I odemknout dveře může být hrdinství. Kniha líčí zážitky účastníků 17. listopadu 1989

Tomáš Weiss
16. 11. 2019 13:06
Čtyři mladí lidé, kteří toho roku ještě nebyli na světě, připravili jedinečnou knihu o událostech ze 17. listopadu 1989 nazvanou Ten den. Vyzpovídali více než dvě stovky účastníků dění na Národní třídě, v jehož důsledku se konečně také v Československu začala rozpadat totalitní komunistická moc.
Kordon policistů přehradil Národní třídu u obchodního domu Máj.
Kordon policistů přehradil Národní třídu u obchodního domu Máj. | Foto: ČTK

Nápad vznikl vloni na jaře, kdy nakladatelství Kalich přemýšlelo, co publikovat u příležitosti 30. výročí sametové revoluce.

"Tehdy mě napadlo napsat knihu o 17. listopadu z pohledu lidí, ideálně neznámých, kteří se manifestace zúčastnili. Uvědomil jsem si, že ze 17. listopadu se pro generaci narozenou po roce 1989 stává poměrně odosobněný den, další státní svátek," říká Matouš Hartman, jeden z autorů knihy, na které dále pracovali Michal Beck, Alžběta Ambrožová, Anna Palánová a tehdejší šéfredaktor Kalichu, jinak spisovatel a novinář Aleš Palán.

Vzpomínky začínají v předvečer akce k 50. výročí nacistického uzavření českých vysokých škol, popravy devíti vysokoškoláků a deportace asi 1200 studentů do koncentračního tábora Sachsenhausen. To se studentským aktivistům té doby zdálo jako vhodná příležitost uspořádat v třaskavém čase událostí v Polsku, Maďarsku a východním Německu setkání, tentokrát už povolené komunistickou mocí.

Z knihy je jasné, že dodnes nepanuje shoda, kdo demonstraci na Albertově navrhl jako první. Byla to tak trochu "svazácká" akce, to znamená zaštítěná Socialistickým svazem mládeže, ale také možnost, jak projevit odpor vůči totalitě. V některých domácnostech se chystaly jak transparenty, tak sportovní obuv a vatované kabáty proti předpokládaným obuškům.

Početné vzpomínky jsou pečlivě chronologicky roztříděny, takže kniha postupuje minutu po minutě. Kromě mediálně neznámých účastníků vzpomínají i různé osobnosti: a tak vedle herce Davida Matáska, diplomata Tomáše Pojara, pedagožky Moniky Pajerové, historiků Pavla Žáčka a Petra Placáka, novináře Milana Tesaře nebo aktivisty Johna Boka přidávají své postřehy zahradník ze sovětské ambasády, stavební dělník, studenti základních a středních škol, průvodkyně z Karlštejna nebo frekventant vojenského gymnázia.

Jsou to lidé nejrůznějšího věku - to, kolik jim bylo v roce 1989, je vždy uvedeno za jménem - a povolání. Lidé už aktivní v opozici, lidé, kteří se aktivizovat začali na demonstracích roku 1988, a pochopitelně převaha těch, kteří na podobné akci byli poprvé a brali ji možná víc jako happening než protest.

Je pátek, chladné podzimní odpoledne a na Albertově poblíž pražské botanické zahrady se kolem čtvrté odpoledne schází odhadem 15 tisíc lidí. Zaznívají - až na předsedu pražské Městské vysokoškolské rady Socialistického svazu mládeže Jiřího Jaskmanického - nečekaně otevřené projevy. Lidé nesou transparenty s nápisy Nenásilí (kina nedávno promítala film Gándhí), Svobodné volby, Chceme normální život nebo Svobodu slova. Začínají skandovat Jakeše do koše, Ať žije Havel, Charta, Několik vět.

Studenti na Národní třídě zapalují svíčky před policejním kordonem.
Studenti na Národní třídě zapalují svíčky před policejním kordonem. | Foto: ČTK

Podle svědků začíná být cítit zvláštní euforie pospolitosti, silná magie rozsvícených svíček v padající tmě. Většina z průvodu netuší, jak to, že po ukončení oficiální akce najednou kráčejí po vltavském nábřeží směrem k Národnímu divadlu. Taková procházka už je pochopitelně - řečeno režimním slovníkem - "nepovoleným shromážděním".

Estébáci jsou v davu od začátku, teď už se do pohybu ale dávají i další silové složky moci. Lidové shromáždění si však stále užívá pocit svobody, který normalizovaná společnost dlouho nezažila. Studentka z fakulty lékařství při provolávání "Už jim zvoní hrana" poprvé vytahuje z kapsy klíče. Tak vznikají symboly.

Vyprávění účastníků spolehlivě vyvolává náladu a ducha těch několika hodin dne, kdy se mělo vzpomínat na minulost, ale přitom se myslelo hlavně na budoucnost. Lidé mávají průvodu z oken, mnozí se přidávají k provolávaným heslům. Mezitím ale kordon policistů Pohotovostního pluku na rozkaz šéfa pražské StB přehrazuje Národní třídu u obchodního domu Máj a od Jiráskova mostu dav zezadu uzavírá další jednotka s obrněnými vozy s radlicemi.

Po hodině v uzavřeném prostoru většině protestujících dochází humor. Komunisté jsou ve fázi smrtelných křečí a lze čekat cokoliv. V živé paměti zůstává, jak čínská armáda necelý půlrok předtím, v červnu 1989, zmasakrovala studenty na náměstí Nebeského klidu v Pekingu.

Záběry České televize z protestů na Albertově a Národní třídě 17. listopadu 1989. | Video: ČT2/Youtube

V této části knihy se tón respondentů mění. Narůstá panika, chaos, napětí by se dalo krájet. Mnozí se snaží z uzavíraného prostoru zmizet. Na některých místech to ještě jde, i později někteří policisté pouští. Jiní svědomitě plní rozkazy. Ze strachu nebo s cynickými poznámkami typu "to jste si měli rozmyslet dřív".

Podrobnosti o zážitcích z bití a brutality jsou i po letech drásavé a detailní. Dav je presován na sebe, obušky buší, sadisté z řad tajných nebo dobře vycvičených speciálních jednotek červených baretů mlátí lidi pěstmi, kopou do nich. Mladé, staré, ženy, puberťáky.

Hlavním cílem těch, co na Národní třídě v této fázi zůstávají, je co nejrychleji z místa vypadnout. Podle svědectví hrozí ušlapání, lidé nemohou dýchat, někteří lezou na střechy pouličních stánků, jiní se schovávají pod auty. Přibývá těch, z nichž crčí krev. Proběhnout mláticí obuškovou uličkou, kterou nakonec ozbrojené složky vytváří, je o zdraví - a jak dokládají zbití, to ještě nikdo neví, co je čeká dál. V křiku zmlácených, v houkání sirén a štěkotu psů si nikdo nemůže být jistý, jestli ten večer přežije.

Nějakým zázrakem nakonec nikdo nezemřel - mrtvý student Šmíd se naštěstí ukázal jako podvrh, i když pro další vývoj důležitý -, ale v tu chvíli bylo na Národní a v přilehlých ulicích zle.

Kniha Ten den v závěru přináší silná svědectví o pomoci obyvatel, kteří odemykali domy, pomáhali demonstrantům schovat se před pronásledovateli, brali je k sobě do bytů a tam je ukrývali či ošetřovali nebo volali záchranky. Nikdo netušil, jestli nebude následovat razie, každý nějak riskoval. Odvážných se ale našlo dost. Jsou chvíle, kdy i odemknout dům a zase ho zamknout může být hrdinský čin.

Autoři chtěli odvyprávět příběh 17. listopadu od šedého socialistického rána přes euforii v průvodu a brutální zásah na Národní třídě až po příběhy, které následovaly v nočních hodinách.

Je to mozaika živá a plastická. Nespekuluje o hypotézách, o tom, co je a co není revoluce, kdo byl s kým domluvený a spolčený. Jen svědectví, jak to prožívali lidi na místě.

Obal knihy Ten den.
Obal knihy Ten den. | Foto: Kalich

Jejich vzpomínky se doplňují, překrývají, potvrzují. Jeden z autorů knihy Michal Beck vystihuje hlavní zprávu publikace docela přesně: "Všichni ti lidé na Národní při tom hodinu a půl trvajícím bití prožili jednu ze svých největších životních proher. Ten večer se mohlo zdát, že je všechno ztracené. Že to u nás nikdy ‚nerupne‘. Mnozí doslova sčítali šrámy, někteří se báli, co se s nimi stane, mnoho jich strávilo noc ve vazbě," vysvětluje.

"Všechno bylo ztracené. Během pár dnů se ale vše otočilo. V tom je největší síla těch vzpomínek, příběhu toho dne, poselství 17. listopadu," míní Beck, podle něhož tak má cenu jít i do bitev, které se mohou předem zdát prohrané. Během lusknutí prstů se taková prohra může proměnit ve vítězství.

 

Právě se děje

před 2 hodinami

Auto se u Hluboké nad Vltavou srazilo s vlakem, řidička nepřežila

Na železničním přejezdu nedaleko Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku se dnes v podvečer srazil vlak a osobní auto, sdělil mluvčí policie Milan Bajcura. Osmačtyřicetiletá řidička osobního auta zemřela, zřejmě přehlédla výstražná světla. Nehoda se podle webu Českých drah stala na trati spojující Strakonice a České Budějovice, provoz na ní byl na čtyři hodiny přerušen. Ve vlaku cestovalo 75 lidí, nikdo z nich se nezranil.

Vozidlo značky BMW zůstalo po nehodě rozdrcené. "Řidička na přejezd vjížděla ve směru od obce Dasný směrem k Hluboké nad Vltavou, pravděpodobně přehlédla světelné a zvukové výstražné zařízení," řekl Bajcura. Přejezd byl bez závor, auto srazil rychlík přijíždějící od Českých Budějovic.

Zdroj: ČTK
před 3 hodinami

Požár v jaderném provozu v Íránu způsobil velké škody

Požár, který propukl ve čtvrtek v jaderném provozu v íránském Natanzu, způsobil rozsáhlé škody, jež by mohly zpomalit vývoj pokročilých odstředivek na obohacování uranu. Dnes to podle íránských médií uvedl íránský jaderný činitel. Velitel námořnictva íránských revolučních gard Alírezá Tangsírí mezitím podle agentury Reuters prohlásil, že Írán má podzemní "raketová města" na moři i pevnině podél pobřeží Perského zálivu a Ománského zálivu, které by mohly být "noční můrou" pro nepřátele Íránu.

Íránská nejvyšší bezpečnostní rada v pátek uvedla, že příčinu požáru zná, ale podrobnosti oznámí později. Někteří íránští představitelé poznamenali, že za požárem mohl stát kybernetický útok a jeden varoval, že Teherán proti zemím, které budou takové útoky páchat, podnikne odvetná opatření.

Zdroj: ČTK
před 6 hodinami

Chorvatské volby do parlamentu skončily, vítězem je zřejmě vládní HDZ

Hlasování v sobotních parlamentních volbách v Chorvatsku skončilo. Podle průzkumu státní televize mezi voliči opouštějícími volební místnosti zvítězilo vládní Chorvatské demokratické společenství (HDZ), které by mělo získat 61 z celkových 151 křesel. Opoziční Sociálnědemokratické straně (SDP) a jejím menším spojencům by mělo připadnout 44 křesel, napsala agentura Reuters.

Na třetím místě podle průzkumu skončilo euroskeptické Vlastenecké hnutí (DP), které by v parlamentu mělo získat 16 zástupců.

Mnoho analytiků se podle Reuters domnívá, že koalici budou nakonec muset sestavovat obě nejsilnější strany, protože vytvořit stabilní vládu s menšími partnery jako DP by bylo obtížné. Vůdci obou velkých stran ale doposud možnost velké koalice odmítali.

Další zprávy