Příznivé recenze v Británii sklízí nový román anglického spisovatele Simona Mawera nazvaný Prague Spring. Pod názvem Pražské jaro jej ještě letos na podzim v českém překladu vydá nakladatelství Kniha Zlín.

Kniha popisuje optimismus roku 1968, spojený s tehdejším politickým uvolněním, i náhlý konec tohoto procesu, který přinesla invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Letos sedmdesátiletý autor knihy to vše líčí očima čtveřice postav.

Dva studenti z anglického Oxfordu, dívka ze zámožné rodiny Ellie a chudší chlapec James, stopují po Evropě. Když dorazí až na jih Německa, usmyslí si, že navštíví Prahu.

V té jako první náměstek britského velvyslance působí Sam Wareham, který pokus o politické tání sleduje coby diplomat se zvláštní směsí profesionálního cynismu a nadšení mladého člověka. Warehamova postava, která se domluví česky i rusky, zároveň díky české studentce Lence objevuje svět tehdejší československé mládeže.

"Mawer je skvělým kronikářem minulých událostí v cizích zemích a Pražské jaro je nádherně atmosférickým portrétem města, jakož i politickým a historickým thrillerem se špetkou špionáže. Je stejně brilantní jako vše ostatní, co napsal, a to už něco znamená," napsal v recenzi přední britský deník The Times.

Ke stejnému závěru dospěl také recenzent skotského listu The Scotsman. Podle něj si čtenář chvíli zvyká na střídání vypravěčů - z příběhu dvou studentů stopujících po Evropě přechází do světa diplomacie viděné očima Sama Warehama a zase zpět. Nakonec se ale všechny dějové linky uspokojivě protnou, pochvaluje si The Scotsman.

Podle těchto novin se spisovateli daří nakazit čtenáře představou, že sny mladých Čechoslováků mohou dojít naplnění, ačkoli je jasné, že "jejich naděje budou pošlapány a vrata věznice se opět zabouchnou".

Následný popis invaze vojáků je "mistrovský a mrazivý", míní deník, podle nějž je z knihy zjevná Mawerova znalost československých dějin i literatury.

Bulvární anglický list Daily Mail ve stručné recenzi konstatoval, že Mawerova próza je řízně napsaná, "poháněná pocitem hrozby, jak se Sověti chystají k invazi".

Server TheDigitalFix.com si všímá, že postavy studentů Jamese a Ellie si nejsou jisté, zda jedna opětuje city druhého, a cestou po Evropě si urovnávají myšlenky podobně, jako se více než dvacet let po druhé světové válce stále staví na nohy země zasažené nacistickou okupací. "Napětí to vytváří mnohem lépe než jakákoliv historická či geopolitická pasáž," míní server, podle nějž Mawer do textu vstupuje jen zřídka, aby anglickojazyčným čtenářům osvětlil nejnutnější kontext.

K bohatosti knihy prý přispívají odkazy na film Fando y Lis režiséra Alejandra Jodorowského z roku 1968, na Čechovovu hru Višňový sad, Dvořákovu operu Rusalka nebo na díla Franze Kafky, vypočítává server.

Letos sedmdesátiletý Simon Mawer v minulosti napsal román Skleněný pokoj inspirovaný osudem vily Tugendhat, podle něj nyní vzniká stejnojmenný film.

Za Skleněný pokoj se Mawer roku 2009 dostal mezi finalisty Man Bookerovy ceny, nejprestižnějšího ocenění v oblasti anglofonní literatury.

Za knihu Tightrope (Provazochodkyně) Mawer předloni získal Cenu Waltera Scotta za historickou prózu.