Jistou proměnou, jen ne za hranicí biologického druhu, prochází i mladý nadějný estébáček Pavel. Brněnský dělník má před sebou zářnou kariéru, mění se - tedy mizí - jeho estébáčtí šéfové, avšak on zůstává.
Je agentem s potenciálem a povolením škodit imperialistům. Píší se padesátá léta a v západním Německu má vzniknout štvavá vysílačka. Pavel by tam přes brněnského intelektuála vyhnaného za čáru mohl proniknout, vyzvídat a kout pikle. Ale také lištička, zocelena pobytem na Sibiři a bojem s divokými zvířaty, má velký úkol. Dokonce ten největší: zabít Churchilla. Vlak vypravený samotným Hospodářem už nabral západní směr.
V postmoderně se může vše. Zdánlivě. Temná padesátá léta minulého století dokáže devětasedmdesátiletý Jiří Kratochvil rozehrát barevným ohňostrojem, ze kterého je člověku úzko, jako by na něj sáhl temný dráp z Lubjanky, moskevské komunistické mučírny.
I ta v příběhu figuruje, stejně jako lékařský institut I. P. Pavlova a dále Praha, západní Evropa, zaoceánský parník, Amerika, akademická kariéra či demokratická ruská emigrace. O ní Pavel s liškou, která dočasně přijala jméno Sylva, soudí, že "jejich rodinné společenství, to je vlast, kterou si vzali s sebou do exilu".
Čtenář by mohl přemýšlet, co je tou liščí a estébáckou vlastí či snad jestli jde o prozření, ale to už ho autor zase žene dál. Sedí na sesli, pozoruje děj a jen občas si stoupne, aby aktérům svou stoličku zapůjčil. K účelům ne právě bohulibým.
Kratochvilovy nejlepší, ale vlastně všechny práce, se odehrávají v Brně. Po přečtení Lišky v dámu musíme tomuto městu přiřknout určující kvalitu ve spisovatelově tvorbě. Nejde ani tolik o prostředí či inspiraci, ale o sám rámec.
Brno drží Kratochvilovy knihy při sobě. Pokud toto město nyní jen lízne a vydává se do širého světa ruského i amerického, příběh se vrství, avšak zajíká sám nad sebou.
Příliš mnoho not, milý Mozarte, chtělo by se zvolat. Důraz tohoto apelu ovšem netkví v množství, ale v tom Mozartovi.
Kratochvil také v nové knize potvrzuje pozici jednoho z nejzásadnějších umělců české současnosti. Jako nikdo druhý dokáže spojit mrazivou hrůzu a rozjívenou bezstarostnost, je mistrem v užívání kontrastů a proměn.
Proměna lišky v ženu je zde nakonec vcelku banální, veškeré to svištění po širém rodném světě se jeví mnohem bizarnější.
Liška se změní v Sylvu, což můžeme prvoplánově číst jako přerod starého světa v ten nový, bezskrupulózní. Proměna ovšem není udržitelná, žádoucí ženě na zádech vyrůstá srst, zapomíná jazyky, které se naučila, naopak začíná opět rozumět zvířatům. Můžeme na to hledět i jako na naději, že komunistická proměna má svůj konec.
Jiří Kratochvil: Liška v dámu
Nakladatelství Druhé město 2019, 200 stran, 299 korun
Vzhledem k rozkročenosti příběhu bychom těch asociací našli celou řadu. Je proměna nadějí, nebo pastí? A dokážeme se změnit opravdu?
Na doplňující otázku, které ty noty jsou nadbytečné, lze snad mistrovi drze doporučit, aby příště zůstal v Brně. Tohle město mu svědčí, snad to bude jeho přiměřenou velikostí. Teprve na přehledném jevišti je možné zahrát mistrné představení. Tak zase příště, milý Mozarte!
