Pětašedesátiletá Brdečková má k Werichovým blízko i díky svému otci, spisovateli a scenáristovi Jiřímu Brdečkovi. Ten žil v letech 1917 až 1982. Knihu nazvanou O Janě a Zdenkách kolem Jana Wericha toto úterý vydalo nakladatelství Limonádový Joe.
U zrodu stálo autorčino přátelství s Werichovou vnučkou Zdenou Kvapilovou-Hulíkovou, jíž říkali Fanča podle manželky Jaroslava Ježka Frances. Publikace se věnuje i komplikovanému a krátkému životu Fančiny matky Jany Werichové. Strávila jej v uzavřené rodině, jíž dominovala Werichova výrazná osobnost a jeho svérázné, bohémské otcovství.
"Korespondence a deníky mluví jasně: Werichovi byli navzájem svázáni mimořádnou, ale i destruktivní rodinnou láskou. Když se břemeno rodinných vztahů sejde s mizernou dobou, pak jde o život," míní Brdečková.
Podle ní tragédií Jany Werichové bylo, že se cítila jako Američanka, avšak žila v Československu. "Že chtěla být sama sebou, že měla talent, ale společnost jí dovolila být právě jen Werichovou dcerou. Mohlo to být jinak, kdyby zůstala po válce v USA, kdyby myslela více na sebe a méně na své blízké. Ale to nemohla a nechtěla," popisuje.
Jana Kvapilová-Werichová, jež žila v letech 1935 až 1981, strávila dětství z velké části v USA, kam Werich s Jiřím Voskovcem a Jaroslavem Ježkem odešli před druhou světovou válkou. Po válce vystudovala herectví na pražské DAMU, hrála a překládala. Profese ji však příliš netěšila a její život zatížila náročná doba i rodinné vztahy. Zemřela v pouhých 45 letech.
Z krátkého manželství s gynekologem Jiřím Kvapilem se jí narodila dcera Fanča. Ta se před nedávnem rozhodla vyřešit odkaz významného předka v podobě desítek let zabalených krabic s deníky, dopisy a fotografiemi. "Fanča už léta chtěla udělat něco o své matce Janě, na jejímž smutném osudu dodnes parazitují česká bulvární média. Řekla jsem, že napíšu o Janě knížku. Ovšem její práci a životu lze porozumět jen v kontextu celé Werichovy rodiny a doby," objasňuje Tereza Brdečková.
Slavný herec měl vždy možnost se vyjádřit, proto chtěla Fanča poskytnout prostor své matce a babičce. Brdečková zná Fanču od dětství, říká, že jejich mládí utvářeli stejní lidé, názory, obavy, radosti i podobné postoje žen. Proto se knihou prolínají i autorčiny vzpomínky, které jí umožnily příběh Werichových žen nazírat skrze zkušenost s vyrůstáním po boku otce Jiřího Brdečky. Ten se s Werichem znal a spolupracoval s ním.
