Vědecký pracovník Ústavu pro studium totalitních režimů a Národního archivu Šlouf v interview pokrývá celý Millerův dosavadní život. Součástí knihy, kterou vydalo nakladatelství Akropolis, jsou dobové fotografie. "Rozhovor je o tom, co se stalo jinak, než se dnes lidu obecně vypráví," avizuje Miller, který v červenci oslavil osmdesátiny.
V publikaci hovoří o své hokejové kariéře, rodinném zázemí i práci ve strojírenském podniku ČKD, kde se podle jeho slov dělníci o politiku příliš nezajímali. Popisuje, jak prožíval okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968 a následnou normalizaci. Nabízí také podrobnosti o svém vstupu do politiky po 17. listopadu 1989.
V knize se čtenáři dozví o Millerových korektních vztazích s Václavem Havlem, konfliktech s Václavem Klausem i zklamání ze spolupráce s Milošem Zemanem. Na listopadové události nahlíží pozdější ministr z pohledů dělníků. Neusilovali o svržení režimu, motivací k podpoře tehdejších protestů byl podle Millera vztek kvůli užití zbytečné brutality při zásahu na Národní třídě a lhaní tehdejších médií.
Realisticky popisuje i dopady ekonomické transformace a kuponové privatizace na začátku 90. let. "Nikdo z těch lidí, kteří tehdy cinkali klíči na Václavském náměstí, necinkal proto, že by chtěl mít nižší mzdu, naopak všichni doufali ve vyšší životní úroveň. Ale pochopitelně se to všem nesplnilo. Každá revoluce má své vítěze a poražené. A velká část dělníků se bohužel vítězi nestala," konstatuje v knize.
Miller patřil k nejpopulárnějším politikům prvních let postkomunistické éry. Do vysoké politiky se dostal z dělnické profese kováře v ČKD. Šanci mu dala sametová revoluce v listopadu 1989, kdy se mimo jiné proslavil tím, že v době generální stávky zaměřené proti komunistickému režimu dovedl na Václavské náměstí dělníky z ČKD. Miller se pak jako kandidát Občanského fóra stal členem první polistopadové vlády Mariána Čalfy.
Muž, kterému komunistický režim neumožnil dokončit vysokou školu, opustil vysokou politiku po volbách v roce 1992. Po rozštěpení Občanského fóra v nich kandidoval za Občanské hnutí, které však u voličů propadlo.
Později Miller pracoval mimo jiné jako šéf personalistiky průmyslového impéria Chemapol Group nebo byl šéfem odboru lidských zdrojů ministerstva kultury. Nyní je předsedou Svazu výkupců a zpracovatelů druhotných surovin.
Autor knihy Jakub Šlouf od roku 2015 působí jako vědecký pracovník Ústavu pro studium totalitních režimů, od roku 2018 též jako odborný archivář Národního archivu. Zabývá se zejména protesty obyvatelstva v podmínkách státně socialistických diktatur, dějinami průmyslového dělnictva a vývojem nižších organizačních složek komunistického hnutí.
Mezi jeho knihy patří Nervová vlákna diktatury: Regionální elity a komunikace uvnitř KSČ v letech 1945 až 1956, Mimořádný lidový soud v Praze týkající se období 1945 až 1948, Praha v červnu 1953 nebo Spřízněni měnou - Genealogie plzeňské revolty 1. června 1953.
