Publikace historiků Pavla Žáčka, Petra Blažka a Lukasze Kaminského, kterou vydalo nakladatelství Academia, popisuje vznik politické policie v Sovětském svazu a ukazuje, jak byl tento model vnucen vládám v Československu, Estonsku, Lotyšsku, Maďarsku, Polsku, Německé demokratické republice a Rumunsku.
Za pomoci tabulek a diagramů kniha popisuje organizaci a strukturu bezpečnostních orgánů v jednotlivých zemích.
"Přínos knihy je možnost srovnání toho, jak byl vnímán státně bezpečnostní aparát jako opora komunistického režimu. Ty úhly pohledu jsou podobné, nikoliv však stejné," uvedl ke knize, jejíž vznik inicioval polský Ústav národní paměti sídlící ve Varšavě, historik a spisovatel Žáček.
Ten byl prvním ředitelem českého Ústavu pro studium totalitních režimů a Archivu bezpečnostních služeb, dnes je poslancem za ODS a místopředsedou sněmovního výboru pro bezpečnost.
Kniha s podtitulem Orgány státní bezpečnosti v evropských zemích sovětského bloku 1944-1989 v kapitole věnované Československu zdůrazňuje, že ačkoliv se organizace, početní stavy, metody působení a okruhy obětí Státní bezpečnosti proměňovaly v závislosti na vnitřní i mezinárodní politické situaci, po celou dobu byly řízeny vedením Komunistické strany Československa a sloužila mocenským zájmům Moskvy.
Autoři mimo jiné poukazují na skutečnost, že ještě koncem srpna 1989 byla v Moskvě podepsána poslední vrcholná dohoda o spolupráci federálního ministerstva vnitra a sovětské tajné služby KGB.
Součástí knihy je jmenovitá organizační struktura operativních útvarů StB k 17. listopadu 1989, kdy byl ministrem vnitra František Kincl.
Mezinárodní skupina historiků představuje ucelenou studii o genezi, organizaci, metodách a směrech činnosti bezpečnostního aparátu, jehož funkcionáři se často označovali jako "čekisté" a za patrona pokládali Felixe Edmundoviče Dzeržinského, zakladatele bolševické Čeky (Všeruská mimořádná komise pro boj s kontrarevolucí a sabotáží při Radě lidových komisařů Ruské sovětské federativní socialistické republiky).
Čeka byla první ze série tajných policií v sovětském Rusku. Vznikla 20. prosince 1917 na popud Vladimira Iljiče Lenina. V roce 1922 byla přetvořena v GRU (Hlavní správu rozvědky).
Po GRU následoval NKVD (Lidový komisariát vnitřních záležitostí), centrální státní orgán Sovětského svazu zabývající se vnitřní bezpečností, rozvědkou a kontrarozvědkou, požární ochranou, střežením hranic a evidencí obyvatel, spravující věznice a pracovní tábory, který vznikl reorganizací Sjednocené státní politické správy (OGPU). Existoval v letech 1934 až 1946 a posléze byl přejmenován na Ministerstvo vnitřních záležitostí (MVD).
V roce 1954 pak vznikla KGB (Výbor státní bezpečnosti), hlavní sovětská tajná služba, která do roku 1991 plnila také úkoly špionáže, kontrašpionáže a tajné policie v Sovětském svazu. Její následnickou organizací je dnešní FSB, tedy Federální služba bezpečnosti Ruské federace.
