Jaký máte vztah k oslavám? Co by se na správné oslavě mělo dít a jak by měla končit?
Po mnoha pokusech jsem zjistil, že ideální mejdan nelze naplánovat, asi za to může příroda, která mě bohužel nevybavila silným žaludkem, takže se snažím neskončit s hlavou v záchodové ani jiné obložené míse. To považuju za největší úspěch. V podstatě dnes už nejde o to jak si mejdan užít, ale jak ho přežít…
Proč tam tedy chodíte a proč o tom píšete? Píšete přece pro lidi, kteří se zúčastňují oslav, dívají se na podobné filmy a nemají zrovna stabilní partnerské vztahy. Nebo ne?
Jednou jsem na besedě slyšel vyprávět Viewegha, jak si představuje svou čtenářku, pro kterou píše. Popisoval starší paní s brýlemi zachumlanou do dečky. Tak jsem to taky zkusil, ale nastal problém, protože mě ty představy děsně vzrušovaly. Moje čtenářky jsou nahá Kate Moss, Winona Ryder, Vanesa Paradise …takže teď už si radši nikoho konkrétního nepředstavuju. Píšu, protože mě to prostě baví, asi jako každého narcistního egomaniaka…
Ta cizí jména jsou přezdívky pražských barmanek? Nebo kde jsou ty dámy k vidění?
Mossová a Ryderová jsou exovky Johnnyho Deppa, s tou třetí teď žije. Nevím, kde se to vzalo, že máme s Johnnym podobný vkus; takže někde na Sunset boulevardu je určitě někde potkáte.
Kdo je Johny Depp? Myslíte, že ti, kdo to nevědí a budou vás číst, poběží hned na internet a budou chtít být in?
No, Johny, bych řekl, že je už dost známej, problém to bude tak za sto let, to se bude muset dát do vydání vysvětlivka.
Co se vám líbí na chudobě, že o ní tak píšete?
A co mám dělat? To je realita. Můžu tak leda čtenářům doporučit, ať si kupují moje knihy, a příště budu psát, jak jsem báječně zbohatnul. Jmenovalo by se to - Jak mi rozhovor do novin změnil život. To by bylo fajn. Otázka je, jestli by to pak ještě někoho zajímalo, ovšem, pragmaticky vzato, mě by to pak mohlo být už celkem ukradený, že jo?
Víte, že sloup se sochou Panny Marie a Husův pomník stály na Staroměstském náměstí společně?
Nejen to, dokonce jsem se dozvěděl, že ten sloup pomáhala strhávat Milada Horáková, vyšplhala na vršek a uvázala tam provaz! Zvláštní shoda okolností, mrzí mě, že jsem to už do knížky nestačil zapsat.
Ve své knize ale píšete, že Husův pomník je tam místo morového sloupu. Sloup nebyl morový. To také víte? Podezírám vás totiž z toho, že víte spoustu věcí, které jste neprozradil. Dokonce to chci učinit odhalením recenzenta…
Teď jste zas nachytal mě, ten sloup jsem fakt považoval za morovej, mě by se tam hodil…
Jaké jste měl reakce od žen, které prošly vaším textem?
Kočička, Hraběnka a Rea dobrý, ostatní špatný. Čekal jsem, že to třeba Sabrina vezme, ale to jsem se parádně přepočítal!
Tři věci podle vaší knihy prý nebudou nikdy in. Chudoba, deprese a špatný konec. Které tři věci vždy in budou?
To říká v knize Pavel Zajíček a P. Z. Brousil doplňuje o pár stránek dál, že in vždy bude hudba, film a móda. Naopak, že literatura je už out. Nemůžu než souhlasit. Dneska skoro nikdo už nečte, a dost pochybuju, že se to zlepší, když vychází tolik pěkných časopisů s obrázky.
Je vaše kniha napsaná tak, aby se k ní něco doříkalo? Třeba formou rozhovorů a duchaplných komentářů ve společnosti?
Každá dobře napsaná kniha by měla být jako samostatný do sebe uzavřený kosmos. Rozhovory jsou už jen takové kukátko. I když já rád říkám, že ta knížka je takovej rokenrol na třech strunách, není to VELKEJ ROMÁN alá Kundera. Spíš takové brnkání na nervy, co ta románová forma snese.
Jaká je oblíbená scéna z vašeho oblíbeného filmu?
Já mám rád béčkové filmy, které jsou tak blbé, až jsou krásné. Teď jsem nedávno viděl Rockyho 5, vůbec jsem nevěděl, že nějaká pětka byla natočena, takže jsem se děsně těšil, každé další pokračování je totiž vždy ještě směšnější… No, a tam je na konci taková scéna, kdy Rocky vyběhne takové schody, kouká, a říká: "Ty jo, tady je nějaký muzeum!" A jeho syn: "Tam jsou starý obrazy…" Rocky: "Ty jo, toho jsem si nikdy nevšim!" A synek: "Rocky, ještě nejsi tak starej, uvidíš, že budeš mít rád i Picassa." A Rocky na to: "Ale jo, já mám rád skoro každýho." To je nádhernej dialog. Hotová perla. To mě opravdu potěšilo.
Jezdíte někdy na chalupu?
Ne. Tenhle fenomén mě minul.
Postava vaší knihy dostane roli, ale je to role mrtvoly. Jste také herec. Jakou byste chtěl roli?
No, ta postava jsem já. Beru všechno, herectví je na rozdíl od literatury dobře placenej džob, takže by to chtělo nějakého špatňáka v americkém velkofilmu.
S kým?
Rád bych si zahrál v nějakém Lynchově hororu, pak by bylo celkem jedno, co by tam bylo za herce, protože on udělá z každé nuly hvězdu. Teda on ne, ale ti Foxové, Paramountové a Warneři, co mu je pak přeberou a obsaděj s nima svoje velkorozpočtové velkoblbosti.
Proč se zajímáte zrovna o velryby?
Vorvaň má penis dlouhej deset metrů a to já respektuju.
Sedl byste si na takovou aktivistickou loď, která jede velryby zachraňovat tím, že se staví do dráhy harpuny?
Nejradši bych ty harpuny pálil rovnou do těch harpunářů a koukal se, jak ty svině pomalu krvácej…
Kdyby tak harpunáři krváceli, nepřišlo by vám jich líto? Nemyslel byste na ty, kdo je najali k tak hloupé práci?
Kdepak! Velrybářskej nájemnej vrahoun dobře ví, co dělá, nemá právo na soucit. To bych se choval jak Hitler. Víte proč nechal zbudovat plynové komory? Nemohl se dívat, jak jeho elitní jednotky strádaj! Takovej esesák svázal dva lidi k sobě drátem, aby ušetřil kulku, ale po celém dni vraždění, světe div se, trpěl noční můrou. Tak proto ten nápad s neosobním plynem. Ale abych si jen nehrál na čistého moralistu, když jsem byl malej, býval jsem dost nemocnej a máma mi chodila do takového obchodu, co se jmenoval Frionoor, ve Vodičkově ulici pro maso z velryb. Někdo ji to prostě poradil. Dodneška si na ty ohromné růžové zmražené kusy pamatuju. To, že se dneska tak angažuju za jejich záchranu, je i proto, abych to nějak odčinil.
Kde jste trávil své poslední tři dovolené?
Už pět let jsem žádnou neměl, ani po tom moc netoužím, nesnáším ten dovolenkovej stres…
Jaký máte rád obrázkový časopis? Vystřihujete si něco?
Rád si vyřezávám skalpelem, uklidňuje mě to. Časopisy jsou v podstatě skoro všechny stejné, takže si jména moc nepamatuju. Když si něco koupím, tak tam musí být zabalenej dobrej film na DVD, nebo aspoň žvejkačka, jinak do toho nejdu.
Máte televizi? Pokud ano, na co?
Telku nemám, uplně mi stačí, když na Kavkách něco dělám pro Paskvil. Po osmi hodinách ve střižně toho má každej dost, to se vám o tom i v noci zdá.
Co si myslíte o stárnutí? Změníte styl, až se vám změní tělo?
Spoléhám na pokrok, prášky, co baštil Husák na demenci, jsou už běžně v lékárnách, erekce je taky vyřešená, dřív aby člověk sháněl sušenej roh z nosorožce, takže doufám, že to nějak… no tak…Chlap přeci nestárne, jen zraje!
Proč se vaše hlavní postava miluje s gumou? Má to být výchovné?
Miluju podprahová sdělení, doufám, že si to někdo vezme k srdci, šíření AIDS je už dost velká otrava.
Máte něco příbuzných z disentu. Mohl byste v jedenadvacátém století rozeznat několik skupin bývalých disidentů?
Ale jo, je to celkem jednoduchý, každej, kdo se dnes vytahuje, že byl disident, většinou jen někde přicmrndával. Velké šarže nemaj potřebu o tom mluvit.
Trochu jste to s těmi disidenty odbyl. Mluvte tedy jen o první lize. Ne o těch, kdo "přicmrndávali". Do jakých se dělila skupin? Jak se vyvíjely?
Já měl nejradši Havla, vařil dost ostrej guláš, ale dostal mě svoji igelitkou, co pořád s sebou tahal, v ní karton cigaret, kartáček na zuby a malé rádio. Byl pořád připravenej, že ho zašijou, a tak měl u sebe tuhle disidentskou KáPéZetku. Benda byl taky dobrej, toho jsem nikdy neviděl jinak, než pobíhat v trenkách… Profesor Tomin byl mistr nekompromis, když ho šli zabásnout, lehl si na zem, můj fotr se zas nechal zastlat do peřiňáku…Jo, byla to někdy sranda! Vedle toho underground, máničky se schovaným copem pod límcem dlouhého hubertusu, aby jim ho nějakej policajt náhodou neustřihl…Každej měl nějakou přezdívku, Čuňas, Rohlík, Toulec, Skalák, to bylo dětství jak z pohádky! Politika mě nezajímala, a mám pocit, že devadesát procent těch podvratnejch živlů taky ne. Šlo o svobodu, o obyčejnej život nesvázanej svazáckou kravatou. Ten režim byl tak připosranej, že za každým koncertem, divadelním představením, viděl převrat. Ono to taky v hlášení určitě líp vypadalo. "Chystá se destabilizace systému", je daleko lepší, než napsat: "Karel si bere Mášu, sejde se pár mladejch a pravděpodobně vypijou sud piva."
Chodíte k volbám?
Jasně, od revoluce jsem ještě ani jednou nevynechal. Hejbu politikou na Praze 1, když tam do volebního okrsku zavítá patnáct zmatených voličů, můj hlas je už sakra znát!
Měl jste radost, když bylo uzákoněno registrované partnerství?
Jasně, ale moje radost určitě nebyla nic proti radosti rozvodových právníků. Padesát procent všech svazků jde do kopru, počítám, že kluci ani holky to nebudou mít jinak. Ovšem, nedávno si nějaká ženská vzala v Izraeli delfína, to je průlom! Kytovec je rozumné zvíře, to by mohlo klapat. Jen tak mimochodem, delfín je jedinej savec na světě, co zvládá mozkem ovládat - hádejte co?
Povolil byste vícečetné svazky?
V osmnácti jsem chodil s holkou, co vypadala jako cikánka, ale její táta byl Arab. Hodně mi vyprávěla o své rodině, strejda měl dvě ženy, každou pro sichr v jiném domku. Dokonce týden měl rozdělenej mezi ty dvě ženské, jak to popisovala, nebyl to pro strejdu žádnej med. Já sám jsem vyrůstal v rodině, co si prohodila partnery, takže jsem měl sedm nevlastních sourozenců, pěkná mela… Naštěstí to děti tak neberou. Pro mě za mě, ať si lidi klidně zakládaj komuny, když je to baví.
Které drogy by se měly tolerovat, které zakázat?
To je těžká otázka, drogy nejsou pro každého. Každá kultura na to měla vyškolené své pracovníky, šamany, čaroděje, babky kořenářky… Dnešní, vlastně amatérský přístup, nikam nevede. Co je pro někoho lehká droga, může být pro druhého těžká soda. Represe jsou k ničemu, akorát nahráváte nadnárodním mafiánům. Já bych legalizoval všechno, cena by šla dolů a za chvilku by bylo po problému, protože by na tom už nikdo nemohl vydělávat. Stejně k tomu jednou dojde, z vesmírného hlediska je to neudržitelné, představte si, jak byste ufonům vysvětloval, že tahle chemická sloučenina je na vaší planetě zakázaná…
David Černý označoval politiky jako dýdžeje (DJ). Jak byste je označil vy?
Načeva jednou řekla, že DJ jsou dělníci hudby, jestli to takhle David myslel? Pro mě jsou politici manažéři moci, kterým vzkvétající globální kapitalismus bere půdu pod nohama, není divu, že jsou čím dál tím víc arogantní, nakonec o všem bude rozhodovat jeden šikmookej Číňan v malém kanclu na vrcholku jednoho nenápadného mrakodrapu. Sranda bude, až se ukáže, že je to jen počítač internetem napojenej na Mars…
Popište svou oblíbenou postavu v české pop music.
Zeptejte se za padesát let, doufám že se ta parta nenechá zamrazit, to by i mě pak zamrznul úsměv na tváři. Uf! Ale jednoho oblíbence mám, jako malej jsem s babičkou poslouchal pořad Na Vlachovce, byl tam takovej divnej pán s dost nepovedenou plastickou operací, jmenoval se mám pocit Zíma. To byl hard-core-necro-masakr. To mě poznamenalo. Dodnes si občas, když je mi úzko, zpívám - V té naší áleji, švestky se válejí, já dneska nehlídám… oči mě pálejí… já dneska nehlídám…
Kdo je vaše oblíbená česká herečka?
To vám nemůžu prozradit, na co bych je pak balil? "Zahraješ si v mém filmu?" je přeci nejlepší seznamovací věta od dob "Mám útulnou celoročně vyhřívanou jeskyni…"
Ve své knize jste užil obrat "nadrženej jak Jánošík". Z čeho usuzujete, že tento bojovník za sociální spravedlnost měl i jiná nutkání než zavést sociální spravedlnost?
Ten obrat jsem vložil do úst kamaráda Brousila, je to poloviční Slovák a neprotestoval. Jánošík byl takovej sociální rocker a rockeři, jak známo, bývají občas trochu nadržení jedinci. Ty skoky přes fatru, výstřední ohoz, řeči o rovnoprávnosti… Dneska by Jánošík hrál na koncertech pro vyhladovělou Afriku, to je jasná věc.
Co je to skupina The Models?
Nejlepší skupina na téhle polovičce zeměkoule, shodou okolností jsem ji založil, ale to je jen podružný detail, za který mě ještě nemusíte glorifikovat.
Mohl byste jmenovat pár přezdívek svých přátel?
Pézet se tak občas podepisuje, se jménem Zajíček měl v U.S.A. problém, tam se dokonce zkrátil na Paul Zack. Nanoru se jmenuje Michal, ale narodil se na svátek Nory… J.H.K. je Krchovský, Brousil si říká Radeq, ale to se blbě skloňuje… Holky neprozradím z pochopitelných důvodů. Zaprvé mají zákeřně ostré nehty, a pak jsem taky gentleman.
Jak vypadal estébák vašeho otce u soudu? Jsou estébáci skupina, která nějak vypadá?
Děti k soudu nepouštěj, pamatuju si jen estébáky z domovních prohlídek, normální chlápci, co mají jen takovou trošku ošklivou práci přehrabovat se lidem ve věcech. Ale nejde to vzít šmahem, normální policajt v uniformě se vždy choval slušně, naopak zdůrazňoval, že s nima, povytáhl obočí, nemá nic společného. To samé kriminálka. Ta byla tuplem nasraná, když se je StB pokoušela do něčeho zatáhnout. Abych to vysvětlil, StB se vás nejdřív pokusila zmáčknout za vykonstruované normální nepolitické delikty, aby se nemohlo říct, že jste politickej vězeň. Když to selhalo, vymyslel se nějakej gumovej paragraf, třeba že připravujete hanobení rasy a národa… Za to si málem šla sednout i moje máma…
Ve vaší knize se mihnou nějací potetovaní snobové v luxusním squatu. Kde bychom takové lidi našli, co čtou, jedí, jak se oblékají, jak je poznat na ulici?
Jo, jo, i subkultura má už své snoby. V ošuntělém kožíšku zlatou MasterCard kartičku… Dnešní snob se nejlépe pozná podle neustálého významného posmrkávání. Kdo má největší rýmu, je dnes nejvíc cool. Hlášku "To nám ale napadl pěkný prašan!" si prostě musíte vyložit obrazně.
Máte digitální fotoaparát?
Ne, co vás to napadlo? Spisovatelům stačí notýsek. Občas mě podezírají, že nosím diktafon, ale mám to v hlavě. Můj mozek je jako jedna velká podmořská houba. Saje a saje…
Napsal jste, že sex už ne, že budete psát o lásce. Na co se od vás mohou těšit ti, kdo rádi čtou o lásce?
Láska je zvláštní žánr, u mě se to vždycky nějak zvrtne. Když jsem psal úvodní kapitolu Vodopádů, hryzal jsem si nehty, jaká to je tragédie a depka, a pak to čtu lidem a oni se popadaj za potrhané bránice. Z toho jsem usoudil, že mi vážná témata moc nejdou. Ale nebudu házet flintu do obilovin. Pořád se považuju za začínajícího autora. Skromně se pokusím napsat další mistrovské dílo a budu pokorně vyčkávat, že si toho někdo všimne, dřív než budu pro společenské magazíny fotogenicky nepoužitelný.
