O jeho úmrtí na sociálních sítích informovali zastupitel za Stranu zelených Michal Uhl, místopředseda ČSSD Michal Šmarda nebo redakce Salonu Práva a Deníku Referendum.
Po návratu do Československa v roce 1991 Erazim Kohák učil na univerzitě a coby člen rad Hnutí Duha nebo Dětí Země probouzel ekologické povědomí. Vycházel z přesvědčení, že filozofovou povinností není jen snaha o odbornou zdatnost, nýbrž také pedagogická činnost a oslovování co nejširší obce ve věcech veřejných.
Jeho odborným základem bylo učení filozofa Edmunda Husserla, stejně tak ale vycházel z děl Tomáše Garrigua Masaryka a věnoval se etice či vztahu k Bohu. Uvažoval o ekologii coby přijetí odpovědnosti za následky lidské přítomnosti a hledání udržitelného pojetí života.
"Svůj filozofický úkol chápu v duchu pozdějšího Masaryka jako průběžné hledání představy o smyslu našeho pobývání a obcování, na kterém bychom mohli pevně stát a klidně spát," říkal.
Mnoho článků v anglických i exilových časopisech Kohák věnoval otázce filozofických předpokladů demokracie. "Základem jak demokracie, tak etiky je pro něho prožitek niterné hodnoty či dobroty všeho bytí a z toho vyplývající postoj úcty a dobré vůle," uvádí Kohákův profil na webu Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně.
Jeho otec byl novinář a spolupracovník Ferdinanda Peroutky, matka učila angličtinu. Oba rodiče byli za německé okupace vězněni za nekomunistickou odbojovou činnost. Matka se ocitla v Terezíně, otec skončil v koncentračním táboře Mauthausen, oba však přežili.
Jejich syn Erazim Kohák po druhé světové válce navštěvoval Státní akademické gymnázium. Po komunistickém puči v roce 1948, kdy mu bylo 14 let, s rodiči uprchl do Německa, i když začínat nanovo se mu nechtělo. "Vždyť to znamenalo zanechat za sebou celý dosavadní život. Znamenalo to exil, vyhnanství," vzpomínal později.
S rodiči strávili půldruhého roku v uprchlickém táboře, nakonec se jako zemědělští dělníci dostali do USA. Tam Erazim Kohák zprvu pracoval coby pomocník na farmě, jako údržbář nebo číšník a vydělával si na studia.
V roce 1958 i díky stipendiu získal doktorát na Yaleově univerzitě, kde později obdržel Cooperovu cenu z antické filozofie. O dva roky později nastoupil jako asistent na katedře filozofie Bostonské univerzity, kde byl později jmenován docentem a roku 1977 se stal zdejším profesorem.
Ještě coby student Yaleovy univerzity se oženil s americkou vrstevnicí Frances, se kterou měl tři dcery. V roce 1977 ale přišel rozvod a na 17 let odchod do lesů ve státě New Hampshire, kde Erazim Kohák žil ve vlastnoručně vybudovaném příbytku na lesní mýtině v mokřadech. Odtud pak psal rozhlasové pořady, mimo jiné pro exilové Svědectví nebo Rádio Svobodná Evropa, a dojížděl do zaměstnání v Bostonu.
"Tehdy nás do lesů odcházela spousta. Byli jsme trosečníci městského života, vietnamské války, bojů za občanská práva. Hledali jsme zpřetrhané kořeny své totožnosti," vzpomínal.
V letech 1991 až 1994 učil střídavě v letním semestru v Praze a v zimním semestru v Bostonu, poté se do Česka vrátil natrvalo. V roce 1995 nastoupil jako profesor filozofie na Univerzitě Karlově v Praze.
Vydal mnoho knih v angličtině i češtině, mimo jiné Průvodce po demokracii, Poutníka po hvězdách, tituly Člověk, dobro a zlo, Zelená svatozář, Hesla mladých svišťů či Svoboda, svědomí, soužití. Významný byl Kohákův filozofický životopis Jana Patočky, jehož myšlení se snažil začlenit do anglosaského povědomí. Patočkovi věnoval i mnoho článků a přeložil několik jeho prací do angličtiny.
Kohákovou zřejmě nejznámější anglickou knihou bylo The Embers and the Stars (česky Oheň a hvězdy), v níž roku 1982 vycházel z bezprostředního prožitku přírody.
Erazim Kohák byl zvolen členem společností Husserl Circle a American Theological Society. V letech 2001 až 2005 byl členem Rady České televize a rovněž dlouholetým členem sociální demokracie, za niž v roce 2004 neúspěšně kandidoval do Senátu.
V roce 1998 mu tehdejší prezident Václav Havel udělil medaili Za zásluhy, roku 2013 jej prezident Miloš Zeman vyznamenal Řádem Tomáše Garrigua Masaryka. Kromě toho byl v září 2012 oceněn stříbrnou pamětní medailí Senátu.
