN má velké obavy o bezpečnost desetitisíců obyvatel afghánského Laškargáhu, které by v tomto městě mohly uvěznit boje mezi vládními vojsky a islamistickým hnutím Tálibán. V New Yorku to dnes podle agentury Reuters uvedl mluvčí generálního tajemníka OSN Stéphane Dujarric.

Tálibán svou ofenzivu proti afghánské vládě zesiluje od dubna, kdy USA oznámily, že do září stáhnou z Afghánistánu své vojáky, čímž ukončí svou dvacetiletou vojenskou přítomnost v zemi.

"Od začátku roku konflikt v Afghánistánu přinutil skoro 360.000 lidí opustit domovy. Od roku 2012 bylo vysídleno zhruba pět milionů lidí," řekl Dujarric novinářům.

Boje jsou velmi intenzivní zejména v okolí města Herát, nedaleko západní hranice s Íránem, a v Kandaháru a právě v Laškargáhu na jihu země.

"Máme velké obavy o bezpečnost a ochranu lidí v Laškargáhu na jihu země, kde by boje mohly uvěznit desetitisíce lidí," řekl Dujarric. Doplnil přitom, že z provincií Hílmand a Kandahár byl hlášen nárůst počtu civilních obětí a destrukce civilních budov i kritické infrastruktury, včetně nemocnicí.

Zdroj: ČTK
Aktualizováno před 32 minutami

Běloruská běžkyně Cimanouská dorazila do Varšavy, dostala humanitární vízum

Letadlo s běloruskou atletkou Kryscinou Cimanouskou, která po konfliktu s vedením výpravy své země opustila olympiádu v Tokiu, přistálo ve středu večer na varšavském letišti. Informovaly o tom agentury Reuters a AFP. Sportovkyně dostala polské humanitární vízum poté, co se z olympijských her odmítla vrátit do vlasti kvůli obavám o svou bezpečnost. Atletka letěla z Tokia pod ochranou polské diplomacie nejprve do Vídně, kde po několika hodinách nastoupila do letadla mířícího do polské metropole.

Původně se předpokládalo, že olympionička poletí z Tokia přímo do Varšavy, na poslední chvíli ale plány změnila a nejprve zamířila do rakouského hlavního města. "Jak jsme opakovaně naznačovali, podrobnosti ohledně jejího letu nebudeme zveřejňovat," řekl ve středu agentuře Reuters náměstek polského ministerstva zahraničí Marcin Przydacz.

Atletka let změnila poté, co se na veřejnost dostal itinerář její cesty, napsal už dříve Reuters s odvoláním na polský vládní zdroj. Podle něj panovaly obavy kvůli květnovému incidentu, kdy běloruské úřady přinutily přistát v Minsku letoun mířící z Atén do Vilniusu, na jehož palubě cestoval běloruský opoziční novinář Raman Pratasevič, jehož pak zatkla běloruská policie. Květnový incident v této souvislosti zmínil v rozhovoru pro televizi TVN24 i šéf exilové organizace Běloruský dům ve Varšavě Ales Zarembjuk.

Běloruský dům ve Varšavě rovněž uvedl, že dnes do polské metropole z Ukrajiny přicestuje manžel atletky Arseň Zdanevič. Stejně jako jeho žena i on obdržel polské humanitární vízum.

Zdroj: ČTK
Aktualizováno před 47 minutami

Tisíce Libanonců žádají potrestání viníků výbuchu v Bejrútu, policie je rozhání vodními děly

Tisíce Libanonců se ve středu shromáždily poblíž bejrútského přístavu, aby si připomněli první výročí mohutné exploze, která si vyžádala životy více než 200 lidí, tisíce dalších zranila a zdevastovala rozsáhlé části města. Mnozí přitom volali po spravedlnosti. V přístavu před rokem vybuchlo velké množství roky špatně uskladněného dusičnanu amonného. Žádní vysoce postavení činitelé ale dosud nebyli postaveni před soud, což vedlo k četným protestům. Demonstrace se uskutečnila také u libanonského parlamentu. Bezpečnostní složky tam dav podle agentury Reuters rozháněly pomocí vodního děla a slzného plynu, zraněno tam bylo osm lidí.

Výbuch v bejrútském přístavu byl jednou z nejsilnějších nejaderných explozí, která byla kdy zaznamenána. Otřesy byly cítit až na více než 240 kilometrů vzdáleném Kypru. Vyšetřování nicméně postupuje pomalu, řada žádostí o odebrání imunity vysoce postaveným politikům a bývalým činitelům byla zamítnuta. Všichni lidé, které chtěli libanonští vyšetřovatelé vyslechnout, jakékoliv pochybení odmítli.

"Nezapomene a nikdy jim neodpustíme. Pokud je nebudou schopni postavit před spravedlnost, uděláme to sami vlastníma rukama," řekla Hijám Bikaíová. Byla oblečená v černém a držela fotografii svého syna Ahmada, který zemřel, když na jeho auto při explozi spadla zeď. Na velkém transparentu na budově u přístavu stálo: "Rukojmí vražedného státu".

K přístavu pochodoval dav tisíců lidí. Mnozí nesli libanonské vlajky a fotografie zemřelých. Později se u přístavu uskutečnila modlitba za oběti neštěstí. Při recitaci veršů koránu nad davem prolétly armádní vrtulníky, které vypustily červený a zelený dým, tedy v barvách libanonské vlajky.

Bezpečnostní složky mezitím použily vodní dělo a slzný plyn proti demonstrantům, kteří na ně u parlamentu házeli kameny. Zraněno tam podle libanonského Červeného kříže bylo osm lidí. Ke střetům mezi stoupenci znesvářených stran podle Reuters došlo také v jiné části města, což si vyžádalo dva zraněné. Tam svědci zaznamenali střelbu do vzduchu.

Zdroj: ČTK
Další zprávy