Bez výsad a bez ochranky. Jak se Albrightová živila po odchodu z vlády USA

Magdalena Čechlovská Magdalena Čechlovská
7. 2. 2021 14:06
V koutech slavnostně vyzdobeného sálu seděly dobrovolnice z prezidentské kampaně Hillary Clintonové a plakaly. Nikdo ze štábu nečekal, že zkušená politička, která má podle nich o tolik víc co nabídnout než její soupeř a na jejíž straně byly do poslední chvíle i předvolební průzkumy, se nakonec nestane prezidentkou.
Madeleine Albrightová roku 2012 při návštěvě Prahy.
Madeleine Albrightová roku 2012 při návštěvě Prahy. | Foto: Matej Slávik

Zaskočená byla i Madeleine Albrightová, která se do kampaně ve prospěch Clintonové s vervou zapojila a obětovala jí čas i síly. To zklamání líčí sugestivně. Momenty z roku 2016, kdy bylo najednou jasné, že USA povede Donald Trump, se pro bývalou ministryni zahraničí možná staly jedním z "pekel", podle nichž nazvala svou sedmou knihu.

Memoár Peklo a jiné destinace vydalo koncem loňského roku nakladatelství Argo v překladu Michaela Žantovského jen několik měsíců po anglickém originálu. Třiaosmdesátiletá autorka na 350 stranách líčí "třetí jednání" svého života, tedy svou činnost po roce 2001, kdy ministerstvo odevzdala svému nástupci Colinu Powellovi.

Popisuje nevítané prázdno, které se energická šedesátnice s mezinárodním renomé, zkušenostmi z diplomacie a mozkem, jenž odmítal zvolnit, rozhodla co nejvíce zaplnit. Což se povedlo: americká politička s českými kořeny nastartovala spisovatelskou dráhu a v mnoha situacích uplatnila své vyjednávací i řečnické schopnosti.

Zažila i neúspěchy, jako ten s Trumpem, nebo několik trapasů s mediálními důsledky. Také ty v knize s nadhledem zaznamenává.

Peklo, nebo Hillary

K neúspěchům patřilo, když své oblíbené heslo "V pekle je zvláštní místo pro ženy, které nepomáhají jiným ženám" nešikovně použila během předvolební kampaně na podporu Hillary Clintonové. Schytala to od oponentů i feministek. V knize uznává, že rychleji mluvila než myslela. I tak si slogan vybral americký řetězec kaváren Starbucks coby potisk svých kelímků.

Na začátku knihy Albrightová popisuje, jak po odchodu z americké vlády nejprve nastoupila obvyklou dráhu veteránů vrcholové politiky. Začala psát paměti a stala se profesionální řečnicí registrovanou agenturou, která ji vysílala na kongresy a výroční setkání nejrůznějšího druhu.

Adrenalin spojený s projevy před velkým davem ji přitahoval jako droga. Nikdy to však prý nebrala jako pouhou exhibici.

Zároveň se vrhla do byznysu. Založila poradenskou firmu The Albright Group, se kterou se znovu dostala k aktuálním mezinárodním úkolům, například k řešení krize nemoci AIDS. Jejím prvním klientem se stala farmaceutická firma, která ve spolupráci s Nadací Billa a Melindy Gatesových dodávala léky do africké Botswany a hodlala expandovat do Rumunska.

Právě v evropské zemi se Albrightové podařilo zprostředkovat setkání výrobce léků s rumunským prezidentem. Když americká společnost zjistila, s jakým rozpočtem na zdravotnictví hospodaří rumunská vláda, rozhodla se léky poskytnout zdarma.

Po odchodu z ministerské funkce se Albrightová vrátila také k přednášení na Georgetownské univerzitě ve Washingtonu. Její předmět se jmenuje Nástroje americké politiky národní bezpečnosti a studenty například učí, jakými způsoby by v roli prezidenta USA mohli řešit mezinárodní krize.

Vyjednávačkou na burze

Bývalá ministryně zahraničí USA se také nečekaně a na nedlouho stala členkou správní rady newyorské burzy. Bylo to v době, kdy byl donucen odstoupit dlouholetý šéf Dick Grasso kvůli přemrštěným odměnám, o něž zažádal. Albrightová své angažmá na burze zpětně považuje za špatné rozhodnutí, jednání jejích představitelů ale popisuje poutavě, dramaticky.

Madeleine Albrightová v říjnu 2011 na oslavě 75. narozenin Václava Havla.
Madeleine Albrightová v říjnu 2011 na oslavě 75. narozenin Václava Havla. | Foto: Martin Svozílek

Naopak dobře se zabydlela v Národním demokratickém institutu, další instituci, která jí roku 2001 nabídla místo ve vedení. "Ze všech klobouků, které nosím, mi tenhle padne nelíp," píše a popisuje činnost organizace.

Albrightová v ní pracovala už roku 1990, když přijela do Prahy a poprvé se setkala s Václavem Havlem. Přijela s týmem volebních odborníků, kteří Čechoslovákům pomáhali vytvořit nový volební zákon.

Kniha Peklo a jiné destinace není plynulým vyprávěním. Kapitoly jsou svébytné, dají se číst jako fundované politické postřehy a analýzy, často končí vtipnou pointou. Představují jakési osobní politické fejetony. Autorka skáče v čase, vrací se k událostem z doby svého ministerského působení nebo ještě ke starším záležitostem z 90. let. Tehdy byla velvyslankyní USA při OSN a spolurozhodovala o vojenském zásahu při konfliktu v bývalé Jugoslávii.

Průběžně se dotýká i politických událostí uplynulých 20 let. Kritická je k vládě prezidenta George W. Bushe, který podle ní "kazil dobrý obraz demokracie". Jeho invazi do Iráku označuje za "požár mužské ješitnosti".

Na následníkovi prezidenta Billa Clintona, v jehož vládě pracovala, ale Albrightová nachází i kladné stránky. Měl prý pokrokové názory na migranty, investoval značné sumy do boje proti AIDS v Africe, a "kdyby ho od toho neodváděl (viceprezident Dick) Cheney, mohl jít do určité míry i v čele boje proti klimatickým změnám," hájí republikánského prezidenta bytostná demokratka.

Srocení v drogerii

Poslední kniha Madeleine Albrightové nabízí zasvěcený vhled do politiky světové mocnosti. Detailně a živě přibližuje důležité události, které odlehčuje soukromými postřehy.

S nadhledem líčí pocity sebevědomé ženy, která si nejprve musela vydupat respekt v mužském světě a později se vyrovnat s vlastní křehkostí, když byla ze dne na den zbavena výsad a například osobní ochrany.

Popisuje, jak se při chůzi na chodníku zprvu cítila bez doprovodu bodyguardů sice svobodněji, ale také trochu nesvá, "jako vajíčko bez skořápky". Trocha nejistoty jí prý zůstala dodnes. "Většinou můžu chodit bez povšimnutí, kamkoli se mi zachce; někdy se ale nedokážu vyhnout veřejnému srocení, ani když si kupuji elektrický kartáček na zuby v drogerii."

Obal knihy Peklo a jiné destinace.
Obal knihy Peklo a jiné destinace. | Foto: Argo

Kniha má dokumentární a osobní dovětek, který tvoří dopisy babičky Madeleine Albrightové její matce. Růžena Spieglová píše vzkazy jako tajný deník pár týdnů předtím, než byla pro svůj židovský původ donucena nastoupit do nacistického transportu a odvlečena do polského tábora, ze kterého už se nevrátila.

Madeleine Albrightová se o svých židovských kořenech dozvěděla až v 90. letech. Do té doby si myslela, že její čeští rodiče emigrovali před nacismem stejně jako později před komunismem jen z politických důvodů. O svém dětství i nově objevených kořenech napsala v roce 2012 knihu Pražská zima. Dopisy své babičky z matčiny strany ale objevila později a teprve nyní je publikuje.

V memoárech se nedívá jen do minulosti. "Tvrdím, že antidemokratické proudy nabývají na síle i v zemích, které by měly patřit k oporám svobody a podmínky jsou zralé pro další zhoršování," říká nezvykle temně někdejší diplomatka. Sama sebe označuje za optimistku, která má ale velké obavy.

Kniha

Madeleine Albrightová: Peklo a jiné destinace
(Přeložil Michael Žantovský)
Nakladatelství Argo 2020, 359 stran, 448 korun.

Beseda s Madeleine Albrightovou. | Video: Jakub Zuzánek
 

Právě se děje

před 2 hodinami

V Barmě pokračují protesty proti převratu, mají už sedm obětí

Nejméně sedm lidí v neděli podle agentur zemřelo a řada dalších utrpěla zranění v Barmě, kde dál pokračují protesty proti nedávnému vojenskému převratu a s nimi i tvrdé represe vůči demonstrantům. Bezpečnostní složky je zatýkají po stovkách a manifestace rozhání vodními děly, slzným plynem, omračujícími granáty a zřejmě také střelbou.

Zásahy bezpečnostních složek proti shromážděním se podle agentury AP zdají být čím dál agresivnější, ovšem protestní hnutí dosud neztrácelo na síle.

V největším barmském městě Rangúnu v neděli násilnosti vypukly dopoledne při pochodu studentů medicíny. Záběry zveřejněné na sociálních sítích ukazovaly demonstranty prchající před policisty i to, jak lidé pomáhají zraněným. Co jim krvavá zranění způsobilo, nebylo jasné, některá média ale hlásila střelbu ostrými náboji. Desítky studentů a dalších lidí skončily ve vazbě, píše AP.

Jedna žena zemřela na infarkt poté, co policie zasáhla omračujícími granáty proti demonstraci učitelů v Rangúnu. O úmrtí informovala dcera oběti a kolegové učitelé, píše Reuters. Střílelo se také ve městě Dawei, jeden člověk tam zemřel. Podle listu Myanmar Now zemřeli dva lidé také ve druhém největším městě Mandalaj.

Zdroj: ČTK
Další zprávy