Názvem navazuje na České století, což ovšem nebyla primárně publikace, nýbrž televizní minisérie, pod kterou je Kosatík podepsán jako scenárista. V případě autora knih jako České snění, Česká inteligence nebo České okamžiky ovšem nikdo nemůže zpochybnit erudici, s níž se věnuje zdejším novodobým dějinám.
Jeho primární kvalitou přitom není pátrání v archivech, ale schopnost sdělně vyprávět, a zejména dávat události do kontextu a objevně je interpretovat.
Slovenské století, které vydal Torst, mapuje zlomové body v politickém životě našich východních sousedů od roku 1918 do roku 1998, kdy demokratická opozice překonala vnitřní rozpory a úspěšně se spojila proti do té doby zdánlivě neporazitelnému Vladimíru Mečiarovi. Tomu samozřejmě předcházel Mečiarův politický vzestup při dělení Československa, tedy událost, o které si u nás myslíme, že víme vlastně všechno. Kosatík nás usvědčuje z omylu.
Jeho interpretace dokládá míru nepochopení a netrpělivosti, již musíme přičíst na vrub české straně. Iracionální Mečiar samostatné Slovensko dlouho nechtěl, i když na druhou stranu nevěděl, co vlastně chce. Vždy jen něco víc.
Slováci odmítali být jedním z regionů společného státu, toužili žít s Prahou jako rovný s rovným. Toho v samostatném státě za celou dobu nedosáhli a z české strany jim to nikdo relevantní ani nenabídl.
Když se zamýšlí na rokem 1992, nedeklaruje Kosatík žádnou českou vinu na rozdělení federace, není sebemrskačský, ale sebekritický. Dívá se na věci z více stran. Mluví o nezpochybnitelné české odpovědnosti při dělení státu, což je velmi prospěšná lekce pro národ, který je ochoten vyvinit se z čehokoliv.
Slovenské století jsme připodobnili k politické učebnici. Cosi podstatného o vnitrostátní politice se můžeme dozvědět například v kapitole věnované Slovenskému národnímu povstání z roku 1944. Je až tragikomické, jak bylo vyhlášení a organizace tohoto odbojového činu zpackáno. Totální chaos provázel jeho strukturu, vojenské krytí, zásobování, rozsah, ambice, v podstatě všechno. Takhle se nedá řídit ani koloběžka, natož vypovězení poslušnosti Hitlerovi.
Pozoruhodným vhledem do chápání či nechápání principů zahraniční politiky je pak samo ustanovení společného státu v roce 1918. Jeho hranice nebyly předem určeny, do hry se dostal i pokus o samostatnost národa, o jehož existenci zahraniční diplomaté většinou nic nevěděli a sám Milan Rastislav Štefánik se na konferencích v rámci zjednodušení někdy prohlašoval Čechem.
Potíž spočívala v tom, že jižní hranice Horních Uher nebyla historicky vymezena a obyvatelstvo bylo silně promíšené. Kromě sítě far neexistovala struktura, na níž by šlo stavět.
Slovenští politici se shodli na jediném, že chtějí něco jiného než dosud. Mohla to být autonomie či federace v rámci Uher, státní souručenství s Polskem, které mělo oproti ateistickým Čechům výhodu ve svém katolicismu, či trojstátí Polsko-Česko-Slovensko. Nemusela to být republika, nýbrž monarchie.
Musel přijít výjimečný muž, jakým byl Štefánik, aby tomu všemu dal směr. Kosatík ho neukazuje jako třetího vzadu za Tomášem Garriguem Masarykem a Edvardem Benešem, nýbrž jako vizionáře nadaného racionalitou, vojáka i diplomata, který byl TGM mnohdy rovnocenným hráčem. Velmi neblahou roli tu sehrál Beneš, jenž Štefánikovi nejednou nasazoval psí hlavu.
Pokud Kosatík ve slovenských dějinách někomu vysloveně fandí, zdá se, že kromě Štefánika to je Milan Hodža, vzdělanec hovořící mnoha jazyky a prozíravý politik s komplexním mezinárodním přehledem. Hledal cesty tam, kde to ostatní předem vzdali. Škoda pro Slováky i pro Čechy, že třeba v předvečer Mnichova nemohl sehrát podstatnější roli.
Slovenské století ukazuje způsob, jak lépe porozumět našim blízkým sousedům, ale také sami sobě. Platí to nejen kvůli společným česko-slovenským dějinám.
Kosatíkova kniha na konkrétních událostech připomíná obecně platné principy, na nichž stojí správa věcí veřejných. Učí nás uvažovat o dějinách nikoliv jako o rovnoběžné cestě, ale o pracném rozhodování se na křižovatkách. Bloudění je cena, kterou budeme platit i do budoucna, ale pokrok může spočívat alespoň v tom, že si připustíme, kdo může za naše chyby. Ne, Slováci to nejsou.
Kniha
Pavel Kosatík: Slovenské století
Nakladatelství Torst 2021, 408 stran, 399 korun
