Severní vody nejenže jsou kruté, bezohledné a děsivé, také přitahují podobné lidi.
Jejich autor Ian McGuire pochází z města Hull na východním pobřeží Anglie, které bývalo jedním z center velrybářského byznysu. Kniha se odehrává v devatenáctém století, kdy toto podnikání pomalu začalo uvadat - počty kytovců v severních vodách klesaly, rybí tuk nahrazovaly ropné produkty.
Právě tato doba nejlépe odhaluje viktoriánskou epochu coby věk paradoxu. Na jedné straně obrovský rozmach britského impéria, na straně druhé povstání v jeho tehdejší kolonii Indii.
Na straně jedné výdobytky vědy a průmyslu, na straně druhé obrovská bída, krutost a utrpení. Paradoxů by se dalo najít víc, McGuire si jich vybral pár a v románu je chytře nasvěcuje.
Vypráví o skupince zoufalců a desperátů, kteří na sever vyrážejí na lodi ironicky pojmenované Dobrovolník. Dobrovolně na její palubě ale není nikdo. Někteří přišli kvůli penězům, další prchají před spravedlností, jiní před vlastní minulostí.
Příběh o přežití, ve kterém se nehledí na ideály
Po několika stránkách je nasnadě, že podstatné budou zejména dvě postavy. S násilníkem Draxem se setkáváme v úchvatně napsaném úvodu. Hned tato krátká pasáž přesvědčivě ukáže, proč je Drax později charakterizován jako děsivá nicota, do níž mohou ostatní spadnout a navždy zmizet.
Druhým protagonistou je irský lékař Sumner. Vrací se z Indie, kde coby armádní felčar zažil krvavé povstání, a na lodi chce údajně přečkat dobu, než se vyřeší soudní pře ohledně jeho dědictví. Sumnerovi to samozřejmě nikdo nevěří.
Tyto dva a pár dalších si najme cynický právník, který si dobře uvědomuje, že doba velrybářství končí. Jeho zjevná protřelost i to, že loď svěřil kapitánovi s pochybnou pověstí Brownleemu, který už na severu jedno plavidlo ztratil, čtenáři naznačuje, že cílem výpravy bude něco jiného než lov velryb.
Ostatně kapitánovi se ani v Hullu nedaří sehnat celou posádku. Loď vyráží na sever jen s pár muži a zbytek doplní v přístavu Lerwick počasím zocelenými Shetlanďany z nejsevernějšího území Skotska.
Že se loď neplaví na sever, ale rovnou do pekel, je nasnadě, jakmile na palubě dojde k první vraždě. Lov velryb i tuleňů sice probíhá dle plánu, ovšem věci nabírají dramatický spád a spisovatel rozehrává poutavý, místy dobrodružný příběh o přežití a boji člověka s indiferentní, děsivou krajinou severu.
V tom souboji není místo pro ohledy, soucit ani ideály. Tváří v tvář mocné přírodě jsou lidé nuceni brát život tak, jak přichází. I proto z příběhu komicky a především nepatřičně trčí postava křesťanského kněze, který se zde mihne.
Jinak ale McGuireova próza v mnoha ohledech vyniká. Předně je dokonale vyrešeršovaná a působivá, dle všeho i historicky věrně zachycuje drsný svět velrybaření. Lov kytovců byla záležitost nesmírně krutá, nebezpečná a špinavá. McGuire to vše líčí tak sugestivně, až jako by ze stránek knihy vzlínal odér různých tělních tekutin.
Ian McGuire: Severní vody
Vydalo nakladatelství Host, 2017
288 stran, 329 korun
Překlad: Petra Johana Poncarová
Druhou silnou stránkou románu je jazyk: neobyčejně drsný, místy hodně vulgární. O to víc je namístě ocenit český překlad, který dokonale zachovává výrazovou barvitost i expresivnost anglického originálu.
Každou knihu o velrybářství bude čtenář i kritik nutně srovnávat s Bílou velrybou, klasikou Hermana Melvilla z poloviny 19. století. A lze směle říct, že sugestivností výpovědi a opulentností vjemů se McGuire Melvillovi blíží. Bohužel ani jedna z jeho postav nedosahuje tragické velikosti kapitána Achaba.
Slabší je i stavba příběhu: tam, kde Melville dokázal vytěžit maximum z dobrodružné literatury a udržet příběh plynulý, McGuire si pomáhá triky v podobě až filmových střihů.
Srovnání s gigantem je ale možná až příliš kruté. Ze současné prózy Severní vody vynikají jako strhující historický román, který nevypovídá jen o krutých základech pyšné viktoriánské společnosti. Především kreslí znepokojující obraz lidského osamění.
