To souvětí ji vystihuje: Juraj Jánošík jako komiksový superhrdina, koktejl slovenských dějin, legend a pověstí, vše okořeněné sci-fi prvkem v podobě "kempelenů", parních strojů, které nahradily koně a pohánějí Jánošíkovu valašku, takže funguje jako něco mezi motorovou pilou a sbíječkou.

Na první pohled to působí šíleně, což ještě umocňuje křiklavý obal - nejeden čtenář bude ke knize, podepsané jen pseudonymem Svetozár Olovrant, přistupovat opatrně, s podezřením. A to je namístě, protože ho čeká něco na způsob horské dráhy.

Hned začátek je působivý a připraví čtenáře na druh humoru. Setkáváme se s vynálezcem von Kempelenem, jemuž se experiment tak trochu vymkne z rukou. Po mohutné explozi z dílny vyletí koule, smete procesí s knězem, vletí do kostela a způsobí katastrofu: "Křtitelnice se žárem vypařila a svěcená pára se mísila s tou světskou. Skrze píšťaly varhan se valila pára pod ohromným tlakem a tím zazněla strašlivá kakofonie. Kdo se v kostele neuvařil ve svěcené páře, ten zešílel z pištění varhan. Když pak ze znesvěceného chrámu vynášeli mrtvoly, červené maso jim odpadávalo z kostí."

Úvod nasazuje tón, v němž pak autor pokračuje po zbytek vyprávění. A poleví jen zřídka.

Příběh se vyznačuje osvěživou neúctou ke všemu a všem. Olovrant s úžasným apetitem kupí všechna myslitelná klišé a stereotypy, které s neméně silným gustem skládá do bizarního příběhu tajemného spiknutí. Nejde v něm o nic menšího než o utajený státní převrat, v němž hrají značnou roli technologie a dvojníci. Prozradit víc dopředu nelze.

Vše v příběhu je náležitě zveličené, dovedené do extrému. Jánošík vystupuje jako superhrdina, jakási kombinace Jacka Sparrowa, Sherlocka Holmese, Terminátora a Barbara Conana. Je urostlý, vtipný, nezdolný v boji, jeho výdrž v konzumaci tvrdého alkoholu a sexu se vymyká všem měřítkům, stejně jako síla, důvtip a rozhled.

Vypravěč si s ním pranic nezadá. Je neúnavný, srší nápady a vtipem, přičemž zdaleka neodkazuje jen na Slovensko a Panonskou pánev, nacházející se mezi Alpami, Karpaty a Dinaridy. "Námořníci se snažili otvor v trupu ucpat mrtvolami pirátů i dehtovanou plachtou a vodu z podpalubí odčerpat, ale už bylo pozdě. ‚Le bateau ivre’ se nakláněla na pravobok a hrozilo, že se každou chvíli převrhne," čteme v jedné části knihy odkazující na báseň Arthura Rimbauda.

Obal románu Juraj Jánošík proti Dračímu řádu. | Foto: Argo

Podobné reference jdou napříč dějinami i celou evropskou kulturou. V jednu chvíli kapitán prohlásí: "U nás v Nizozemsku je starým dobrým zvykem zavírat lapené blázny ne do klece, jako všude jinde po celé Evropě, nýbrž na palubu vysloužilého námořního korábu. Když je loď plná a víc bláznů se na ni už nevejde, přeseknou na břehu kotevní lano a odstrčí loď od mola bidly. Koráb vypluje na širé moře a smí se vrátit, jen až se všichni šílenci uzdraví".

Samozřejmě jsme na Slovensku, takže nesmí chybět hraběnka Báthoryová neboli Čachtická paní a vše, co k ní patří. Juraj Jánošík proti Dračímu řádu je kniha osvěžující, vtipná a příjemně bláznivá.