Ohňostroj komična. Reiner Stach vydal 99 odhalení o Kafkovi

Magdalena Čechlovská Magdalena Čechlovská
12. 4. 2021 13:30
Reiner Stach, autor skvělého třísvazkového životopisu Franze Kafky, česky v posledních letech vydaného nakladatelstvím Argo, vytáhl starý reklamní fígl: napsal knihu, ve které přináší „99 odhalení“ o slavném spisovateli. Použil i provokativní titul To že je Kafka?, snad aby k výjimečné osobnosti evropské literatury přilákal čtenáře, jež původní objemná biografie mohla odradit.
Franz Kafka s vinárenskou číšnicí Hansi Julií Szokollovou, okolo roku 1907.
Franz Kafka s vinárenskou číšnicí Hansi Julií Szokollovou, okolo roku 1907. | Foto: Argo

Novinka, kterou teď vydalo opět Argo, ale není výběrem z třídílného životopisu. Stach skutečně objevuje cosi nového: přináší drobná nová svědectví pamětníků, nálezy z pozůstalosti i dosud přehlížené souvislosti. Některá z 99 odhalení jsou jen notickou na jednu stranu, jiná komentovaným úryvkem z Kafkových deníků či dopisů.

Jednou jde o banalitu, jako že spisovatel rád pil pivo a kde všude to zmiňuje, jindy o vědecký postřeh, že autor obzvlášť často líčí lidské pokořování - například scénami v ředitelských kancelářích, kde je ubohý žadatel o práci rafinovaně odmítán.

Kniha To že je Kafka? navíc hojně přetiskuje dobové fotografie i faksimile dopisů a kreseb. Je tu reprodukce Kafkova dopisu psaného hebrejsky, nákres rulety z herny ve švýcarském Lucernu, ve které spisovatel s Maxem Brodem na poznávací cestě prohráli deset franků, nebo Kafkova bizarně počestná podobenka s prostitutkou, se kterou se stýkal.

Uklidňující řešení

Už v předmluvě knihy se Reiner Stach blýskne tím, čím oslňuje v obsáhlé kafkovské biografii: živě formulovanými postřehy a výklady. Nejprve vyjmenovává obavy, jež obestírají spisovatelovo dílo, například že četba jeho textů vzbuzuje nervozitu a může vyvolat depresi.

"Není ovšem úkolem literatury, aby k problémům, které nadhazuje, promptně dodávala uklidňující řešení, či dokonce poskytovala důkazy, že všechno má své dobré stránky," odmítá Stach umetat cestičku vedoucí k pochopení Kafky, protože něco takového prostě neexistuje.

Namísto toho vyjmenovává konkrétní důvody, proč i po desítkách let stále existuje početná skupina čtenářů, která četbu Kafkových knih pokládá za nejvyšší požitek. "Co těmto obrazům dává takovou podmanivost, není totiž myšlenka v nich skrytá, nýbrž její estetická forma, krystalický jazyk, záplava nikdy neslýchaných, úžasných metafor a paradoxů, provokující prostota, virtuózní ovládání logiky snu, ohňostroj komična, který svou září proniká až do sebetemnějších osudových okamžiků," shrnuje zřejmě největší kafkolog současnosti Stach.

Obal knihy To že je Kafka? - 99 odhalení.
Obal knihy To že je Kafka? - 99 odhalení. | Foto: Argo

Ke komičnu se vrací v odhalení číslo 53. Na úryvku z románu Proces dokládá, že Kafka do textu vkomponoval typický motiv grotesky, jejž pravděpodobně odpozoroval v kině. Ve scéně z románu si starý úředník, uondaný spletitým soudním spisem, nad nímž strávil celý den a noc, stoupl za dveře do soudní budovy a každého advokáta, který se pokusil vstoupit, shodil ze schodů.

Odhalení číslo 20 se zabývá Kafkovým vztahem k prostitutkám, které prý na počátku 20. století nebyly pro většinu měšťanských mužů "ani tak problémem morálním, jako hygienickým".

V Kafkových denících mají zvláštní místo, i když se zdá, že je raději pozoroval, než s nimi chodil na pokoj. "Pohlaví na mě doléhá, mučí mě dnem i nocí, bylo by zapotřebí překonat strach, stud a asi i smutek, abych mu odlehčil, na druhé straně je ale jisté, že bych příležitost, nabízející se rychle a zblízka a ochotně, ihned využil bez toho strachu a smutku a studu," zapsal si v roce 1922.

Židé i křesťané

Jako senzační působí odhalení číslo 40. Stach cituje zprávu spisovatele Maxe Pulvera o tom, jak lidé na autorském čtení Franze Kafky v mnichovském knihkupectví roku 1916 omdlévali. Emotivní líčení, publikované až v roce 1953, ale kafkolog hned vyvrací, stejně jako jej v době publikování dementoval Kafkův přítel Max Brod. Přesto se Pulverova zpráva stala zárodkem jedné z kafkovských legend.

Na jiném místě si Stach všímá něčeho, co je v přímém protikladu k obrazu Kafky jako nepřístupného, depresivního a asociálního člověka. "Obzvláště nápadným znakem Kafkova sociálního života bylo, že mu všichni projevovali sympatii: muži i ženy, Němci i Češi, židé i křesťané," píše Stach a jeho slova potvrzuje Kafkova neteř Gerti, dcera jedné ze tří spisovatelových mladších sester.

Gerti Kaufmannová, rozená Hermannová, byla dcerou Kafkovy nejstarší sestry Elli.
Gerti Kaufmannová, rozená Hermannová, byla dcerou Kafkovy nejstarší sestry Elli. | Foto: Argo

Podle jejího svědectví na Kafku reagoval negativně jen vlastní otec. "Se snílkem, co vedl neviditelné zápasy a psal nesrozumitelné knihy, které tenkrát nevynášely žádné peníze, si nedokázal naprosto nic počít," uvedla Gerti Hermannová.

Podle jejích slov všechny tři sestry na rozdíl od otce Franze Kafku milovaly a "uctívaly jako nějakou vyšší bytost". On je na oplátku vytrhoval z měšťáckého života. Gerti to formulovala slovy, že její matka "díky němu měla spojení se vším cenným a krásným a také těžkým a dokázala se vcítit do jeho světa".

Kniha To že je Kafka?, kterou přeložil Vratislav Jiljí Slezák, obsahuje také stručnou kroniku autorova života a medailony vybraných postav z jeho života.

Za nadšení, se kterým nové generaci znovuobjevuje Franze Kafku, mu všechno to v zásadě bulvární prohrabávání pozůstalosti - kterou Max Brod nespálil, ačkoliv to bylo Kafkovo výslovné přání - musí plachý spisovatel prominout.

Kniha

Reiner Stach: To že je Kafka? - 99 odhalení
(Přeložil Vratislav Jiljí Slezák)
Nakladatelství Argo 2021, 320 stran, 398 korun.

 

Právě se děje

Další zprávy