reklama
 
 

Rok v Římě. Držitel Pulitzerovy ceny Doerr odsud napsal milostný dopis městu

25. 7. 2019 14:12
Každý, kdo má rád Itálii, památky a jižanský způsob života nebo by se něco rád dozvěděl o spisovatelském řemesle, může sáhnout po nové knize Američana Anthonyho Doerra.

Pětačtyřicetiletý držitel Pulitzerovy ceny za válečný román Jsou světla, která nevidíme se tentokrát vypravil do Říma. Dostal roční stipendium od americké akademie, a tak do Itálie odjel se ženou i dvěma právě narozenými dvojčaty. Každý den si zapisoval dojmy, protože "dobrý deníkový záznam by měl vypadat jako milostný dopis světu". Zápisky, upravené do knižní podoby, nedávno vyšly v českém překladu.

Představují především lyrickou poezii v próze, úvahy o úžasu a vděku za každodenní zázraky, které může Američan v Římě prožít. "Jen v Itálii chutná čokoláda z vajíčka obsahujícího dva červené plastové roboty tak dobře, že byste brečeli," píše například.

Anthony Doerr ale není jen nadšeným slepým pozorovatelem a komentátorem. Dobře si uvědomuje úskalí i tíhu života v Římě, tom obřím skanzenu pro turisty. Město ho fascinuje, udivuje a také odpuzuje. "Obrovský plakát na džíny značky Levi's, který se vlní na fasádě čtyři sta let starého kostela," poznamenává jednou.

S chutí komentuje a promýšlí vše, čím si Řím protiřečí, čím cizince obohacuje, o co jej okrádá, nebo dokonce ohrožuje: "Dočetli jsme se, že strávit den chozením pěšky v římských ulicích je jako vykouřit osmnáct cigaret."

A stejně jako se Doerr cítí být cizincem ve fascinujícím, všechny dojmy až příliš pohlcujícím městě, popisuje i svou novou životní roli.

"Mít mimino je jako přivést si domů hlučného, nesrozumitelně mluvícího cizince a snažit se uhádnout, co rád jí," píše. Což také přináší naprostou ztrátu spisovatelského ega. Muž, který býval v první řadě autorem, se teď coby otec dvojčat především touží pořádně vyspat.

Samostatnou částí puzzle o Římu, které Doerrova kniha skládá, jsou úvahy o díle antického autora Plinia staršího nazvaném Historia naturalis.

Pliniova jedna z prvních všeobecných encyklopedií starověku Američana strhne natolik, že ji upřednostní v době, kdy chtěl psát román o francouzském odboji za druhé světové války - později ho samozřejmě dopíše a z knihy se stane světoznámý bestseller Jsou světla, která nevidíme.

Doerr v Římě zdědí pracovnu po zemřelém básníkovi, a tak si do ní nosí co nejvíce Pliniových svazků. Celé dny v nich listuje a dělá si výpisky. A také v díle antického autora nachází podobnou dualitu jako v Římě samotném: Plinius ho dojímá svými zjevnými omyly, ale zároveň udivuje hlubokou erudicí, díky níž mohl mnoho staletí před Galileem Galileim a Koperníkem tvrdit, že země je kulatá a každých 24 hodin se otočí kolem své osy. "A neřekl snad také, že jediná jistota je, že nic není jisté?" ptá se Doerr.

Nakonec dochází k závěru, že "beletrie nemůže s tímhle chlapem soupeřit", a dál okouzleně listuje, vypisuje si poznámky téměř celý zbývající rok v Římě.

Krása Doerrova psaní spočívá v křehkosti, téměř průzračnosti textu, protkaného krutostí až mrazivých postřehů. Například když líčí autonehodu zaviněnou dvěma staršími americkými turisty, při níž přímo před spisovatelovými okny umírají rodiče malého chlapce.

Anthony Doerr: Čtvero ročních období v Římě

Anthony Doerr: Čtvero ročních období v Římě

(Přeložila Blanka Šustrová)
Nakladatelství Moba 2019, 216 stran, 299 korun

Jinde z knihy září svérázný humor či okouzlující sebeironie. Anthony Doerr si nehraje na znalce historických památek, architektury, přírodních věd nebo literatury. Přesto jím bezesporu je a své znalosti dokáže pomocí beletrie zprostředkovat snad ještě lépe než Plinius starší. Nebo alespoň s jeho pomocí, stejně jako s pomocí všech svých oblíbených spisovatelů, sochařů či umělců, jimž v knize dává prostor.

Číst Doerrovy zápisky z Říma vyžaduje nějaký čas. Tak jako si Doerr vypisoval z Plinia, i Doerrův čtenář neustále bere do ruky tužku a sešit, aby si vypsal celé odstavce. A samozřejmě přemýšlí, jak se co nejdříve vypravit na co nejdelší dobu do italské metropole. Tentokrát bude úplně jiná. Díky jednomu Američanovi, který z Říma udělal nezapomenutelnou, živou románovou postavu.

autor: Markéta Pilátová | 25. 7. 2019 14:12

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama