reklama
 
 

Příběhy obyčejného selhání. Doležalova kniha líčí Čurdu a další zrádce z protektorátu

13. 7. 2019 15:02
Čurda z Hlíny. Název knihy, právě vydané publicistou a historikem Milošem Doležalem, je na obálce a také v tiráži výhradně uveden verzálkami, tedy velkými písmeny.

Může se tak zdát, že udavač Karel Čurda, který roku 1942 zásadní měrou přispěl k dopadení a smrti svých kolegů parašutistů z výsadku Out Distance, byl tvořen nějakou hliněnou substancí, že byl nepevný a rozpadl se vlivem okolních vlivů či vnitřních pnutí.

Jak autor ukazuje, bylo tomu právě tak. Ta Hlína by se ovšem měla psát velkým písmem na začátku - jedná se o Čurdovo jihočeské rodiště v Nové Hlíně.

Miloš Doležal se ze všech odbojářů kolem paraskupiny Out Distance a atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha zaměřil právě na toho, který nejvíce selhal. Byl aktivním udavačem a "leží za ním celý hřbitov mrtvých, kteří své hroby nemají. Jejich popel leží na smetišti ve strži za koncentračním táborem Mauthausen".

O to bizarněji vyznívá zachycený výrok současného obyvatele Nové Hlíny, že Čurda svým přihlášením na gestapu zachránil tuto obec od osudu Lidic.

Podtitul knihy - Tři dokumentární povídky z protektorátu - vystihuje autorův styl. Na základě údajů z archivů či rozhovorů s pamětníky staví příběhy zrady hutně, místy snad až příliš stručně.

Doležal nefabuluje, fakta jsou pro něj jediným konstrukčním kamenem, fantazii nepustí uzdu ani ve volnější konstrukci dialogů. S přidaným citem pro poetiku, která je básníkovi Doležalovi blízká, tak dochází k specifickému literárnímu napětí. Charakterizuje jej autorův specifický styl a zároveň vhodně přispívá vyprávění o temných dobách, tedy spíše o temných lidech.

Autor se zaměřuje výhradně na kolaboranty, hnusné tvory, kteří neselhali po soustředěném nátlaku, ale primárně kvůli výhodám či ze msty za zdánlivá příkoří z minulosti.

Zvlášť odporně vyznívá "hrdina" úvodního příběhu Bohouš Bušta z Dolní Cerekve na Vysočině. Zakomplexovaný krejčí si radostně hajluje s dalšími kolaboranty v místním hotelu, uctívají "nacistický oltářík" a radostně vítají gestapáka z Jihlavy. Tím to ale nekončí, naopak začíná. Bušta se mstí, udává, provokuje, stává se postrachem okolí.

Příběhem do třetice je Oskar Felkl, prvorepublikový četník, který v sobě za války objevil německou krev a stal se jedním z aktivních účastníků vypálení Lidic.

Jeho osud kolorují otištěné dopisy, kde Kari, jak zněla Felklova přezdívka, posílá po zatčení své ženě cituplné listy. Ona mu pak píše: "Broučku můj drahý milovaný! Věřím pevně, že ještě jednou budeme spolu šťastni a tato doba jest jen zkouška naší velké lásky a Bůh nám vše jednou vynahradí."

Láska? Ano. Reflexe spáchaných hrůz? Žádná.

Miloš Doležal: Čurda z Hlíny

Miloš Doležal: Čurda z Hlíny

(Tři dokumentární povídky z protektorátu)
Nakladatelství Host 2019, 220 stran, 299 korun

Doležal se ve své práci zaměřil na českou vinu, ta se však nemohla projevit, aniž by se nestřetla s českým hrdinstvím. V trojici příběhů, v silovém poli zrádců se tak ocitají i ti, na které můžeme být hrdi.

Doležal-dokumentarista založil svou práci na studiu dobových materiálů a podpořil je množstvím zveřejněných dobových snímků. Těch je v knize opravdu mnoho, snad až příliš. Úvodní mikropříběh o krejčím Buštovi autorovi zabere pouhých 14 tiskových stran, doprovodného fotografického materiálů je víc než dvojnásobek.

Ani v dalších "dokumentárních povídkách" se tento poměr neobrací. Více než dvousetstránková kniha je tak přečtena rychle a než jako samostatné dílo vyznívá spíš jako ochutnávka. Je to ovšem ochutnávka hutná a důležitá. Ano, i takoví jsme byli.

autor: Aleš Palán | 13. 7. 2019 15:02

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama