reklama
 
 

Recenze: Bratři Mašínové v komiksu. Působivý vizuál Jaromíra 99 nezakryje rozpory

12. 12. 2018 12:05
Možná to bude jeden z nejkontroverznějších českých komiksů, podobně jako příběh jeho protagonistů, bratří Mašínů, patří k nejkontroverznějším v československých dějinách. Stejnojmenné komiksové zpracování cenami ověnčeného knižního bestselleru Zatím dobrý od Jana Nováka, které právě vydala nakladatelství Argo a Paseka, vyznívá rozporuplně.

Komiks Zatím dobrý je napěchovaný trefnými úsečnými větami, které do scénáře ze svého románu adaptoval sám Jan Novák. A také působivými obrazy, jimiž výtvarník Jaromír 99 dále rozvíjí svůj kreslířský styl, kterým si získal oblibu čtenářů už v komiksové trilogii Alois Nebel.

Jenže ten takřka obdivný tón, s nímž bývají činy Mašínů vykládány v mnoha porevolučních reflexích, získává v obrázkové podobě snad ještě problematičtější rysy. Synové protinacistického bojovníka Josef a Ctirad Mašínové, kteří si v říjnu 1953 s dalšími členy své odbojové skupiny prostříleli cestu do západního Berlína, se nyní stali protagonisty díla, které kupříkladu nakladatelství Paseka propaguje slovy: "Příběh bratří Mašínů jako sexy noir."

Jaromír Švejdík alias Jaromír 99 svůj kreslířský výraz nepochybně dovedl k ještě větší líbivosti, místo ostrých černobílých kontrastů z Aloise Nebela pracuje s několika tlumenými pastelovými barvami, jmenovitě šedou a růžovou, kterou ke konci vystřídá intenzivnější rudá. A také ubral na expresivitě, silné emoce vyjadřuje jemnějšími prostředky. Ale ty emoce se nikdy netýkají skutků samotných Mašínů.

Je obtížné číst tento příběh jen jako napínavý noir, dobrodružné žánrové čtení s dobrým koncem v podobě pohledu na sochu Svobody z paluby zaoceánské lodi. Vlastně lze polemizovat i nad nálepkou noir, neboť tento žánr obvykle mívá plastičtější hrdiny, kteří pod drsnou slupkou ukrývají zranitelný a komplikovaný vnitřek.

Jako by existovaly pouze dvě možnosti, jak se ke skutkům odbojářů stavět. Buď je vyobrazit jako vrahy, teroristy a "nepřátele socialismu", což od 50. let minulého století činilo Rudé právo, později různé povídkové soubory a také jedna z epizod Třiceti případů majora Zemana, byť v ní nebyla použita pravá jména. Anebo naopak vidět pouze hrdinství mužů, kteří se nakonec probojovali na západ, do Ameriky. Jako by bylo nutné vybrat si jednu stranu a přiživovat jeden mýtus.

Jan Novák používá autentický dobový jazyk a spolu s kreslířem vytváří silné situace, kdy například Josef Mašín vodí za nos vyšetřovatele, kterému líčí, kterak s bratrem Ctiradem sbírali staré železo či překročili plán v těžbě dřeva o 10 procent. Tím "starým železem" však byly granáty a další výbava, jak se čtenář dozvídá mezi řádky psanými psacím písmem, jimiž Josef Mašín u výslechu falešně doznává svou uvědomělost.

Bylo by to vtipné čtení, kdyby v těch retrospektivách nebyla vylíčena třeba událost, během níž Mašíni se svými společníky přepadli policejní služebnu v Čelákovicích za účelem získat zde zbraně. Během této plánované akce zajali jednoho z místních příslušníků. "Teď vás tady musím uspat, abyste nám tady nedělal ňáký zmatky," říká spoutanému policistovi Ctirad Mašín. Na následujícím obrázku se objeví dýka, na dalším cákanec krve.

Usmrcení policisty, aby nevyzradil jejich totožnost, patří k nejobtížněji přijatelným skutkům Mašínů. A tady je vyobrazeno takřka mimoděk, navíc jen v retrospektivě, v rámci mnohastránkové pasáže u výslechu, jejíž celkový tón vyznívá tak, že tu jeden z Mašínů přelstil vyšetřovatele.

Komiks není vědecké pojednání, přesto se nabízí otázka, jestli přetvářet jeden z nejkomplikovanějších osudů naší moderní historie do žánrového čtiva pro čtenáře všeho věku. Do čtiva, jehož největší zpochybnění černobílých kontur světa se objevuje v závěru, kdy se Mašínové konečně dostávají do rukou Američanů a během vzájemného poplácávání po zádech při večeři jeden z nich prohodí kriticky na adresu pečených žebírek: "Ty vole, zase ty kosti. Tohle se u nás dává psům."

Pod tíhou celkového tónu vyprávění, v němž se nikdo ani nepozastaví nad tím, že zabil člověka, lze poté jen těžce ocenit některá elegantní výtvarná řešení, stylizace podle dobových ilustrací či grafik, střídání silné černé linky s kontrastní kresbou připomínající linoryty, emoce vtištěné do dvojstránkových panelů, na něž padají obří vločky sněhu.

A také se jako podružné jeví některé nedostatky. Třeba to, že Jaromír 99 není tak přesvědčivý v dynamických akčních pasážích, kde schází přehlednost. A že mu více svědčí statické výjevy.

Jan Novák a Jaromír 99: Zatím dobrý

Jan Novák a Jaromír 99: Zatím dobrý

Nakladatelství Argo a Paseka 2018, 256 stran, 498 korun

Komiks se jen ve zkratce dotýká osudů otce Mašínů, jehož válečné hrdinství syny inspirovalo v době, kdy ovšem válka nebyla, kdy nebylo například tak snadné ospravedlnit usmrcení policisty, který je přímo neohrožoval na životě. Přitom skrze otcovy činy se obvykle vykládá jednání synů, coby pokračování podobné morální integrity. Shromažďovali zbraně - jako on za druhé světové války. A hodlali porazit režim všemi prostředky, po partyzánsku.

Jako jednoduchý dobrodružný partyzánský příběh o mužích naštvaných na nespravedlivý a krutý režim si lze četbu komiksu Zatím dobrý užít - pokud čtenář trpí ztrátou paměti, nízkým věkem či zjednodušeným viděním světa rozděleného na dobro a zlo. V opačném případě je ten příběh o něco méně sexy. A citelně v něm chybí právě ty inzerované noirové kontury, v nichž je také prostor pro pochyby.

autor: Tomáš Stejskal | 12. 12. 2018 12:05

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama