Zatímco 007 měl tajné zbraně a úspěch u žen, Maclean vládl jinými přednostmi. V první řadě byl ve správnou dobu na správném místě: v Moskvě, když tam ve 30. letech minulého století vrcholily politické procesy, v severní Africe těsně před zlomovou bitvou u El Alameinu. Nebo v Jugoslávii, o kterou se svářili nacisté s partyzány.
Fitzroy Maclean, jenž žil v letech 1911 až 1996, byl navíc vynikající spisovatel. Dokazují to právě Výpravy na Východ, které v českém překladu Pavla Pokorného nedávno vydalo nakladatelství Maraton.
Autor píše vtipně a sdělně, dokáže vystavět pointu, i celek vyprávění drží při sobě. Jeho obsáhlé vzpomínky se čtou jako nápaditá beletrie, něco mezi skandinávským thrillerem a Třemi muži ve člunu. Že mezi těmito literárními póly leží celý kontinent? Jistě, Maclean ho ale dokáže zaplnit.
"Nastala vřava a náhle po nás dupal valící se pestrý dav lidí kopajících a kousajících tak, jak to dokážou jen Uzbekové." To je jeden z mnoha sžíravých postřehů, které provázejí autorovo působení na britském velvyslanectví koncem 30. let minulého století v SSSR. V Moskvě byl například účastníkem procesu s někdejším Leninovým nástupcem Nikolajem Ivanovičem Bucharinem a jeho spikleneckou skupinou. Maclean mistrně rozplétá scénář předem naučených výpovědí, zároveň si všímá, že věrnost komunistické straně u obžalovaných - a následně popravených - stojí i nad vlastní osobní křivdou, byť ta je absolutní.
Maclean ovšem nechtěl zůstat pouze v Moskvě, pokusil se proniknout i do středoasijských sovětských republik, kam byl vstup zapovězen každému, britskému diplomatu především. Přesto uspěl, ačkoliv to musel vzít drobnou oklikou přes Sibiř.
Pronikl až do Afghánistánu. Po vyřízení potřebných formalit, kdy potřeboval přelstít místní správu, vedení železnice, duchovní stařešiny i tajnou policii NKVD, dobrodruh konečně překročil hraniční řeku.
I když byl nadán širokým lingvistickým zázemím - s místními obyvateli se domluvil v Rusku, severní Africe i Jugoslávii -, se zdejšími strážci hranic neměl společný jazyk, a tak byl nucen omezit se na pouhá gesta či vykřikování Mazáre Šarif, to znamená místa, kam se chce dostat. "Pantomimicky jsem znázornil nasedání na koně. Mé publikum zareagovalo tím, že mi dalo najevo, abych se raději najedl (jedno gesto) a pak se vyspal (další jedno gesto) a s Mazáre Šarífem se uvidí zítra (série extrémně komplikovaných gest)."
Druhý den se anglickému gentlemanu přece jen povedlo nastoupit na cestu, aby se po dojezdu do cílové stanice ukázalo, že některé posunky úplně přesně nepochopil. V oblasti totiž právě řádila epidemie cholery.
Nezapomenutelné jsou také reálie z diverzních akcí daleko za frontou maršála Rommela v severní Africe, kde skupina britských vojáků za druhé světové války unikne zatčení jen proto, že si Maclean hraje na uřvaného italského oficíra. Okupantům přitom jaksi nedochází, že dotyčný proti nim stojí v britské uniformě.
Podobně mu šlo o krk mnohokrát, přesto ze sebe Fitzroy Maclean v knize nedělá hrdinu. Jen chlapíka, který měl štěstí a jehož to celé děsně bavilo. A který vidí smysl svého života v obraně liberální demokracie. Což mu ale nebrání užít si v rámci možností trochu legrace. Nadhled a noblesa zjevně neprovázely až jeho psaní, ale samu válečnou zkušenost.
Nejobsáhlejším oddílem rozsáhlé více než čtyřsetstránkové knihy je výsadek parašutistů do válečné Jugoslávie na území ovládané partyzány maršála Tita. S okupanty zde soupeří i převážně srbští četnici, také oni ovládají rozlehlá území, ale více než s Němci aktuálně bojují právě proti komunistickým partyzánům.
Maclean se má zorientovat v situaci a doporučit Londýnu, kterou ze stran přednostně zásobovat zbraněmi. Na několika stránkách textu dokáže celou situaci skvěle rozklíčovat. Poválečné dominanci komunistů v Jugoslávii už zřejmě nic nezabrání. Nyní přitom právě Tito vládne nejvýraznějšímu seskupení, které váže německé síly na Balkáně. Proto Maclean navrhuje vyzbrojovat Tita, byť názorově jsou mu snad bližší nekomunističtí četnici. Reálná politika v praxi.
Na cestách se setkává s Titem, Winstonem Churchillem i britským panovníkem, při jednom monstrprocesu za setmělým okénkem zahlédne Josifa Vissarionoviče Stalina. Mnohem zajímavější jsou však setkání s prostými lidmi, venkovany všech národností, vojáky, partyzány, vězni. To vše v knize provází stručný popis jednotlivých území, jejich historie a válečného kontextu.
Výpravy na Východ vyžadují alespoň základně zorientovaného čtenáře, pokud ale hledáme učebnici postavenou na zážitcích, nemůže být lepší volba.
Kniha
Fitzroy Maclean: Výpravy na Východ
(Přeložil Pavel Pokorný)
Nakladatelství Maraton 2022, 424 stran, 498 korun.
