Recenze – Určit, kdy se z obyčejného díla stane dílo kultovní, není pokaždé jednoduché. Ne vždy je vše tak jasné jako u Hry o trůny, jejíž televizní podoba vykopla autora George R. R. Martina mezi nejslavnější spisovatele současnosti. Často se jedná o plíživý proces, který začal v uzavřené komunitě. Řeč v tomto případě není o Padesáti odstínech šedi, ale o polském Zaklínači Andrzeje Sapkowského.
Ten se vloni po čtrnácti letech vrátil do světa Geralta z Rivie. Je to pořád tentýž Zaklínač, ale v některých „detailech“ je jiný. Především v popularitě, kterou Geralt získal v době ticha, kdy Sapkowski jeho příběhy nepsal. Bylo by nespravedlivé tvrdit, že Zaklínač nebyl populární v dobách, kdy jej autor psal. Ovšem byla to popularita geograficky a sociálně omezená, vztahovala se na fanoušky fantasy v Polsku a v Česku, dále vycházel rusky. Ale stále narážel na hranici anglo-americké literatury, jejíž brány jsou bedlivě střeženy.
Zaklínači k popularitě nepomohl ani tak polský seriál (názory na jeho kvalitu se poměrně různí) jako spíše vytvoření počítačové hry prostě nazvané Zaklínač (2007), na jejímž scénáři sám autor spolupracoval. Ještě úspěšnější bylo pokračování z roku 2011, na které už netrpělivě čekali hráči z celého světa. Letos má vyjít závěrečný díl trilogie, jenž by měl završit Geraltovo pátrání po jeho milované Yennefer.
S obálkou od autora Hellboye
Právě někdy v období druhé hry překročil Zaklínač onu pomyslnou hranici a stal se kultovní záležitostí, což jen potvrzuje současné dění kolem duchovního dítěte svérázného polského spisovatele A. Sapkowského. Bouřkové sezony se za pouhých několik měsíců od vydání prodalo 25 tisíc výtisků. Nakladatel také hlásí, že takřka nestíhá dotiskovat jednotlivé starší díly ságy, protože nárůst zájmu na vánočním trhu byl nečekaný a skokový…
Hlad po novém Zaklínači by ale mohl alespoň na chvíli ukojit stejnojmenný komiks, který právě vyšel v českém překladu. Zaklínač není v komiksu zpracován poprvé, v roce 2011 vyšel dvoudílný polský příběh s bublinami jako doplněk ke zmíněné hře, ale projekt byl pouhým pandánem a jeho kvalita nebyla příliš vysoká. Zaklínač však nikam nepospíchá. V květnu loňského roku začalo jeho příběhy vydávat prestižní americké komiksové nakladatelství Dark Horse, jehož nejznámějším produktem je u nás nejspíše řada Hellboy.
Dark Horse se do vydávání vrhl s patřičnou vervou a my máme nyní díky nakladatelství Crew možnost začíst se do uceleného příběhu Skleněný dům (autory jsou Paul Tobin a Joe Querio. Zaujme již obálkou, kterou vytvořil právě autor Hellboye Mike Mignola. Jaký je příběh Zaklínače, který nenapsal Andrzej Sapkowski? Překvapivě kvalitní. Autorům se podařilo zachovat melancholického ducha, v němž se nese většina zaklínačovských příběhů, a svistot Geraltových mečů pochopitelně také nechybí. Dokonce i stavba celého příběhu odpovídá stylu Sapkowského – scenárista Paul Tobin esenci Zaklínače pochopil.
Když přičteme skvělou kresbu Joea Queria, kterému se skvěle daří zachytit hororovou atmosféru děsivého hvozdu, v němž se příběh odehrává, začne být jasné, že Skleněný dům nesmí chybět žádnému fanouškovi Geralta z Rivie.
Cesta temným hvozdem
Vše začne obyčejným setkáním na břehu řeky. Zaklínač potká lovce a jeho magický medailon se rozechvěje. Něco není v pořádku, ale zdá se, že jde jen o říční příšeru topivce. Dojde na nezbytné uvedení do děje, lovec nemůže opustit místo, protože se zde zjevuje jeho žena, kterou unesly upírské příšery bruxy a proměnily ji v jednu z nich. Přesto si dodá odvahy a v zaklínačově doprovodu se vydává na cestu pryč. Ta ovšem vede temným hvozdem plným nebezpečných stvoření a magických nástrah…
Z tohoto obstojného začátku zaklínačovské povídky se příběh velmi rychle rozvine jako tapiserie. Když hrdinové konečně dosáhnou Skleněného domu uprostřed zrádného lesa, čtenář už hltá stránku za stránkou, zcela polapen stylem Joea Queria.
Přesně jako v původních povídkách se také zde ukáže, že nic není tak jednoduché, jak se na první pohled zdálo. A scenárista Tobin si dokonce všiml i Zaklínačovy záliby ve filozofování – tentokrát je tématem láska. Zaklínač mluví, bojuje i miluje jako Geralt z Rivie. Počáteční nedůvěru v americké tvůrce překonáte velmi snadno.
Skleněný dům skvěle doplňuje vědmákův svět a jasně dokazuje, že Zaklínač sice není tak slavný jako Hra o trůny, ale jeho kult je rok od roku silnější. Nezbývá než doufat, že si komiksová řada udrží vysokou kvalitu i v dalších příbězích a že se brzy dočkáme i novinek od Andrzeje Sapkowského. A pochopitelně – třetí hra se také blíží.
Zaklínač: Skleněný dům, přeložil Martin D. Antonín, Crew, 2015
