Vítězka Německé knižní ceny svůj román vypráví naruby, líčí neustálé opakování dějin

Lucie Pantazopoulou Drahoňovská
26. 12. 2018 12:25
„Byl to nejkrásnější šok mého života. Nepřipravila jsem si děkovnou řeč, snažila jsem zůstat vyrovnaná a nemluvit hlouposti,“ líčí spisovatelka Inger-Maria Mahlkeová pocity z října, kdy na frankfurtské radnici Römer zaslechla své jméno a stala se laureátkou Německé knižní ceny.
Inger-Maria Mahlkeová se stala pátou autorkou, která získala Německou knižní cenu od chvíle, kdy byla roku 2005 založena.
Inger-Maria Mahlkeová se stala pátou autorkou, která získala Německou knižní cenu od chvíle, kdy byla roku 2005 založena. | Foto: Dagmar Morathová

Úspěch ji překvapil, nebyl však nečekaný. Mezi finalisty nejprestižnějšího německého literárního ocenění se jedenačtyřicetiletá Němka dostala už roku 2015 se svým třetím románem Wie Ihr wollt (Jak chcete), v němž zachytila společenské poměry v Anglii 16. století. Nyní uspěla s čtvrtou prózou nazvanou Archipel (Souostroví). Právě tu nedávno představila v pražském Goethe-institutu.

Foto: Dagmar Morathová

Jak řekla při besedě s porotcem ceny Christophem Bartmannem, ocenění jí nepřineslo pouze radost, ale současně také čas věnovat se i nadále psaní. Německá knižní cena je spojena s odměnou 25 tisíc euro, tedy téměř 650 tisíc korun.

Na vítězném románu Archipel porota ocenila "přesný a promyšlený způsob vyprávění" i konkrétní detaily. Vyzdvihla rovněž autorčin pohled na "jemné rozvětvení sociálních i rodinných vztahů", jímž zachytila koloniální dějiny a španělskou občanskou válku na Tenerife, největším ze sedmi Kanárských ostrovů.

Koloniální dějiny a občanská válka

Tenerife, ostrov "věčného jara" ležící u severozápadního pobřeží Afriky, si autorka jako dějiště svého příběhu nevybrala náhodou. Je pro ni jednoznačně "nejkrásnějším a nejmilovanějším místem na zemi", odkud navíc pochází její matka a kde dosud žije babička z matčiny strany.

Znalost prostředí, v němž od dětství trávila prázdniny, se promítla do textu Mahlkeové, byť ten se rodil jinde. "Nepíši ráda o realitě, v níž se právě nacházím, kdy se vše kolem vás jen hemží, takže je těžké, abyste daný obraz zastavili a mohli o něm rozumně psát. Raději čerpám ze vzpomínek, a proto vznikla velká část románu ne na ostrově, ale v Magdeburgu," vysvětluje Mahlkeová potřebný geografický odstup.

Při psaní kromě vzpomínek vycházela také ze dvou stovek dobových fotografií, které při rešerších nalezla.

Koloběh života pozpátku

Pohnuté dějiny souostroví ji zaměstnávaly dlouho, text však potřeboval dozrát, stejně jako odvážný experiment, na němž příběh vystavěla: stoletou sága tří rodin z rozdílných společenských poměrů Mahlkeová vypráví pozpátku, počínaje rokem 2015 až do roku 1919. Právě tehdy na svět přijde klíčová postava románu, "el portero" Julio Baute - a jak se čtenář s odstupem dozví, současně i dědeček postavy Any.

Inger-Maria Mahlkeová: Archipel

Inger-Maria Mahlkeová: Archipel

Vydalo nakladatelství Rowohlt Berlin 2018, 420 stran, 20 eur

Pracuje v domově důchodců v La Laguna, bývalém hlavním městě souostroví Archipel. Čtenář se s ním setkává v době, kdy je mu 95 let, aby se v závěru knihy dozvěděl, jaký byl a co dělal v dětství.

Proč ten neobvyklý postup? "V určitém smyslu nedůvěřuji kauzalitám, kdy jedna věc logicky vyplývá z jiné. Myslím, že jde o konstrukci, která se později vyvine do určité události. A právě to jsem chtěla dekonstruovat," objasňuje Mahlkeová.

Přiznává však, že počítá s inteligentním čtenářem, jenž si s jejím "románem naruby" poradí. To během prvního čtení není zdaleka jednoduché. Jakmile se člověk zorientuje v rodině lokální političky Any, jejího manžela Felipa a jejich dcery Rosy Bernadottové v roce 2015, autorka jej vysílá na cestu do minulosti, nejprve do roku 2007, poté 2000 a neustále hloub.

Román o čtyřech generacích reflektuje politické události v životě tří rodin, které reprezentují rozdílné společenské vrstvy frankistického Španělska.

Orientaci při četbě usnadňuje jmenný rejstřík románových postav uvedený na počátku knihy. Jako mimochodem se tu odehrávají nejdůležitější milníky španělské historie: současná demokracie, Frankova diktatura, občanská válka či vojenská diktatura.

Román Archipel vypráví o tom, jak se "velké" i "malé" dějiny neustále opakují. A že naši rodiče, prarodiče i praprarodiče mají podobné problémy, s nimiž se dnes potýkáme také my. V tomto ohledu je Archipel zároveň i odrazem neustálého koloběhu lidského života.

Inger-Maria Mahlkeová (* 1977)

◼ Hamburská rodačka vyrostla v Lübecku a na ostrově Tenerife. Vystudovala práva na Technické univerzitě v Berlíně, kde se specializovala na kriminologii.

◼ Upozornila na sebe roku 2010 románem Silberfischchen (Stříbrná rybička), další prózu Rechnung offen (Otevřený účet) vydala záhy.

◼ Svým třetím románem Wie ihr wollt (Jak chcete) se roku 2015 dostala mezi finalisty prestižní Německé knižní ceny, kterou konečně získala letos za čtvrtý román Archipel (Souostroví). Ten byl nominován také na Bavorskou knižní cenu.

◼ Do češtiny dosud nebylo přeloženo žádné autorčino dílo.

 

Právě se děje

před 43 minutami

Tipsarevič v posledním zápase kariéry odvrátil devět mečbolů

Srbský tenista Janko Tipsarevič bojoval ve čtvrtfinále ve Stockholmu o prodloužení kariéry přes tři hodiny a odvrátil devět mečbolů, nakonec ale Japonci Juičimu Sugitovi podlehl 2:6, 6:4 a 6:7. Pětatřicetiletý bělehradský rodák už dříve ohlásil, že turnaj ve švédské metropoli bude jeho posledním představením na ATP Tour.

"Kdybych si měl vybrat způsob, jak ukončit kariéru, bylo by to takhle - nechat na kurtu všechno. Tento okamžik si budu pamatovat do konce života," uvedl Tipsarevič po zápase, který oba tenisté končili v křečích.

Bývalý osmý hráč světového žebříčku odvrátil devět mečbolů v závěru třetího setu a vynutil si tie-break, v němž dokonce vedl 2:0. Sugita ale pěti body vývoj zkrácené hry otočil a vypracoval si desátý mečbol na 6:4, při němž Tipsarevič poslal bekhend za základní čáru.

Srbský tenista hrající v ochranných sportovních brýlích získal během kariéry čtyři tituly na ATP Tour a na dalších sedmi turnajích postoupil do finále. Dvakrát startoval na Turnaji mistrů a v roce 2010 byl členem vítězného srbského družstva v Davis Cupu.

Další zprávy