Céline, jenž žil v letech 1894 až 1961, tento příběh z první světové války považoval za nadobro ztracený. Teď jej k vydání připravil historik Pascal Fouché, předmluvu napsal právník François Gibault, jeden ze správců autorovy pozůstalosti.
Román čítá okolo 250 stran a odehrává se ve Flandrech za první světové války. Céline jej dopsal v roce 1934, tedy zhruba dva roky po vydání své slavné prózy Cesta na konec noci. "Napůl autobiografické svědectví, napůl fikce poodhaluje klíčovou zkušenost jeho života: fyzické a morální trauma z fronty," avizuje Gallimard.
Célinovi, vlastním jménem Louisi-Ferdinandovi Destouchesovi, bylo v době začátku první světové války 20 let. Hned na podzim 1914 se zúčastnil první bitvy u Yper, kde se anglická, francouzská a belgická vojska snažila odrazit německou ofenzivu. Budoucí spisovatel nabídl, že doručí důležitou zprávu do oblasti Poelkapelle. Při akci však utrpěl vážné poranění ramene, následně byl prohlášen za částečného invalidu a do konce života tvrdil, že trpí bolestmi hlavy a tinnitem, tedy šelestem v uších.
V nově nalezeném románu označuje válku za "šílená světová jatka", cituje Gallimard. "Zachytil jsem válku ve své hlavě. Mám ji tam zamčenou," píše.
Román pojednává o brigádním generálovi Ferdinandovi. Na začátku příběhu se probírá z bezvědomí na bojišti a zjišťuje, že byl raněn. V nemocnici je prohlášen za invalidu a později poslán do Londýna. Tam po rekonvalescenci skončil i autor románu, v anglické metropoli pracoval na francouzské ambasádě, než se později vrátil domů.
Louis-Ferdinand Céline dosud nevydaný rukopis pozbyl roku 1944. Podle nepotvrzených teorií předestřených životopisci mu jej z bytu na pařížském Montmartru ukradli příslušníci či sympatizanti francouzského odboje poté, co autor uprchl nejprve do Německa a posléze v březnu 1945 do Dánska.
Spisovatel opustil Paříž v létě 1944 po vylodění Spojenců v Normandii, neboť se bál obvinění z kolaborace. Za druhé světové války psal přesvědčený antisemita Céline pamflety vyzývající k vyhlazení Židů. Později byl v nepřítomnosti odsouzen k propadnutí poloviny majetku. Spravedlnost jej zastihla po skončení války v Dánsku, kde byl na žádost francouzské strany zatčen. Strávil rok v dánské vazbě.
Po válce se k pamfletům přestal hlásit, v dopisu z roku 1948 tvrdil, že si Židy znovu oblíbil. Jeho romány neobsahují antisemitské narážky. Céline se do Francie vrátil díky amnestii v roce 1951, podepsal smlouvu s Gallimardem a do konce života pracoval jako lékař v Meudonu na jihozápadě Francie.
Ztráty rukopisů, které zanechal v Paříži, nikdy nepřestal litovat. Donedávna se mělo za to, že jsou navždy ztracené. Vloni však deník Le Monde informoval, že texty posledních 15 let uchovával divadelní kritik Jean-Pierre Thibaudat, který je předtím dostal od nejmenované čtenářky.
"Dala mi je pod jedinou podmínkou: že je nesmím zveřejnit, dokud bude žít vdova Lucette Destouchesová. Čtenářka byla levicového smýšlení a nechtěla, aby se spisovatelova vdova tímto způsobem obohatila," sdělil kritik. Poté, co Célinova vdova Destouchesová roku 2019 zemřela ve věku 107 let, kritik kontaktoval dědice. Pravost textů ověřila Francouzská národní knihovna.
Podle agentury AFP vydá Gallimard ještě další autorova dosud neznámá díla. Po Válce budou následovat próza nazvaná Londýn, vyprávějící o autorově cestě do britské metropole v roce 1915, částečně autobiografické Casse-pipe (česky Masakr nebo Řež), z něhož byla dosud publikována jen čtvrtina, a středověký příběh nazvaný Vůle krále Krogolda. O této postavě se Céline zmínil již v románu Smrt na úvěr, kde se postava doktora Ferdinanda snaží napsat román o králi Krogoldovi.
Osud textů od 6. května do 16. července přiblíží výstava nazvaná Céline: Znovunalezené rukopisy, jejímž kurátorem je literární historik Alban Cerisier. Nakladatelství ji uspořádá ve své pařížské Galerie Gallimard, doplňuje deník Le Figaro.
