Konstantin Willeman je Polák nejpolákovitější. Pravda, otec je německý šlechtic ze Slezska a příjmení matky taky nevypadá zrovna slovansky, ale on je Polák duší a vlastní volbou! Nebo to si aspoň nalhává. Jenže udržet takovou lež je čím dál těžší, hlavně když Varšavu okupují Němci a jediné, na co se dokáže soustředit, je potřeba sehnat další dávku morfia…
Morfium je temný psychothriller z nacisty okupované Varšavy s hédonistickým feťákem v "hlavní vedlejší roli"… To zvláštní označení milého Konstantina, židovskou milenkou zvaného Kosťa, je na místě proto, že skutečným hlavním hrdinou románu Szczepana Twardocha je vlastenectví. Ryze polské, formované aristokratickými a důstojnickými představami o cti a obětování se.
Vlastenectví, které se musí vypořádat s německými, českými, ruskými, židovskými a dalšími podvratnými živly, ale které je třeba brát za každých okolností smrtelně vážně.
A smrtelně vážný Twardochův román skutečně je - na rozdíl od knih Zygmunta Miloszewského (jež také vydává nakladatelství Host), které humorem, především tím černým a krutě sarkastickým, jenom hýří. Ne že by se nedostalo na nějakou tu ironii dějin, ale i ta je nakonec vážná a temná, stejně jako náhledy do budoucnosti některých postav, které nenabízí žádnou úlevu, žádné odlehčení, ale jen podtrhují obraz pekla na zemi, v kterém Konstantin Willeman žije.
Nekoná se tak žádný okupační Trainspotting, jak by se nabízelo. Twardoch vytváří spíše moderní thrillerovou obdobu delirických románů z meziválečného období, kde hrdinové umírali v horečkách a nebyli schopni rozeznat halucinace a realitu. A tak i Konstantin se naprosto rozkládá; částečně nás provází dějem v první osobě, jindy pochybuje, kým je, a mluví o sobě jako o svém otci, nahlíží na sebe z vnějšku, z jakési odlidštěné říše klidu a smíření, a jindy je nám o něm vyprávěno bezejmennou vypravěčkou, kterou může být smrt i vlast.
Samotný vliv drog, který tak láká prostřednictvím anotace, se přitom ukáže být podružným. Shánění zlatého tekutého štěstí zabere Konstantinovi jen chvilku, většinu románu se snaží vyrovnat se svou identitou a údělem, před který je postaven vůlí své ženy i polského odboje - stát se dvojím agentem, o němž ani Poláci nebudou tušit, že je dvojí.
A tak se zapojí do zpravodajských her (a podnikne spektakulární jízdu do vyhlášeného budapešťského hotelu Gellért, který posloužil jako inspirace pro zatím poslední film Wese Andersona), veden Inženýrem, který si plete konspirační jména, a doprovázen provokativní kráskou, která nikdy nebude jeho femme fatale… aby ve všech lžích a naučených pravdách snad konečně odhalil, kým skutečně je a co chce od života.
Twardoch dokáže v průběhu jeho malé odysey dokonale vykreslit obraz pošpiněné a znásilněné Varšavy, pod jejímž nevábným povrchem je stále cítit odraz dekadentních večírků, výletů do Paříže, lahodných koňáčků v distinguovaných klubech, milenek z povinnosti (protože když máte za ženu krásnou vlastenku, milenka se od vás prostě čeká, nejlépe živočišná a jiné rasy!), podivného haurství důstojníků, kteří z fleku zastřelí taxikáře pro urážku na cti…
Polské vlastenectví tak román pojímá jako součást opojné kultury a iluze neomezených možností po první světové válce osvobozeného národa, ale také jako něco, co se může stát velmi snadno jedem horším než v názvu obsažené morfium (mimochodem, svou roli zde sehrají i drogy známé čtenářům knihy Totální rauš - pervitin a kokain), které zbavuje své oběti lidskosti.
Na jednu stranu tak platí, že je Morfium skutečně výjimečným románem - takhle pojatou druhou světovou válku a formování odboje jen tak nenajdete (možná náznakem ve filmu Černá kniha Paula Verhoevena). Na druhou stranu Twardoch zvolil styl, který dokáže vybudovat dusivou, bezútěšnou atmosféru a obraz malého človíčka ztraceného mezi mlýny osudu, ale zároveň je mnohdy rozvláčný a zmatečný. I když tak bude kniha ve čtenáři dlouho doznívat, stejně dlouho v něm zůstane i pocit, že sto stránek dolů by románu jen prospělo.
Szczepan Twardoch, Morfium, Host, Brno 2017, s. 530, 369 Kč.
