Novinka, kterou teď vydalo opět Argo, ale není výběrem z třídílného životopisu. Stach skutečně objevuje cosi nového: přináší drobná nová svědectví pamětníků, nálezy z pozůstalosti i dosud přehlížené souvislosti. Některá z 99 odhalení jsou jen notickou na jednu stranu, jiná komentovaným úryvkem z Kafkových deníků či dopisů.
Jednou jde o banalitu, jako že spisovatel rád pil pivo a kde všude to zmiňuje, jindy o vědecký postřeh, že autor obzvlášť často líčí lidské pokořování - například scénami v ředitelských kancelářích, kde je ubohý žadatel o práci rafinovaně odmítán.
Kniha To že je Kafka? navíc hojně přetiskuje dobové fotografie i faksimile dopisů a kreseb. Je tu reprodukce Kafkova dopisu psaného hebrejsky, nákres rulety z herny ve švýcarském Lucernu, ve které spisovatel s Maxem Brodem na poznávací cestě prohráli deset franků, nebo Kafkova bizarně počestná podobenka s prostitutkou, se kterou se stýkal.
Uklidňující řešení
Už v předmluvě knihy se Reiner Stach blýskne tím, čím oslňuje v obsáhlé kafkovské biografii: živě formulovanými postřehy a výklady. Nejprve vyjmenovává obavy, jež obestírají spisovatelovo dílo, například že četba jeho textů vzbuzuje nervozitu a může vyvolat depresi.
"Není ovšem úkolem literatury, aby k problémům, které nadhazuje, promptně dodávala uklidňující řešení, či dokonce poskytovala důkazy, že všechno má své dobré stránky," odmítá Stach umetat cestičku vedoucí k pochopení Kafky, protože něco takového prostě neexistuje.
Namísto toho vyjmenovává konkrétní důvody, proč i po desítkách let stále existuje početná skupina čtenářů, která četbu Kafkových knih pokládá za nejvyšší požitek. "Co těmto obrazům dává takovou podmanivost, není totiž myšlenka v nich skrytá, nýbrž její estetická forma, krystalický jazyk, záplava nikdy neslýchaných, úžasných metafor a paradoxů, provokující prostota, virtuózní ovládání logiky snu, ohňostroj komična, který svou září proniká až do sebetemnějších osudových okamžiků," shrnuje zřejmě největší kafkolog současnosti Stach.
Ke komičnu se vrací v odhalení číslo 53. Na úryvku z románu Proces dokládá, že Kafka do textu vkomponoval typický motiv grotesky, jejž pravděpodobně odpozoroval v kině. Ve scéně z románu si starý úředník, uondaný spletitým soudním spisem, nad nímž strávil celý den a noc, stoupl za dveře do soudní budovy a každého advokáta, který se pokusil vstoupit, shodil ze schodů.
Odhalení číslo 20 se zabývá Kafkovým vztahem k prostitutkám, které prý na počátku 20. století nebyly pro většinu měšťanských mužů "ani tak problémem morálním, jako hygienickým".
V Kafkových denících mají zvláštní místo, i když se zdá, že je raději pozoroval, než s nimi chodil na pokoj. "Pohlaví na mě doléhá, mučí mě dnem i nocí, bylo by zapotřebí překonat strach, stud a asi i smutek, abych mu odlehčil, na druhé straně je ale jisté, že bych příležitost, nabízející se rychle a zblízka a ochotně, ihned využil bez toho strachu a smutku a studu," zapsal si v roce 1922.
Židé i křesťané
Jako senzační působí odhalení číslo 40. Stach cituje zprávu spisovatele Maxe Pulvera o tom, jak lidé na autorském čtení Franze Kafky v mnichovském knihkupectví roku 1916 omdlévali. Emotivní líčení, publikované až v roce 1953, ale kafkolog hned vyvrací, stejně jako jej v době publikování dementoval Kafkův přítel Max Brod. Přesto se Pulverova zpráva stala zárodkem jedné z kafkovských legend.
Na jiném místě si Stach všímá něčeho, co je v přímém protikladu k obrazu Kafky jako nepřístupného, depresivního a asociálního člověka. "Obzvláště nápadným znakem Kafkova sociálního života bylo, že mu všichni projevovali sympatii: muži i ženy, Němci i Češi, židé i křesťané," píše Stach a jeho slova potvrzuje Kafkova neteř Gerti, dcera jedné ze tří spisovatelových mladších sester.
Podle jejího svědectví na Kafku reagoval negativně jen vlastní otec. "Se snílkem, co vedl neviditelné zápasy a psal nesrozumitelné knihy, které tenkrát nevynášely žádné peníze, si nedokázal naprosto nic počít," uvedla Gerti Hermannová.
Podle jejích slov všechny tři sestry na rozdíl od otce Franze Kafku milovaly a "uctívaly jako nějakou vyšší bytost". On je na oplátku vytrhoval z měšťáckého života. Gerti to formulovala slovy, že její matka "díky němu měla spojení se vším cenným a krásným a také těžkým a dokázala se vcítit do jeho světa".
Kniha To že je Kafka?, kterou přeložil Vratislav Jiljí Slezák, obsahuje také stručnou kroniku autorova života a medailony vybraných postav z jeho života.
Za nadšení, se kterým nové generaci znovuobjevuje Franze Kafku, mu všechno to v zásadě bulvární prohrabávání pozůstalosti - kterou Max Brod nespálil, ačkoliv to bylo Kafkovo výslovné přání - musí plachý spisovatel prominout.
Kniha
Reiner Stach: To že je Kafka? - 99 odhalení
(Přeložil Vratislav Jiljí Slezák)
Nakladatelství Argo 2021, 320 stran, 398 korun.