Stalo se to v sanitě, mířila zrovna do nemocnice v Třebíči. Pětapadesátiletý básník Jan Zahradníček sedí vepředu vedle řidiče. Když projíždí lesíkem nedaleko Rudíkova, náhle mu klesne hlava. Auto prudce zastaví. Manželka Marie, která sedí v lůžkové části, básníka společně s řidičem vynese na sanitní lůžko. Dodýchá v její blízkosti.
Jen pár měsíců předtím jej stalinisté po devítiletém žalářování poslali domů doslova umřít. Psal se 7. říjen 1960. O pouhé dva dny později už v Uhřínově na Vysočině ukládali básníka do země. Knihař Stanislav Vodička později napíše: "Místních bylo na pohřbu málo. Báli se jít na pohřeb básníka, aby je někdo neviděl. Tohle mi pak řekl ve fabrice uhřínovský občan: ,Na funus toho kriminálníka se sjela reakce z celý republiky!´"
Podcast se vzpomínkami na Jana Zahradníčka si můžete poslechnout zde:
Básník, překladatel a esejista Jan Zahradníček (1905-1960) patří mezi nejpozoruhodnější a nejcharakternější postavy české kultury 20. století. Svým dílem i osudem.
Pětapadesát let života, v němž si radost a zoufalství podávaly ruce: třebíčské gymnázium, první básnické pokusy, zájem o biologii; pražská filozofická fakulta, bujará bohémská chudoba venkovana ve městě, stavy zoufalství i celoživotní přátelství (Halas, Čep, Vyskočil). A také křesťanská konverze a pracovní zkáznění, svatba, rodina a nalezení domova v Brně. Redaktorování v časopise Akord; odsouzení, devítileté vláčení po kriminálních kobkách a v roce 1956 smrt dvou dcer na otravu houbami.
Zahradníčkovi povolili cestu na pohřeb s tím, že se nebude muset vracet, ale během 14 dní byl znovu povolán do vězení. Nadějí se pro něj do dalších temných žalářních let stalo narození dcerky Marie.
Zahradníčkovy básnické knihy jsou svědectvím duchovního zrání - od Pokušení smrti (1930) přes vrcholné Jeřáby (1933) až po mohutné Znamení moci (1950) či závěrečná, vězením oproštěná Čtyři léta. A k tomu překlady (Dante, Rilke, Norwid), eseje (Oslice Balaamova) a publicistika.
Zásadním se pro Zahradníčka stalo setkání s Marií Bradáčovou (1919-2013), jeho pozdější manželkou. Česká literatura jí vděčí za Zahradníčkovu milostnou poezii i za ukotvené zázemí, které mu na několik krátkých poválečných let dalo pocítit bezpečí a klid.
Stala se jeho inspirátorkou i ochranitelkou rodinného ohně v dobách mrazivého stalinského teroru, kdy byl jejich domov rozmetán. Nebyla patetickou "národní vdovou" typu Gusty Fučíkové ani zahořklou stařenou, která by proklínala či nepřijala zprohýbaný osud. Dokázala svůj život prozářit pokorným jasem, smíchem i zpěvem.
Vítejte u podcastu Na cestě s Milošem Doležalem. Na Jana Zahradníčka vzpomínají jeho žena Marie, básníci Bohumil Pavlok a Gertruda Goepfertová-Gruberová i spoluvězeň z komunistického kriminálu, kněz Antonín Bradna. K poslechu na platformách SoundCloud, Spreaker, Spotify, Apple Podcasts a Google Podcasts.
