Fia se rozejde s přítelem a zamiluje se do Sary. Sara miluje Ivik, ale bojí se jí dotýkat, a dokonce tento blok pojmenovat. Fiin bratr Inuk má tajemství, ze kterého začne šílet, znepřátelí si sestru a je zrazen kamarádkou Arnaq, která svojí divokostí zamíchá kartami v životech všech ostatních.
Patero aktérů románu Homo sapienne se potýká s hledáním pohlavní identity. Autorka, třicetiletá Gróňanka Niviaq Korneliussenová, plasticky ukazuje, jak něco takového probíhá. Líčí, jaké je stydět se za svoje tělo, učit se naslouchat pohlavní orientaci a učit se ji tělesně zakoušet. A také že vyznat se ve zmatených signálech ohledně sexuální přitažlivosti či pohlavní identity, a především ustát společenské předsudky a tlak na to být takzvaně normální není jednoduché.
Korneliussenová mistrně líčí zmatek spojený s mladistvým hledáním sama sebe: kolik pokusů-omylů neboli sexuálních úletů, pláče a totálního osamocení takové poznávání sebe sama přivodí.
Vše přitom začíná jen běžnou krizí "normálního", tedy heterosexuálního páru. Fia ve svém zdánlivě pohodovém vztahu trpí, musí odejít, aby se našla. Bojí se přiznat, že ji přitahuje Sara, a tak to radši zkouší s novou spolubydlící, která není ani na holky, ani na kluky, ale prostě na všechny. Pak se příběh zamotává.
Je zajímavé sledovat ho znovu očima ostatních - k čemuž vypravěči potřebují notnou dávku alkoholu a trajdání po klubové scéně grónského hlavního města Nuuk. Má to zhruba stejný katarzní účinek jako skupinová terapie a ještě něco navíc: všichni se potýkají víceméně s podobnými strachy, ať už mají jakoukoliv pohlavní orientaci. A do toho ten stud, výčitky, že jsou takoví, jací jsou.
Homo sapienne je také kniha o Grónsku. Z ostrova ležícího na rozhraní Atlantiku a Severního ledového oceánu musí jeden z hrdinů Inuk uprchnout, pro něj je to vězení. "Už nikdy nenazvu žádnýho Gróňana krajanem. Už nikdy nechci žít na stejným místě jako vězni v tomhle kriminále, protože se stydím za to, že jsem Gróňan," vysvětluje.
Jenže pak se mu začne stýskat po sestře a kamarádech, po domově. Stává se vykořeněncem. Dochází ke zjištění, že zodpovědnost za svůj život má jen on, což je hrůza i nádhera zároveň. Ví, že k témuž dojdou i jeho blízcí. Třeba kamarádka Arnaq, která Inuka zradila a jako výmluvu pro své zrůdné chování často používá těžké dětství, se kterým se dosud nevyrovnala.
Převzít zodpovědnost za vlastní život - zápasí s tím všech pět postav. Dosud si připadaly spíše jako svérázné hříčky přírody než právoplatní obyvatelé vlastního těla.
Poněkud stereotypně se o Grónsku a tamních politických problémech dozvídáme pouze od mužského hrdiny. Dívka Arnaq řeší finanční problémy, o peníze ale vždy zavolá mamince, byť ji nenávidí za to, do jakého pekla ji porodila. Jinak postavy žijí ve vzduchoprázdnu, jejich obživa nebo doba nepředstavují výrazné téma knihy.
Buď jsou hrdinové pohlceni sama sebou, nebo něco takového spisovatelku Korneliussenovou v jejím debutu prostě nezajímalo. Jedním z mála záblesků naděje románu tak zůstává nový život v podobě narození Sařiny neteře. Zažíváme strhující líčení porodu a pocit, že jsme takřka "u toho". Radost, kterou si Sara ten den naordinuje, však brzy překryjí obavy, kolik bolesti, zklamání a zla na dítě v tomto světě čeká.
Aby ilustrovala naléhavost intimních problémů mladých, Niviaq Korneliussenová střídá vypravěčské postupy: textové zprávy, maily, deníkové zápisky, proud vědomí.
Také jazykově se snaží být co nejvíce "cool" a autentická: přirozenou součástí původně grónského textu jsou angličtina a dánština, stejně jako důmyslně umístěné úryvky z popových písní. Časem čtenář neodolá a skladby si dohledá: přibližuje se tak k postavě, vstupuje do jejího světa.
Grónské výrazy překladatel Zdeněk Lyčka v textu na několika místech ponechává. Překlad pořídil z dánského vydání, z grónštiny převedeného samotnou autorkou. České vydání je vybaveno slovníčkem, překladem anglických pasáží a doslovem.
Snadno lze román Homo sapienne onálepkovat jako LGBT+ literaturu. Nad problémy pětice mladých by se dalo mávnout rukou, že řeší luxusní starosti spojené s pohlavní identitou. Ale hledání identity, a to jakékoli, je univerzálním lidským tématem. A skoro každý, kdo se vymyká většinové společnosti, někdy zažívá pocity vyloučení a studu.
Být pro druhé ten "jiný" či exotický je náročné. Boj pětice grónských hrdinů s identitou zobrazuje Niviaq Korneliussenová plasticky a naléhavě. Je to kniha nebývale intimní a odvážná, kterou tato doba potřebuje.
Niviaq Korneliussenová: Homo sapienne
(Přeložil Zdeněk Lyčka)
Nakladatelství Argo 2019, 220 stran, 248 korun
