reklama
 
 

Recenze: Rychlé šípy slaví 80 let, v nových komiksech bojují s nacisty i Batmanem

5. 6. 2018
Kniha Rychlé šípy a jejich nová úžasná dobrodružství ukazuje na scenáristické limity domácí komiksové scény. Ale už pro těch několik příběhů, které originál svébytně přetvářejí či přesahují, stojí za to vzít ji do ruky.

Himbajs, u Jóviše, jejkote, jsou zpátky. A divnější než kdy dříve. Rychlé šípy letos v prosinci oslaví 80. narozeniny a jako předčasný dárek získaly právě vydaný komiksový sborník nazvaný Rychlé šípy a jejich nová úžasná dobrodružství.

Padesátka kreslířů různých generací, které oslovil editor Tomáš Prokůpek, vysílá populární hrdiny komiksů a následně i románů Jaroslava Foglara do boje s nacisty, roboty či ještěry. Jindy odmítnou puškvorcový čaj od sličné nahé Rusalky. A mihne se i Batman.

Tohoto amerického superhrdinu do svého čtyřstránkového "šípáckého" příběhu vpašoval kreslíř a scenárista Jiří Grus na jediné políčko coby vtípek pro pozorného čtenáře, který nehltá text, ale patřičnou pozornost věnuje také obrázkům. A to by u Grusova příběhu měl. Jedná se o vrcholné dílo sborníku, které na známé příběhy hledí s pozoruhodnou porcí realismu.

Nic na tom nemění fakt, že se do souboje znesvářených chlapců a děvčat přimíchal Batman a že to okénko kompozicí připomíná právě hromadné bitvy superhrdinů. Je to jen důkaz, že jeden z nejlepších českých kreslířů je zároveň tvůrcem nejpřemýšlivějším: uvažuje o stylu kresby a pozoruhodně s ním pracuje.

První půle Grusova příběhu se odehrává u starých Metelků. Zatímco jejich Jarka někde schůzuje a řeší problémy s okopírovanou vlajkou klubu Rychlých šípů, rodiče řeší trable s nepořádným sousedem, průvanem a horkou polévkou.

V druhé půli pak do mely mezi dívčí partou Podkováků, Bratrstvem kočičí pracky a Rychlými šípy vskočí něco ještě mnohem nepatřičnějšího než Batman: odhalená podprsenka dívky řečené Podkova. Do nevinného světa Jarky Metelky vstupují touhy, jaké za osmdesát let šípáckých příběhů nezažil.

Jiří Grus skvěle - s vtipem, ale též citem - posunul svět Rychlých šípů od chlapeckého idealismu plnění skautských bobříků blíže skutečnému životu.

Ne všechny posuny v knize však dopadly s podobnou suverenitou. Sborník je rozdělen na tři části - první nazvaná Jindy zavádí Rychlé šípy do jiné doby, druhá jménem Jinde do jiných prostředí i žánrů a příběhy ze závěrečné Skoro jako tenkrát se nejvíce blíží originálu.

Některá "jindy" či "jinde" poukazují především na to, že nelze populární "správňácké" hrdiny mechanicky kamsi vhodit a doufat, že tam jejich příběhy automaticky budou fungovat.

Josef Gertli Danglár svůj příběh z druhé světové války pojal na první stránce takřka jako variaci na populární internetový meme, v němž lidé pomocí titulků tvoří vlastní verze scény z filmu Pád třetí říše s křičícím Adolfem Hitlerem.

Danglárův příběh navzdory klopotně pořvávajícímu Hitlerovi ale stále patří k těm povedenějším. Pracuje s několika vypravěčskými liniemi, v druhém plánu nabídne čtenářům vizuální vtípky - například realisticky namalovaný portrét vůdce na zdi, skutečnější než ten před ním stojící, stylizovaně kreslený "pravý". V dalším obrázku zase stěnu zdobí Ladova ilustrace ke Švejkovi.

Ale podobně jako velké množství zastoupených příběhů zůstává i ten Danglárův pouhým vtípkem. Byť tentokrát s patřičnou porcí ironie i frajerství.

Ještě méně přesazení funguje u některých doslovnějších variací na známé příběhy. Když v příběhu Marka Bergera dvojice vedlejších postav Pískloun a Tlouštík "skočí rovnýma nohama do dobrodružství", kdekdo si jistě vybaví originál napsaný Jaroslavem Foglarem a nakreslený Janem Fischerem. Jenže tentokrát jdou chlapci za dobrodružstvím na moderním posprejovaném sídlišti. A dnešní mladý čtenář bude zaskočen, jak se foglarovské zvolání "U Jóviše" tluče s výkřikem sprejera v kapuci: "Co čumíte, saláti."

Harry Potter, Terminátor či Homer Simpson v jednostránkovém příběhu Vojtěcha Hanuše a Karla Zemana se pokouší čtenáře přesvědčit, že Rychlé šípy jsou větší pašáci než oni, marně. Jiné legrácky - jako krušný den obtloustlého policisty Rychlonožky v příběhu Františky Loubat - rozvíjejí původní charaktery zábavněji.

Editor Prokůpek v prvním ze tří závěrečných textů - zabývajících se původem a vlivem komiksů s Rychlými šípy a jejich dalšími osudy v knihách i komiksech neoficiálních pokračovatelů - vyjadřuje přání, že by sborník mohl k dobrodružstvím Rychlých šípů přivést nové generace čtenářů.

Což je otázka, neboť komiksy z velké části počítají se znalostí originálu. A navíc se příběhy, kresbou i způsobem vyprávění určené moderním dětem, mísí s těmi kresebně i tematicky drsnějšími, jež cílí spíše na pamětníky.

Sborník vzhledem ke své rozháranosti není tak strhující chlapecké čtení jako původní dobrodružství nesoucí se ve stejném duchu. Stále ale funguje jako ucelená přehlídka předních zdejších kreslířů a jejich způsobu tvorby.

Pavel Čech do počátku přátelství Jarky Metelky a Mirka Dušína vnáší svou typickou jemnost i trochu smutku. Karel Jerie se ve snu malého Rychlonožky odpoutává od tradičního dělení foglarovsko-fišerovské stránky na čtyři řádky. Marek Pokorný bez pomoci slov v - až filmovém - příběhu, viděném nezvykle očima ženy, vykresluje ponurou noční atmosféru, v níž se tajemný Široko prohání jako přízrak.

A dále je tu Tomáš Kučerovský a jeho dvojstránka, vypadající jako horečnatý pastelkový sen, v němž ožijí ti nejpodivuhodnější superhrdinové: Himbajs a Šůviks. Nebo temná schizofrenní vize z léčebny od Vojtěcha Maška.

Kniha

Kniha

Tomáš Prokůpek (ed.): Rychlé šípy a jejich nová úžasná dobrodružství.
Nakladatelství Akropolis 2018, 152 stran, 359 korun

Lenka Šimečková nakreslila ponurý, až hororový scénář Josefa Blažka s dospělými hrdiny pronásledovanými minulostí. Jako spolek pamětníků zachytila partu dvojice Ondřej Bláha a Pavel Bláha - tučnou ostře řezanou linkou vzdáleně připomínající styl amerického kreslíře Mikea Mignoly. Naopak rozverně "po česku" ukázala důchodcovské Rychlé šípy Lucie Lomová.

Kniha Rychlé šípy a jejich nová úžasná dobrodružství je nevyrovnaná. Ukazuje především na scenáristické limity na domácí komiksové scéně. A tím také na originalitu a nadčasovost původních komiksů, jimž je obtížné se vyrovnat, i když mají tvůrci volné pole a mohou se vydat kamkoli.

Ale už za těch několik příběhů, které originál svébytně přetvářejí či dokonce přesahují, stojí za to vzít ji do ruky. Je to především důkaz, že u nás existuje silná generace kreslířů, kteří čekají na větší prostor a kvalitnější scénáře.

autor: Tomáš Stejskal | 5. 6. 2018

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama