Předloni vydaná Nádherná kacířství lze zjednodušeně vnímat jako příběh sexuální iniciace hlavního hrdiny, drogového dealera Ryana Cusacka. Ten se ve druhé části, Zázracích krve, propadá do podsvětí irského Corku.
Poslední, dosud nevydaný třetí díl se zaměří na rock’n’roll, tedy protagonistův hudební talent. "Bude hodně o umění a vazbách na sociální třídu. Taky o hříchu, traumatech, genderu a lásce. A ještě o národních hrdinech, špatných matkách a jednom debutovém albu, které poblázní celé Irsko," avizuje Lisa McInerneyová v rozhovoru pro Aktuálně.cz, který vznikl při její nedávné návštěvě Prahy.
Devětatřicetiletá Irka má za sebou impozantní literární úspěchy. Nejenže s oběma dosud vydanými díly zamýšlené trilogie vyhrála prestižní literární ceny Orange Prize a Encore Award. Také bez respektu vtrhla do světa, jejž do té doby opanovali především muži.
O podsvětí, drogové nebo taneční scéně psali už literáti William Burroughs, Irvine Welsh nebo Martin Amis, nejvíc čtenářů si tato témata získala v 90. letech minulého století. McInerneyová však ve své corkské obdobě Welshova Trainspottingu jde dál. Svět dealerů a místních mafiánů mnohdy užívá jen jako kulisu k dokreslení nečekaně bezútěšné tváře země, která bývá častěji spojována s bílými ovečkami, jezery nebo ruinami středověkých klášterů.
"Irům už tahle klišé docela lezla krkem," říká autorka, v jejíchž textech je přes romantickou vůni doutnající rašeliny cítit i něco shnilého. "Tahle pohlednicová prezentace kultury a společnosti byla dlouho nepravdivá, ale svět ji chtěl kupovat a Irsko mu ji s radostí dopřávalo. Teprve když zbohatlo a stalo se průbojnější, došlo i lidem venku, že u nás jde možná o víc než jen o hory a vřesoviště," vysvětluje spisovatelka, která to dává do souvislosti s demografickými změnami.
"Hlavně mladí Irové už dnes žijí převážně v městech. Logicky tedy narůstá i počet děl, jež bychom mohli definovat jako městský román," míní. Stejně tak podle ní spousta Irů strávila část života v cizině, mají jiné zkušenosti, a proto i jinak píšou.
Lisa McInernyová o demografických změnách ví své. Pochází z dělnické třídy, a tak na vlastní kůži pocítila, když se Irsko z velké prosperity předešlých dekád roku 2008 propadlo do recese.
Kromě toho ovšem McInernyová byla obětí nechvalně proslulých, desítky let neměnných praktik irské církve a tradiční společnosti týkající se nemanželských dětí. Nesezdané Irky bývaly nuceny se jich vzdát, v lepším případě děti adoptoval rodinný příslušník. To se přihodilo i McInerneyové, kterou její matka počala jako devatenáctiletá. Protože se za otce neprovdala, dítě adoptovali prarodiče.
Rodina tak předešla víc než jen společenskému stigmatu. Ženy, které se nevzdaly nemanželských dětí, v Irsku mnohdy čekaly tvrdé postihy a těžko představitelný život v takzvaných Magdaleniných prádelnách, což byly římskokatolickými kongregacemi provozované domovy pro bývalé prostitutky. Prakticky však sloužily jako vězení, neboť ženy v nich často končily proti své vůli.
Kromě prostitutek se tu ocitaly svobodné matky, zneužité dívky či obecně jakkoliv "problémové" dívky, které do domovů na nucené práce někdy nechávala umístit vlastní rodina. 18 měsíců v jednom takovém zařízení, za záškoláctví a krádeže, strávila třeba i irská zpěvačka Sinéad O’Connorová.
Lisa McInernyová připomíná, že nejde až o tak vzdálenou minulost. Poslední Magdalenina prádelna byla uzavřena teprve roku 1996 a pomyslnou tečku za celou érou udělalo až nedávné zrušení zákazu potratů. O něm v předloňském referendu rozhodlo 66 procent Irů.
"V každodenní realitě se Irsko od referenda o potratech až tak moc nezměnilo. Onen nechvalně proslulý osmý dodatek k ústavě byl po všech stránkách hrozný a většina Irů jej neschvalovala," zmiňuje McInerneyová úpravu ústavy z roku 1983, která tehdy znamenala absolutní zákaz potratů. Včetně případů, kdy bylo ohroženo zdraví těhotné ženy nebo kdy byla znásilněna.
"Na druhou stranu Irsko urazilo za posledních 40 let obrovský kus cesty a ty změny se udály mnohem rychleji, než doufali i největší optimisté. Je zvláštní, že to, co si Karin prožila v Nádherných kacířstvích, je už dnes minulostí," zmiňuje spisovatelka Ryanovu přítelkyni z prvního dílu trilogie.
V něm těhotná Karin musí podstoupit tajný potrat v Anglii. Ve druhé knize, odehrávající se roku 2017, s Ryanem otěhotní podruhé, tentokrát už se ale rozhoduje jinak. "Je starší a nechce podruhé udělat stejnou chybu. Každopádně by určitě byla jednou z těch, která by tu převratnou změnu v referendu s radostí přivítala," míní autorka.
Podle ní jsou Irové vřelí, liberální a soucitní, jen dlouho žili pod zákony, na něž měla vliv nekompromisní katolická církev. Že se občané nakonec vyslovili pro uzákonění potratů, McInerneyová přičítá zkušenostem tamních žen. "Už je unavovaly všechny ty tajnosti a skrývání. Stará katolická církev pracovala se strachem a pocitem hanby. Když se však stal tento pocit minulostí, odpůrci přišli o účinnou zbraň," míní.
Není to jediná změna mezi prvním a druhým dílem trilogie, které v českém překladu Terezy Markové Vláškové vydalo nakladatelství Argo. První část nazvaná Nádherná kacířství paralelně sledovala osudy několika lidí z okolí protagonisty Ryana, mimo jiné excentrickou starší Maureen, která byla po všech stránkách Ryanovým protipólem - a shodou okolností matkou jednoho z místních drogových kápů.
Druhý, sevřenější díl Zázraky krve lze vnímat jako takzvaný bildungsromán. Ryan je pořád stejným antihrdinou, jen autorka k němu přistupuje snad ještě s větší láskou.
Je to gauner, sobec a lhář, který na nikoho nebere ohledy. Zároveň však také citlivý, normální kluk. "Vlastně jde o příběh fénixe povstávajícího z popela," shrnuje McInerneyová, která ráda přivádí obyčejné postavy do neobyčejných situací a staví je před zásadní rozhodnutí. S krutostí a typicky irským černým humorem je na takových rozcestích znovu a znovu nechává volit nejhorší možnou variantu.
I Ryan v Zázracích krve dospěje na životní křižovatku, kde musí jednou provždy rozhodnout. A ovlivní tím, jestli vůbec přežije a svitne mu alespoň jakási naděje. "Ryanovi nezbývá než spálit všechny mosty, zničit vše, co vybudoval. Teprve pak může znovu povstat," říká McInerneyová o hrdinovi, který si špatnými rozhodnutími postupně zničil vztahy, kariéru i vlastní bezpečí ve městě.
Jako spousta podobných zranitelných mladíků byl už ve čtrnácti letech zlanařen, aby se stal drogovým dealerem. "Nalákali ho na machistické sliby o věrnosti, bratrství a podobné nesmysly. A když to přestalo fungovat, přišly na řadu výhrůžky, násilí. Jak může teď, po sedmi letech, jen tak jednoduše odejít?" ptá se McInerneyová a vysvětluje, čím takové situace bývají neřešitelné. "Ryan toho ví o kápovi i jeho organizaci až příliš. Má záznam v rejstříku trestů. Nemá vzdělání. Žil v odloučení od normálního života a my bychom teď po něm chtěli, aby se do něj vrátil. Bez jakékoliv pomoci, dokonce s tím, že ho to přímo ohrozí na životě?"
Ryan navíc do některých problémů spadl, ani nevěděl jak. "Drogy začal dealovat, když byl ještě moc mladý na to, aby odešel z domova, byl mladý i na sex, na práci. Jak ho pak můžeme soudit za to, že se topí v malérech?" ptá se Lisa McInerneyová.
Právě tato empatie, byť zabalená do jízlivosti, ztěžuje zařazení jejích knih. V případě Nádherných kacířství ani Zázraků krve nelze mluvit výlučně o městském románu, krimi či sociálním dramatu.
Sama autorka svá díla označuje za klasický souboj dobra se zlem, jejž hrdinové svádějí především sami v sobě. A podle ní mohou vyhrát, jen když mají funkční rodinné zázemí.
Lisa McInerneyová koncem loňského roku navštívila Prahu už podruhé. Čtení ze Zázraků krve a následná beseda, které se účastnila i nová irská velvyslankyně v Česku Cliona Manahanová, poodkryly i některé další skutečnosti, mimo jiné v souvislosti s překladem. Třeba že zvolené prostředí a sociální původ hrdiny volaly po tom, aby překladatelka Tereza Marková Vlášková kromě vulgarismů užila i nespisovnou češtinu.
Taková volba je vždy sázkou do loterie. Překladatel riskuje, že minimálně část čtenářů ho bude za užití obecné češtiny pranýřovat. Právě osobitě napsané knihy jako Zázraky krve, prošpikované slangem a nejrůznějšími "lahůdkami" irské angličtiny, však potvrzují, že zkušený překladatel i v takovém textu dokáže udržet míru nespisovnosti a vulgarity na snesitelné úrovni a výsledný překlad tím jen získá. Jako tomu je v případě obou dosud vydaných knih Lisy McInerneyové.
Lisa McInerneyová: Zázraky krve
(Přeložila Tereza Marková Vlášková)
Nakladatelství Argo 2019, 288 stran, 348 korun
