Recenze - Amerického spisovatele Stephena Kinga není třeba tuzemským čtenářům blíže představovat, desítky českých vydání jeho knih hovoří samy za sebe. Přesto možná nejednoho ze svých příznivců, znalého spíše kingovské klasiky typu Carrie, Prokletí Salemu, Osvícení, Řbitov zviřátek nebo To, svým novým románem Revival nemálo – a snad i nemile – překvapí.
Ve své nové próze, kterou do češtiny převedla jeho dvorní překladatelka Linda Bartošková, totiž Stephen King opouští žánr čistokrevného hororu a vrací se ke kořenům moderní vědeckofantastické literatury.
Hlavní zdroje své inspirace otevřeně přiznává v úvodní dedikaci – z necelého tuctu věhlasných i méně známých autorů, které zde uvádí, si s ohledem na románovou zápletku zaslouží pozornost zejména trojice jmen: Mary Shelleyová, Arthur Machen a především H. P. Lovecraft. Se životem i dílem údajného autora Necronomiconu a tvůrce mýtu Cthulhu je ostatně King důkladně obeznámen, což dokládají i opakované zmínky o Lovecraftovi v jeho memoárové knize O psaní, která se nedávno dočkala již třetího českého vydání.
Stěžejní postavou Revivalu je totiž metodistický kněz Charles Jacobs, jehož víru v Boha nahradí po osobní tragédii posedlost zázračnou mocí takzvané tajné elektřiny. Nedobrovolným svědkem jeho vytrvalé snahy o prozkoumání a ovládnutí tajemné energie se stává hlavní hrdina a vypravěč celého příběhu Jamie, jehož cesty se s těmi Jacobsovými vytrvale kříží, ať už nešťastnou náhodou, či dílem osudu.
Revivalová zápletka a málo hororu
A právě nebezpečné experimenty bývalého kněze a jejich čím dál fantastičtější výsledky neskrývaně odkazují ke zmiňovaným klasikům moderní sci-fi a jejich dílům – bleskem oživenému Frankensteinovu monstru ze slavného románu Merry Shelleyové, světu skrytému za oponou z Machenovy novely Velký bůh Pan či pozůstatkům neznámé metropole z Lovecraftovy povídky Bezejmenné město (odkud pochází též refrénovitě se vracející dvojverší „Ne, nezemřelo to, co věčně odpočívá, a dlouhý věků běh i smrtí smrti bývá“).
Samotná zápletka i přes svou výše nastíněnou odvozenost vypadá vcelku slibně, však také nakladatelská anotace vábí čtenáře na „ohromující vyvrcholení knihy“. Jako vážný nedostatek ovšem mohou někteří pociťovat autorovo nezvykle pomalé tempo, s nímž svůj příběh rozehrává a jehož vinou na první známky něčeho nereálného, neřku-li přímo hororového, narazíme až v polovině třísetstránkového svazku. Ani poté si však vytouženého mrazení v zádech příliš neužijeme.
Autobiografičnost, umění charakterizace a znalost lidské psýchy
Román přitom nepostrádá celou řadu osvědčených kingovských ingrediencí a vyprávěcích prostředků. Postava Jamieho v sobě nese četné autobiografické motivy, k nimž vedle zájmu o hudbu a závislosti na drogách náleží i dětská zkušenost s praktikami metodistické církve. Právě Kingův vztah k víře a s ním související otázka původu zla se ostatně staly hlavními tématy rozhovoru, který autor výjimečně poskytl časopisu Rolling Stone u příležitosti amerického vydání svého románu Revival a o němž před časem informovalo i Aktuálně.cz.
Stephen King také znovu dokazuje své mistrovství v popisu prostředí a charakterizaci postav. Stěžejní část příběhu se jako obvykle odehrává na území jeho rodného státu Maine a jeho hlavní hrdina se narodil na malém městě do středostavovské rodiny. Čtenářům pak nezbývá než jako už tolikrát obdivovat, jak autor dokáže prostřednictvím pouhých několika vět přivést na scénu další plnokrevnou, byť třeba jen epizodní postavu. Právě tak musíme opět smeknout před Kingem coby psychologem – jeho postava tajemstvím života po životě posedlého Jacobse je výstižným portrétem zlomeného muže propadajícího se do hlubin šílenství.
Škodlivá absence dětského hrdiny
Na druhou stranu je možná škoda, že autor ve svém vyprávění tak brzy opouští dětskou perspektivu i maloměstské kulisy 60. let a v rychlém sestřihu dovádí své hrdiny až do současnosti (podobně tomu bylo i v nedávném pokračování kultovního Osvícení, které vyšlo česky loni pod názvem Doktor Spánek). Autor se tak vzdal jedné ze svých nejsilnějších zbraní, totiž konfrontace dětského a dospělého vnímání skrytých tajemství našeho světa.
Namísto toho se v retrospektivně vyprávěném příběhu ozývá nostalgie po ztraceném kouzlu mládí a zaznívají zde životní moudra kořeněná sarkasmem, která odkazují k autorovu sepětí s Novou Anglií a jejími obyvateli: „Stejně jako nás učili zdvořilosti, učili nás také držet jazyk za zuby o tom, co se děje v rodině. Tak to Yankeeové dělají.“
Sečteno a podtrženo, Stephen King novým románem většinu čtenářů neohromí ani neurazí. Po řemeslné stránce naplňuje autor Revivalem svůj obvyklý standard a vzhledem k přiznané inspiraci několika klasickými texty vědeckofantastické literatury nelze nijak vysoce hodnotit ani originalitu románové zápletky.
Čtenáři lačnící po čistokrevném kingovském hororu budou muset navíc přetrpět spíše realisticky laděnou (nikoliv však nezajímavou) první polovinu knihy, než se konečně dočkají několika vskutku mrazivých scén a slibovaného velkolepého finále.
Stephen King: Revival, přel. Linda Bartošková, BETA – Dobrovský, Praha, 2015, 318 stran
