Recenze: Konec dějin? Nesmysl. Amerika se může stát druhým Ruskem, varuje historik Snyder

Daniel Konrád Daniel Konrád
10. 4. 2018 17:28
Americký historik Timothy Snyder v nové knize trefně popisuje metody, jimiž Rusko na Západě vyvolává dojem, že nic není pravda a vše lze zpochybnit. V pasážích o Donaldu Trumpovi autor vidí Rusa za každým rohem.
Timothy Snyder byl předloni hostem debatního fóra Meltingpot při festivalu Colours of Ostrava.
Timothy Snyder byl předloni hostem debatního fóra Meltingpot při festivalu Colours of Ostrava. | Foto: Jiří Zerzoň

Americký historik Timothy Snyder se dal na současnost. Přesvědčen, že svět prochází zásadní změnou, kterou ekonomové či politologové nedokážou zachytit v celé šíři, napsal během jednoho roku již druhou knihu zabývající se aktuální politikou.

Snyderovo vidění světa ve zkratce: skončila éra od 90. let minulého století, kdy "vliv plynul ze Západu na Východ", kdy východoevropské země přejímaly hospodářské a politické modely ze Západu. Dnes se do čela států dostávají populisté či autoritáři, kteří využívají slabých míst demokracie, aby upevnili moc, argumentuje historik.

Podle něj lze tato slabá místa identifikovat zvýšenou obezřetností vůči Rusku. Neboť právě Rusy autor knihy považuje za strůjce společenské atmosféry, kde nikdo neříká celou pravdu, takže pravda možná neexistuje a každý nechť věří výkladu, jenž je mu nejmilejší. Kdy žádná fakta nejsou jednoznačná, všichni porušují zákony a lžou, tudíž je nejlepší zůstat doma, nevzdorovat a jednou za pár let to ve volbách "hodit" tomu, kdo národ nejlépe ochrání.

"V Rusku, Evropě a Americe se objevuje nový typ politiky, nová nesvoboda pro novou dobu," píše Snyder, a proto knihu nazval The Road To Unfreedom, Cesta k nesvobodě. Minulý týden vyšla v angličtině, ještě letos její český překlad společně publikují nakladatelství Prostor a Paseka.

Pro ujasnění žánru: Snyder, profesor renomované Yaleovy univerzity, také v Česku proslul tituly Krvavé země a Černá zem, jež se zabývaly holokaustem a masovými vraždami v nacistickém Německu a Sovětském svazu. Po brexitu a zejména zvolení Donalda Trumpa však u autora převážil zájem o současnost vykládanou se znalostí minulosti.

Vloni publikoval, jak zpětně uznává, "politický pamflet" proti Trumpovi a obecně nástupu diktátorů nazvaný Tyranie: 20 lekcí z 20. století. Nynější kniha volně navazuje, avšak jde do větší šíře. Rozebírá ukrajinské, americké a zejména ruské dějiny uplynulých osmi let. Úvahy tamního prezidenta Vladimira Putina dává do souvislosti s dávným vládcem Kyjevské Rusi z přelomu prvního tisíciletí, zdůrazňuje Putinovu náchylnost k myšlenkám filozofa z ruské diaspory začátku 20. století Ivana Iljina.

Jako rychlokurz novodobých dějin je to výtečné. Připomíná, jak Putin ovládl média, vedl kampaň proti homosexuálům a těm, kdo dle nových ruských zákonů urážejí city věřících. Jak posiloval vliv tajných služeb, útočil na opozici a neziskové organizace, omezoval svobodu projevu, vedl informační válku.

Paralelně s tím Snyder shrnuje změny na Ukrajině, opět od událostí 20. století až po revoluci na Majdanu, zjevení zelených mužíčků, anexi Krymu, sestřelení civilního letadla raketou odpálenou na území ovládaném proruskými separatisty a tak dále.

Zaměřením na ruskojazyčnou oblast je Snyderova novinka podobná nedávným titulům od Mashi Gessenové, Stevena Leeho Myerse či Waltera Laqueura, které vyšly také česky. Přesahem do evropské i americké politiky, o nějž se Snyder pokouší v závěru, zase připomene letošní publikaci How Democracies Die (Jak umírají demokracie) od harvardských profesorů Stevena Levitského a Daniela Ziblatta.

Například v líčení trvajícího konfliktu na východě Ukrajiny nepřináší Snyder víc než reportáže, z nichž čerpal. Má však dar uvažovat s nadhledem a v tom je jeho kniha nejpodnětnější - třeba jako polemika s americkým myslitelem japonského původu Francisem Fukuyamou, jenž před čtvrtstoletím slavně ohlásil "konec dějin".

Snyder spatřuje kořeny tohoto uvažování v politice někdejší britské premiérky Margaret Thatcherové nebo amerického prezidenta Ronalda Reagana. Zjednodušeně řečeno v tehdejším názoru, že klíčem k nápravě světa je ekonomie, že stačí popustit uzdu volné ruce trhu a nevyhnutelně přijde pokrok, rozvoj liberální demokracie a posilování institucí.

Když byl Timothy Snyder předloni hostem debatního fóra při festivalu Colours of Ostrava, ještě rozlišoval dva typy států - ty, které se rozhodly integrovat do Evropské unie, a ty, jež projevují říšské ambice a snahu přesáhnout vlastní hranice, například Rusko. Jiný model je neúnosný, tvrdil.

Také v nové knize Snyder považuje politiku mnoha zemí včetně Ukrajiny či porevolučního Česka za "reakci na lekce z let 1918 a 1945", za přesvědčení, že národní stát nelze udržet bez nadnárodní struktury typu Evropské unie.

Tentokrát ale historik pro své uvažování volí termíny "politika nevyhnutelnosti" a "politika věčnosti", které prvně užil v předešlé publikaci.

Příkladem politiky nevyhnutelnosti je pro Snydera právě ten "konec dějin", pocit, že současný stav bude prodlužován navěky, že volný trh přinese demokracii a lepší budoucnost. Přitom podobnou "politikou nevyhnutelnosti" byl podle Snydera marxismus-leninismus - hlásající, že socialismus jednou přemůže kapitalismus a komunistická strana je zde proto, aby na to dohlédla.

Opakem "nevyhnutelného" pokroku je podle Snydera "politika věčnosti", kdy se země dobrovolně vzdávají vyhlídek na budoucnost, neboť sebe vnímají jako věčnou oběť a svět coby trvalé ohrožení.

Příklad: Rusko kdysi válčilo s nacisty, takže také jeho současní nepřátelé musejí být nacisty či fašisty, ilustruje Snyder, proč Kreml tímto pojmem opakovaně častuje ukrajinskou armádu.

"Pro spoustu mladých ruských mužů se intervence na Ukrajině odehrávala v imaginárním roce 1941, uprostřed stále pamatované slávy jejich pradědečků," píše Snyder a připomíná, kolik Rusů za začátek takzvané Velké vlastenecké války považuje právě rok 1941, nikoliv události o dva roky starší, kdy Rusko ještě bylo spojencem nacistického Německa: agresorem, nikoliv obětí.

Snyder účinně prolíná minulost se současností. "Když byli ruští vojáci tázáni, co dělají na Krymu, automaticky odváděli řeč na druhou světovou válku. Po zásahu na jihovýchodě Ukrajiny nutili válečné zajatce pochodovat na veřejnosti, čímž napodobovali Stalinovy zostuzující průvody německých zajatců. Během zásadního vpádu v létě 2014 mladí Rusové na své tanky sprejovali nápisy: Za Stalina!" ilustruje Snyder sílu ruské propagandy.

Ovšem "politiky věčnosti" nachází také jinde než v Rusku. Snyder takto označuje stoupence brexitu, předsedkyni francouzské Národní fronty Marine Le Penovou či amerického prezidenta Donalda Trumpa.

Co prý mají společného: vše označují za falešné zprávy, když přitom sami šíří fake news. Zpochybňují fakta a alternativy, aby zmátli voliče, a jejich hlas nakonec získají tím, že vyvolají nejsilnější emoci. Svou zemi vykreslují jako věčnou oběť, která za nic nemůže a všechno příkoří jí způsobují druzí.

Je podstatné si uvědomit, že Timothy Snyder oslovuje převážně americké publikum, u nějž zřejmě správně předpokládá menší znalost evropských dějin. A že konkrétně cílí na liberální čtenáře kritické k Trumpovi - kniha přímo překypuje pohrdáním vůči němu.

Historik amerického prezidenta důsledně označuje za "výmysl jménem Donald Trump, úspěšný byznysmen", což má čtenáři asi připomínat, že Trump úspěšným byznysmenem není. Jinde o prezidentovi píše jako o "ruském kandidátovi", případně "sadopopulistovi", jehož politika záměrně "ubližuje těm nejzranitelnějším z jeho voličů".

V těchto pasážích je Snyder nejslabší. Ne proto, že by Trumpa správně neodhadl, ale protože volí příliš silný jazyk. Pro samé zplošťování amerického prezidenta vykresluje výhradně jako projekt ruské propagandy a jeho voliče jako ty, kteří se nechali oblafnout. Nepřipouští, že někdo Trumpa volil z vlastního přesvědčení. A pokud ano, byl zmanipulován a jen to neví.

Aniž by čtenář zpochybňoval ruskou informační válku a fakt, že ta v amerických prezidentských volbách skutečně pomohla Trumpovi a ublížila jeho protivnici Hillary Clintonové, přece jenom by Snyderovi slušel mírný odstup. Důkazy o tom, že Trump je Rusy řízen, nikoliv jen využíván, zatím stále neexistují. A nic na tom nemění ani Snyderova citace nejmenovaného zdroje prý z bezpečnostní komunity, podle nějž Trump "pracuje přímo pro Rusy", spekuluje historik.

Timothy Snyder: The Road to Unfreedom
Autor fotografie: Tim Duggan Books

Timothy Snyder: The Road to Unfreedom

Vydalo nakladatelství Tim Duggan Books
360 stran, 27 dolarů

Na posledních desítkách stran ztrácí nadhled a pro samou kritiku Trumpa vidí Rusa za každým rohem. Pomíjí, že ať se to Trumpovi líbí, nebo ne, americká zahraniční politika nakonec není proruská, že Washington neuznal anexi Krymu, že naopak zpřísňuje protiruské sankce či - pravda, po dokončení Snyderovy knihy - vyhošťuje ruské diplomaty. Že ruská média už nevykreslují Trumpa jako spojence Kremlu.

Přitom by stačilo málo: alespoň ve vedlejší větě dodat, že Hillary Clintonová možná nebyla tak silná kandidátka, jak si demokraté mysleli. Že část amerických médií svou senzacechtivostí a následným bitím na poplach paradoxně Trumpovi pomohla. Že Rusko Nerusko, Trump mnoha Američanům učaroval, vystihl jejich obavy. Že zřejmě cítili potřebu odmítnout dosavadní systém, neboť v něm pro sebe nespatřovali perspektivu.

Ale ne - místo toho Timothy Snyder v závěru knihy hledá absurdní paralely mezi válečným Donbasem na východě Ukrajiny a Trumpovou voličskou základnou v americkém Apalačském regionu, případně vypočítává, o kolik víc hlasů prý Trump získal ve městech, kde byla zvýšená konzumace opioidů.

Při vší úctě tady vážený profesor Yaleovy univerzity balancuje na hraně konspiračních teorií. Škoda, protože těch pár desítek stran by nemělo zastínit celek a Snyderovy jinak podnětné myšlenky.

Ta hlavní? Nepodlehnout ani politice nevyhnutelnosti, ani věčnosti. Rozvíjet kritické uvažování a neztrácet schopnost "myslet historicky", to znamená být si vědom souvislostí. Podporovat instituce a občanskou společnost, rozlišovat fakta od pomluv. Nenechat si vsugerovat dojem, že se máme lépe, jen proto, že jiní se mají ještě hůř. Timothy Snyder je velmi pozorný interpret současnosti - kéž by jen maličko ubral.

 

Právě se děje

Další zprávy