Autor románů Kouzelných vrch, Doktor Faustus, Josef a bratři jeho nebo novely Smrt v Benátkách v rodném Německu varoval před hrozbou nacismu, ale nebyl vyslyšen. V roce 1933, deset dnů po nástupu Adolfa Hitlera k moci, proto Thomas Mann s ženou Katiou opustil zemi a usadil se ve Švýcarsku.
Když ho pak nacisté v nepřítomnosti zbavili občanství a zabavili mu veškerý majetek, potřeboval někde získat azyl, aby nebyl vydán zpět do Německa. Rakousko ani Švýcarsko se však kvůli obavám z mocného souseda neodvážily Mannovi pomoct. Azyl naopak spisovateli nabídlo Československo.
K získání občanství ovšem manželé Mannovi nejdříve museli dostat domovské právo některé československé obce - stát mohl udělit občanství jen tomu, kdo měl na jeho území konkrétní domovskou obec. To nabídla Proseč díky starostovi Janu Herynkovi a úředníkovi Rudolfovi Fleischmannovi, jenž spoluvlastnil dílnu, kde se vyšívalo jemné ženské prádlo.
Okolnosti udělení občanství před 20 lety vylíčila kniha Moje Proseč a Thomas Mann, kterou napsal chirurg Václav Vojtěch Tošovský s literární historičkou Marií Rút Křížkovou. "Někteří radní měli námitky: Za hranicemi naší země stojí německá armáda. A my máme přijmout do naší obce hned dvě německé rodiny? 'A co když nám tu zůstane?' děsil se jeden z radních," popisuje kniha, podle níž však starosta Herynek debatu ukončil se slovy, že "mezi lidmi přece platí humánní důvody".
Manželé Mannovi s dětmi se občany Československé republiky stali v listopadu 1936, kdy spisovatel složil státní přísahu. "Opakoval jsem česká slova, ovšemže chybně, vždyť jsem je neznal. Kdopak jsem byl, že tento národ udělil takovou čest člověku vyhoštěnému vlastním národem a přijal ho jako sobě rovného mezi své, ačkoli byl sám opuštěn?" napsal později Thomas Mann ve svém životopisu.
Osobní převzetí domovského práva v lednu 1937 bylo v Proseči velkou společenskou událostí. Spisovatel východočeské obci daroval 2000 korun, za které radnice nakoupila ovocné stromky zasazené na Pánově kopci.
Mann procházel davem místních. "Každý chtěl Mistrovi stisknout ruku nebo si dát podepsat jeho knihu," vzpomínal o 65 let později chirurg Václav Vojtěch Tošovský, který tehdy jako mladík čerstvě po promoci donesl Mannovým buchty coby pohoštění. "Vzpomínám si především na jeho prosté, opravdu skromné vystupování, laskavost, s níž mne oslovil," napsal.
Domovské právo obdržel v Proseči již v srpnu 1935 i Mannův bratr, rovněž významný spisovatel Heinrich. S touto žádostí se nejprve obrátil na okresní město Liberec, které však bylo již v rukou henleinovců a pomoci mu odmítlo.
"Konec 30. let 20. století nebyl jen ve znamení nástupu zla, nacismu a fašismu v Evropě, ale byl také ve znamení odporu lidu Československa proti těmto silám zla," napsal v předmluvě ke knize Moje Proseč a Thomas Mann porevoluční premiér a předseda Senátu Petr Pithart z KDU-ČSL.
"Nejen že jsme do poslední chvíle udrželi doma demokratické poměry, ale nabízeli jsme útočiště pronásledovaným z okolních zemí," uvedl a zdůraznil, že tehdy pomáhali konkrétní lidé.
"Ukázalo se tehdy, že vstoupit přímo do středu světového dění lze nejen z parlamentů či budov generálních štábů, ale i z radnice na malém městě - jsou-li tam ovšem lidé s představivostí, se smyslem pro velkorysost a pro solidaritu. Nepřeháním: jméno toho malého města se tehdy dostalo na přední stránky světových novin," doplnil Pithart.
Obsáhlejší publikaci o tomto příběhu nazvanou Praha nás přijala jako příbuzné - Rodina Mannových a Češi předloni v němčině vydal novinář Peter Lange, někdejší zpravodaj německé televize ARD v Praze.
Thomas Mann navštívil Prahu poprvé roku 1905 u příležitosti autorského čtení, znovu přijel v letech 1912, 1923 a 1932, kdy se setkal s Karlem Čapkem nebo Maxem Brodem. Hned v roce 1938 odjel do Spojených států. Československým občanem přestal být v červnu 1944, kdy se stal státním příslušníkem USA.
Po druhé světové válce se vrátil do Evropy, od roku 1952 žil ve Švýcarsku, kde zemřel 12. srpna 1955. V Proseči ho dodnes připomíná ulice Bratří Mannů.
Starostu Proseče Jana Herynka za Protektorátu osmkrát tvrdě vyšetřovalo gestapo v Pardubicích, stejně jako vyslýchalo poštmistra a místostarostu Kamila Fritze, jenž Mannovy rovněž popořil. Doklady o udělení občanství slavnému spisovateli, které Němci hledali, však dal starosta prozřetelně spálit hned po nacistické okupaci Československa.
Úředník Rudolf Fleischmann byl za války v nepřítomnosti odsouzen Němci k smrti. Ještě před propuknutím však na poslední chvíli za dramatických okolností prchl s rodinou přes Německo a Belgii do Anglie, kde zemřel v 60. letech.
