Slova a díla, která už nikdy nebudou vyslyšena či spatřena

Anna Stejskalová
25. 8. 2014 18:48
Vzpomínka na básnířku a překladatelku Bohumilu Grögerovou, která minulý týden zemřela.
Bohumila Grögerová.
Bohumila Grögerová. | Foto: ČTK

Vzpomínka - S Bohumilou Grögerovou (1921– 2014) jsem se krátce setkala v roce 2012 při čtení z její vzpomínkové knihy Dva zelené tóny. Na konci jsem za ní zašla s tím, že bych ji ráda vyzpovídala kvůli připravované dizertaci. Byla nesmírně vstřícná, pozorně poslouchala a domluvily jsme se, že až opadne vlna zájmu o novou knihu, sejdeme se.

Práce na dizertaci se zadrhla, mě přemohl ostych a nakonec jsem se odhodlala napsat jí dopis až o rok později, o prázdninách roku 2013. Po týdnu se vrátil, měl přeškrtnutou adresu a poznámku „nedoručeno“. Řekla jsem si, že je to asi znamení, abych neobtěžovala.

Opět uplynul rok a já jsem dopis minulý týden při velkém třídění vyhodila a smířila se s tím, že rozhovor nenastane. Tehdy jsem ještě netušila, jak definitivní to je. Následující text je snahou alespoň zčásti splatit můj vnitřní dluh.

Mezi tehdy a teď

Slova a díla, která už nikdy nebudou vyslyšena či spatřena, to bylo koneckonců klíčové téma Bohumily Grögerové ve vzpomínkových textech psaných od konce devadesátých let až dosud. Branka z pantů (1998), Čas mezi tehdy a teď (2004), Rukopis (2008) i Dva zelené tóny (2012) jsou všechny rozkročeny symbolicky mezi časem tehdy a teď, ale zároveň se vztahují i k tomu, co teprve nastane.

Všechny, ať už prozaickou či veršovou formou, skrze záznamy snu či citacemi z novin nebo deníku citlivě ohledávají plynutí času, mizení lidského života, vztahů a v Rukopisu nejvýrazněji i zraku.

Já tu teď lovím slova na udičku/ překřikují se/ repotají/ šepotají/ tichnou/ znovu se vracejí/ pomýlená potrhaná zhmožděná/ mé nejsoukromější vlastnictví/ má slova – hranice mého světa.

Bohumila Grögerová

S tím pak naléhavěji vyznívá potřeba slova; nelze-li číst, je třeba poslouchat nebo vyvolávat alespoň v paměti příběhy, obrazy, text se stává rozhovorem s lidmi, kteří již nejsou, ale také s vlastní minulostí a přítomností. A byť s pomocí lupy a velkých archů papíru, je nutné psát. 

Slovo jako takové je v Rukopise prostředkem zaříkávání, prosí se zde o zrak, sílu, schopnost přemoct nepřízeň osudu.

Je však třeba uvědomit si, že tato pokora před mocí slov leží v základu celého díla Bohumily Grögerové, od stovek překladů beletrie, poezie a esejistiky přes kolážované memoáry Let let po experimentální texty, ať už psané spolu s Josefem Hiršalem, druhem osobním i tvůrčím, nebo samostatně.

Lidský život je tak různorodý a rozbíhavý jako sama řeč

Slova měla pro ni vždy mravní význam, jejich potenciál byl synonymem svobody myšlení. Let let i zmíněné novější vzpomínkové texty analogicky předkládají paralelu mezi neomezeností paměti a slov. Minulost v textech Bohumily Grögerové proto není nikdy možné nahlédnout lineárně a objektivně (jak praví citát Henryho Millera v záhlaví Letu let „Uniknout sobě nelze“), postavy a události se mísí, jedna asociuje a zrcadlí druhou, mluví se ve verši, próze, někdy pomůže citát – lidský život je tak různorodý a rozbíhavý jako sama řeč.

Pokud se v Letu let slovy rekonstruuje paměť, pak v Rukopise se do slov vkládá víra v zachování budoucnosti. Na obrazy dětství a přítomného ztrácení se v „kaši z barevných perliček“ ústrojně navazují motivy vesmíru, pohled – byť nevidoucí – vzhůru též dává svobodu a vědomí o prostoru za hranicí lidského vnímání.

Pořád znovu a znovu začínat a dokončovat. Ať je to jakékoliv, bude to vždycky – aspoň pro mě – lepší než se nikdy neodvážit. Kéž bych si byla každou vteřinu svého života vědoma všeho, o co musím usilovat!

Bohumila Grögerová

Na onom čtení k vydání Rukopisu vyzařovala z Bohumily Grögerové nezměrná síla – a stejně tak v četných rozhovorech, televizních či rozhlasových pořadech nebo v dokumentu Hany Novákové Vidím tě ve slovech, která nevidím (2013).

„Pořád znovu a znovu začínat a dokončovat. Ať je to jakékoliv, bude to vždycky – aspoň pro mě – lepší než se nikdy neodvážit. Kéž bych si byla každou vteřinu svého života vědoma všeho, o co musím usilovat!“ napsala Bohumila Grögerová v Letu let v padesátých letech, nicméně toto soustředění, usilování a otevřenost vůči okolí a novým věcem ji charakterizovalo celý život.

Pokračovala tak v tradici intenzivního potkávání zkušených a začínajících autorů, vzájemného obohacování a kritiky v generaci umělců spojených osobností Jiřího Koláře, mezi něž namátkou patřili Kamil Lhoták, Jan Vladislav, Josef Škvorecký, Ladislav Novák, ale i mladí Viola Fischerová nebo Václav Havel.

Bohumila Grögerová odešla z této generace poslední, zemřela v den, kdy si měla prohlédnout podobu své poslední knihy Můj labyrint. Činorodost a slova ji provázely až na konec labyrintu.

 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

před 5 hodinami

Policie pátrá na Nymbursku po seniorovi, který odjel do Kerska na houby. Může být v ohrožení života

Středočeská policie pátrá po osmdesátiletém muži, který dnes po poledni odjel na motokole ze Sadské na Nymbursku na houby směrem na Kersko a nevrátil se. Muž je po několika operacích srdce, trpí výpadky paměti, proto může být v ohrožení života. Policie to uvedla dnes večer na Twitteru, zveřejnila také fotografii hledaného. Lidé se s informacemi k pátrání mají obracet na linku 158.

Zdroj: ČTK
před 7 hodinami

V Namibii objevili nový kmen kulhavky a slintavky. Vyvezené maso může být zasažené, varoval ministr

V Namibii odhalili nový kmen slintavky a kulhavky. S odvoláním na namibijské ministerstvo zemědělství to dnes uvedla agentura Reuters. Virové onemocnění, které se obvykle nepřenáší na člověka, se v zemi poprvé potvrdilo v květnu. Od té doby se nakazily tisíce kusů dobytka.

„Je důležité zdůraznit, že nový sérotyp FMD O také způsobuje klinické případy u koz a ovcí, které mohou onemocnění rozšířit na další citlivá zvířata,“ uvedl v prohlášení ministr zemědělství Carl Schlettwein.

První případy onemocnění se prokázaly v květnu v oblasti Zambezi, která sousedí ze Zambií. Nemoc se mezi dobytkem šíří navzdory vysoké proočkovanosti zasažených stád, což vedlo úředníky k hlubšímu prozkoumání problému.

Schlettwein uvedl, že nová mutace byla poprvé objevena v srpnu na jihu země. Vyšetřování podle něj ukázalo, že kmen se do země dostal ze Zambie kvůli nelegálnímu převozu zvířat přes hranice. Maso vyvezené z Namibie, která ho exportuje do Číny, Evropské unie a Spojených států, může být zasažené, varoval ministr. Nákaza podle něj také negativně ovlivní nedávné dohody o vývozu, které země podepsala například s Ghanou.

Slintavka a kulhavka je vysoce infekční virové onemocnění sudokopytníků, které se na člověka většinou nepřenáší. Nákaza se může přenášet větrem nebo na automobilech či šatech lidí, kteří přijdou do styku s nakaženými zvířaty. Na území České republiky se nemoc vyskytla naposledy v roce 1975.

Zdroj: ČTK
Další zprávy