Recenze - Na samý závěr bibliografické poznámky, jež dokumentuje úctyhodné množství nejrozmanitější literatury, kterou C. J. Sansom použil pro svůj nejnovější román Nadvláda, o mnoho rozsáhlejší penzum, než jaké běžně využívá pro své historické thrillery z tudorovských časů, jimiž proslul, si nechal britský autor vyznání úcty na adresu románu Otčina Roberta Harrise. „Podle mne je to nejlepší alternativní historický román, jaký kdy byl napsán,“ píše.
Nelze než vřele souhlasit a dodat, že i po Nadvládě se na tom konstatování nic nemění.
Po bibliografické poznámce následuje ještě čtrnáctistránková Historická poznámka, jež dotáhne knihu až na 548 stran. Je to zajímavé čtení, v mnohém podnětnější než sám román.
Autor v onom apendixu vysvětluje, co jej vedlo k tomu, že v alternativních dějinách, jež v románu stvořil, rozhodil kostky právě tak, jak jsou rozhozené, a ne jinak.
Stalinova poprava a odbojář Churchill
Sansom nás zavádí do světa roku 1952, kdy už je v Evropě po válce nikoli pouhých sedm, nýbrž celých dvanáct let. Anglie utrpěla v roce 1940 několik drtivých porážek a po Dunkerku podepsala s Německem mírovou a spojeneckou smlouvu. Premiér lord Halifax tuto potupu neunesl, odstoupil a na jeho místo přišel ke kompromisům (rozuměj kolaboraci) mnohem ochotnější lord Beaverbrook.
Winston Churchill, který se premiérem nikdy nestal, ještě nějakou dobu sleduje vývoj s narůstající nevolí z poslaneckých lavic a poté přechází do ilegality a stává se hlavou podzemního hnutí odporu. Je toho stále víc, proti čemu stojí za to se bouřit. Na vnitropolitické scéně přituhuje: Němci, ač navenek ctí spojencovu suverenitu, prostřednictvím svých lidí v britské vládě ji ovládají stále bezprostředněji.
Ministrem vnitra se stal nechvalně proslulý britský nacista Oswald Mosley a v rámci policejních složek se jal zřizovat úderné oddíly, jakési zárodky gestapa, zatím uniformované. Němci nemají v Londýně jen velvyslanectví, v jehož čele stojí generál Rommel, ale i expozituru gestapa a SS.
Za německou pomoc v neklidné Indii se britská vláda zavázala svému nacistickému spojenci provést na britských ostrovech konečné řešení židovské otázky. Začíná masivní akce internace všech britských Židů, po níž by měl nadejít jejich odsun na východ Evropy – nejvýkonnější plynové komory a největší tábory tam zůstaly stát, neboť zpracovávají přísun živého materiálu ze Sovětského svazu.
Němci sice záhy dobyli Moskvu a na Rudém náměstí popravili Stalina, Rusové se však stáhli i s vojenským průmyslem hluboko do nitra Sibiře a již přes dvanáct let vzdorují nepříteli ve válce, která se nedá vyhrát, zato však pohlcuje nezměrné množství materiálních i lidských zdrojů. I v německé armádě už sílí pragmatické hlasy volající po ukončení nesmyslného krveprolití. Čeká se na smrt Hitlera.
Tam válka trvá. Němci sice záhy dobyli Moskvu a na Rudém náměstí popravili Stalina, Rusové se však stáhli i s vojenským průmyslem hluboko do nitra Sibiře a již přes dvanáct let vzdorují nepříteli ve válce, která se nedá vyhrát, zato však pohlcuje nezměrné množství materiálních i lidských zdrojů. I v německé armádě už sílí pragmatické hlasy volající po ukončení nesmyslného krveprolití. Čeká se na smrt Hitlera, který má terminální stadium Parkinsonovy choroby, po níž nejspíš dojde k tvrdému střetnutí, ne-li přímo občanské válce, mezi armádou a fanatickými Himmlerovými SS; hodně bude záležet na tom, na jakou stranu se přikloní Hitlerův nástupce, na něhož svět tipuje Goebbelse.
Zamíchat karty mohou i Spojené státy, jejichž nově zvolený prezident Adlai Stevenson by mohl změnit dosavadní americký izolacionistický kurz. Leccos se šušká i o atomové zbrani, jejíž vývoj pokračuje za mořem mílovými kroky a která by mohla přinést do světového vývoje nečekaný zvrat.
Historické omalovánky
V Historické poznámce se autor vyznává z toho, jak při odklonu od rodičovského konzervatismu k levici, na níž od té doby setrvává, jeden z největších přerodových šoků pro něj byl nový pohled na Churchilla. To je ve Velké Británii ikona, na niž si málokdo troufne plivnout, a ani Sansom to nedělá – ostatně sir Winston v knize vystupuje pouze epizodicky –, ale v jeho pojetí je Churchill nejen přesvědčený bojovník proti domácí diktatuře a světovému fašismu, ale také zavilý imperialista, antisocialista, válečný štváč. Všemi těmito rysy jej Sansom obdařuje s mírou při vědomí, že jinou kladnou politickou postavu po ruce nemá, ale tyto vrcholně levicové charakteristiky si neodpustí.
To přinutí čtenáře maličko zbystřit. Proč taková vyhraněnost, když primárně tu jde o thriller a všechno politikum tu má sloužit jako kulisa, čím propracovanější, tím lépe, ale pořád jen kulisa – jak ji používá třeba právě Harris v Otčině?
Největším padouchem – vedle nesporného Mosleyho, který se odkopal i v nealternativní historii jako prvořadý proněmecký pazdrát – je v knize lord Beaverbrook. Ano, tiskový magnát ve vládě může být zlo, jenže Beaverbrook byl v realitě ministrem v Churchillově válečné vládě, která měla vzdor pragmaticky různorodému složení jediný společný cíl, zničit nepřítele, a této myšlenkové jednotě se podřídily i Beaverbrookovy zájmy. Byl to Churchillův přítel, důvěrník, a jako ministrovi leteckého průmyslu mu nikdo nemohl nic vytknout. Zůstává záhadou, proč ho Sansom v knize vykreslil jako největšího politického padoucha, proč mu nasadil dokonce antisemitskou psí hlavu. Že by ho k tomu vedla spalující poznámka z úst Clementa Attleeho o tom, že dotyčný lord byl jediný skutečně špatný člověk, kterého kdy v životě potkal? Na vysvětlenou: Attlee byl labourista, tedy Sansomův souvěrec.
To už se pak člověk shovívavěji dívá i na vykreslení dalšího zajímavého protagonisty knihy i reálné britské politiky Enocha Powella. Sama esence konzervativních hodnot, imperialista od dob indického problému až po Falklandy, současně však až do smrti muž s nebývale vysokým kreditem u britské veřejnosti. Chápu dobře, že Sansomovi takový člověk nevoní, ale proč z něho v alternativní historii udělat proněmeckého kolaborantského padoucha? Pokud vůbec byl nacionalistou, vlastencem, potom každopádně hrdě britským, ne přisluhovačským.
Jenže Historická poznámka o pár odstavců dál odhaluje autorovo ledví už docela: Nadvládu psal trochu i pod dojmem blížícího se referenda za odtržení Skotska od Spojeného království. I tyto tendence považuje za nebezpečný naci(onali)stický výstřelek. Spíš je však nebezpečná taková svévolná a manipulativní záměna politických pojmů.
Ale co – stále si připomínejme, že jsme v alternativní historii, kde je dovoleno všechno, každý myšlenkový a politický experiment, a tuhle prostě napsal internacionalista a evropský unionista. Jsme však také v žánru spekulativního thrilleru a ten už má určitá pravidla. Jakpak se Sansom vyrovnal s nimi?
Kdy to bouchne?
Na pozadí těchto politických kulis a také kulis ošuntělé, zubožené, deprimované a neradostné Anglie se odehrává napínavý příběh. Je prostinký: za jedním z hlavních protagonistů románu přijede při příležitosti matčina pohřbu z Ameriky bratr, který tam pracuje ve zbrojním výzkumu na čemsi velmi závažném a hrozně moc tajném.
Jeden jako druhý mají sociopatické sklony: uťápnutý a trvale ponižovaný britský bratr se vzdor značnému intelektu ubíjí na postu geologa v jakémsi vědeckém ústavu. Sebevědomý a sebestředný Američan to dotáhl po všech stránkách dál, kromě jiného i k alkoholismu.
Jeden jako druhý mají sociopatické sklony: uťápnutý a trvale ponižovaný britský bratr se vzdor značnému intelektu ubíjí na postu geologa v jakémsi vědeckém ústavu. Sebevědomý a sebestředný Američan to dotáhl po všech stránkách dál, kromě jiného i k alkoholismu. Při krátkém setkání obou mužů vyvřou staré křivdy, dojde k hádce, posléze strkanici a neprůbojný Brit prohodí opilého Američana oknem v patře.
Tak to vysvětluje policii, a proto se vzápětí dostane do psychiatrické léčebny: nezvladatelný výbuch emocí, doprovázený navíc nesmyslným pokřikem o blížícím se konci světa.
Jenže Frank Munster prohodil bratra Edgara oknem kvůli tomu, že mu bratr v opileckém výlevu prozradil něco, co nenápadná šedá myš Frank stěží unese. Prozradil mu, na čem za mořem pracuje, na jak strašné zbrani. A prozradil mu také, v čem spočívá tajemství její výroby.
No toto… Věřili byste tomu? Že by to bylo tak prosté, jako „tři vejce, polévková lžíce mouky, skrojek másla“…? I doktor Oppenheimer, který toho jistě o výrobě atomové bomby věděl víc než řadový vědecký pracovník Edgar Munster, by své vědění stěží dokázal koncentrovat do jedné dvou výstižných vět – víc jich Edgar nestačí Frankovi sdělit, protože už letí oknem –, které by objasňovaly nejen princip výroby, ale dávaly k ní i návod.
Přesto však Frank Munster od té doby touží zemřít, aby se tajemství, které v sobě nosí, nedostalo do rukou nepovolaným, nejlépe nikomu. Jenže to je marné přání: Edgara sice okamžitě stáhnou Američani domů, ale o jeho návštěvě a podivné bratrské rozepři se dozví všechny zúčastněné strany – Britové, Němci i podzemní odboj – a všechny se touží Franka zmocnit a tajemství z něj vydolovat.
Od této notně přemrštěné premisy se odvíjí poměrně standardní hra na kočku a na myš, která do soukolí vplétá nové a nové postavy, na nichž autor hlavně dokumentuje alternativní politickou realitu, a jen když se upamatuje, zapálí oheň pod kotlem thrilleru, který pak zase chvíli solidně odsýpá.
Protagonisté však tráví hodně času sáhodlouhými retrospektivními hovory a myšlenkami, přejíždějí z místa na místo a nově vstupujícím aktérům něco z již uvedeného znovu převyprávějí, řeší věci, jaké by v tak vypjaté situaci řešil jen idiot… proto oněch 548 stran. A čtenář se stále ptá: Kdy to bouchne?
Půlnoční přestřelka na kamenitém mořském pobřeží je jako vystřižená z filmu typu Casablanca. Efektní. Na moři čeká americká ponorka, pronásledovaní hrdinové musí opustit Anglii. Frank nakonec spolkne s kapslí cyankáli i recept na výrobu atomovky. Nakonec jí nebylo zapotřebí. Umřel Hitler a Německo se samo pohřbilo v občanské válce.
Bohdá to bouchne jindy.
C. J. Sansom: Nadvláda (Dominion). Překlad: Petruška Šustrová. BB Art, 2014.
