Praha – Vítězkou letošního ročníku Ceny Josefa Škvoreckého se stala zesnulá spisovatelka Zuzana Brabcová. Porota vybrala jako nejlepší českou prózu letošního roku její poslední román Voliéry. Brabcová vydala za svého života čtyři romány, které vždy vzbudily velkou pozornost. Ceny se předávaly na dejvickém nádraží v Praze.
Finalistům letos dominovaly ženy, kromě Brabcové měli v nejužším výběru své knihy držitelka ceny Magnesia Litera - stejně jako Brabcová - Anna Bolavá, Petr Daniel, Sylva Fischerová a Markéta Pilátová.
Zuzana Brabcová svůj pátý román Voliéry dokončila před svou náhlou smrtí ve věku 56 let loni v srpnu. Vydalo ho nakladatelství Druhé město.
Brabcová se narodila roku 1959 v rodině literárního kritika a historika Jiřího Brabce a literární historičky, editorky a překladatelky Ziny Trochové. Po maturitě koncem 70. let nemohla z politických důvodů studovat na vysoké škole, proto nastoupila na místo knihovnice, později pracovala jako uklízečka v nemocnici. Před rokem 1989 publikovala v samizdatu a v exilu. Po pádu komunistického režimu pracovala jako nakladatelská redaktorka.
Román Daleko od stromu vyšel roku 1984 v exilovém nakladatelství Index v Kolíně nad Rýnem a o tři roky později se s ním autorka stala první laureátkou Ceny Jiřího Ortena. V roce 1991 byl román vydán v Praze a přeložen v Německu, Nizozemsku, Švédsku, Dánsku či Norsku. Roku 1995 vyšla próza Zlodějina. Román Rok perel byl publikován v roce 2000, podruhé v roce 2012. Další román Stropy vyšel až po dvanáctileté odmlce. Dostala za něj cenu Magnesia Litera v kategorii próza.
Největší rozruch vyvolal nepochybně její "lesbický román" Rok perel, který na introvertní a depresemi stíhanou autorku strhl nakonec asi více pozornosti, než by si přála, uvedl nakladatel Martin Reiner. Hlavní hrdinka románu v něm prochází coming outem se všemi jeho složitostmi, který neměl v té době v české literatuře příliš obdoby. Téma se týkalo i autorky, která prošla podobným příběhem jako hrdinka.
Také Voliéry jsou intimní deníkovou výpovědí o neuroticky přecitlivělém vnímání světa kolem, kterou lze podle zlých jazyků číst jen se současným podáváním antidepresiv. Jako v jejích předchozích dílech i zde uhrančivě působí práce s jazykem, od strohého záznamu po metaforičnost, od lyrických poloh po vulgárnost, obnažující motivy osamění a ztracenosti ve světě, který přestal dávat smysl.
V porotě Škvoreckého ceny letos zasedli minulí laureáti ceny Tomáš Zmeškal (2009), Emil Hakl (2010), Kateřina Tučková (2012), Jakuba Katalpa (2013) a Vladimír Poštulka (2015). Kromě finalistů byly mezi patnáctkou nominovaných třeba tituly Matouš, tedy fragmenty deníků zesnulého filmového historika Jiřího Cieslara, nebo utopický román Urbo kune Miloše Urbana.
