Recenze: Vieweghův Melouch je jako dobrá historka od Tarantina. Akorát roztažená na 160 stran

Jarda Konáš
31. 10. 2016 10:53
Začíná to ambiciózně – citátem Juliana Barnese o románovém sdělení. Jenže je to past na čtenáře, Melouch není román a jakous takous románovou fyzickou podobu má jen díky nápadně roztahované sazbě. Formátově je to ukázková novela, která kdyby si nepomáhala trikem nafouknutí skrze dvě příběhové roviny, vlastně by vydala jen na jednu krátkou povídku.
Michal Viewegh.
Michal Viewegh. | Foto: ČTK

V rovině první se snaží vypravěč – autor prodat svůj nápad kamarádovi, filmovému producentovi. Popíjí spolu u autora na terase, chodí po Sázavě a kapitolu za kapitolou nabourává spisovatel popisem děje budoucího filmu skořápku neoblomného producenta.

Michal Viewegh: Melouch
Michal Viewegh: Melouch | Foto: Druhé město

Nápad na scénář je prostý, dva kamarádi, jeden gigolo a druhý nájemný vrah, si vyrazí na společnou dovolenou, aby si odpočinuli od práce. Jeden druhému však zatají, že v cíli jejich cesty přeci jen mají oba domluvenou jednu drobnou prácičku...

Rozdělení do dvou příběhových rovin má své výhody i nevýhody. Viewegh je mistr dialogů a producentovy repliky přeskakující z otrávených glos do špatně skrývané zvědavosti vlastně udávají tempo celému příběhu.

Druhou silnou stránkou je námět scénáře s gradujícím finále. Autor svůj nápad popisuje producentovi jako „tarantinovskou historku“ a Melouch skutečně je dobrá tarantinovská historka, jenže pozor. Je to historka roztažená na sto šedesát stran, na kterých se neděje nic víc, než že dva kamarádi jedou na dovolenou a další dva kamarádi si o tom povídají.

Viewegh si je vědom, že nepsal žádný román. Klidně to v textu přiznává, čímž dává průchod své pověstné a sympatické sebeironii. Když prohlásí, že pouze vypráví tarantinovskou grotesku, řekneme si: směle do toho! Když ob kapitolu na čtenáře mrkne, že jenom prodává producentovi nápad na filmový scénář, trochu znejistíme, ale když už asi pošesté podotýká, že vlastně jenom popisuje nějakou historku, o které si myslí, že z ní bude dobrý film, začne být čtenář netrpělivý stejně jako producent a chce to mít za sebou.

Melouch je taková knižní jednohubka. Viewegh je autor vypsaný jako málokterý současný český prozaik a sype vyprávění suverénní rychlostí, jeho nová knížka se tak konzumuje stejně snadno jako v textu zmiňované šampaňské na terase. Stejně rychle ale zmizí, protože k Melouchu se po prvním přečtení už asi nevrátíte.

Dřív jsem jezdil každý rok na Maledivy, neuměl jsem odolat pokušení. Nemoc mi přinesla víc pokory, přiznává spisovatel Michal Viewegh, kterému před rokem a půl praskla aorta. | Video: DVTV
 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

Další zprávy