Udělejte mě zajímavým. Životopis Philipa Rotha se povedl, chybí ale víc o Praze

Hana Ulmanová Hana Ulmanová
11. 5. 2021 17:00
Než se člověk pustí do anglicky nedávno vydaného životopisu spisovatele Philipa Rotha, který byl v USA nyní stažen z prodeje kvůli nařčením, že se jeho autor Blake Bailey dopustil sexuálního násilí a obtěžování, je nutné ze všeho nejdřív určit žánr.
Odpůrci vždy měli za to, že Philip Roth ve svých knihách vyobrazuje ženy coby pouhé objekty mužské touhy.
Odpůrci vždy měli za to, že Philip Roth ve svých knihách vyobrazuje ženy coby pouhé objekty mužské touhy. | Foto: ČTK/AP

Optikou postmoderních teorií dávno padl názor, že biografie jsou objektivní. Každý autor životopisu vybírá pouze určité události ze života toho, o němž píše, a interpretuje je už tím, jak je klade za sebou v příčinných souvislostech. Jinými slovy píše příběh, ovlivněný nejen tím, jak sebe viděl předmětný člověk, ale také jak ho vnímal životopisec.

Je-li člověkem spisovatel, problém se jistěže násobí, jelikož životopisec se musí vypořádat jak s jeho pozemským bytím, tak s tvorbou. A je-li oním spisovatelem držitel Pulitzerovy i Národní knižní ceny Philip Roth, rázem vzniká problém na druhou.

Roth, který žil v letech 1933 až 2018, si ve svých prózách nevázaně a v míře nevídané pohrával s autobiografickými prvky, ačkoli se nepovažoval za zpovědního spisovatele. Dával přednost německému termínu "maskenfreiheit" a maximálně využíval svobodu, kterou tou či onou maskou získal. Ať už patřila jeho nejznámějšímu alter egu Nathanu Zuckermanovi, nebo protagonistovi tří románů Davidu Kepeshovi.

Na jednu stranu tak vyvstává otázka, co třeskutého v Rothově díle odhalíme, když tyto masky odstraníme. Na straně druhé stojí přirozený cíl životopisce: ukázat, které muže a hlavně ženy lze považovat za zdroj Rothovy inspirace, potažmo do jaké míry. Bulvární posedlost, jaký že byl literátův milostný život takzvaně doopravdy, ponechme stranou.

Udělejte mě zajímavým

Rothův nedávno vydaný životopis od Blakea Baileyho, který čítá 880 stran, začíná dvěma prohlášeními coby mottem. "Nechci, abyste mě rehabilitoval. Jenom mě udělejte zajímavým," řekl Roth autorovi knihy, se kterým komunikoval od roku 2012 až do své smrti o šest let později. Je to významné varování: Roth si byl samozřejmě vědom útoků, které vůči němu vedou militantní feministky, a nechtěl, aby ho před nimi někdo obhajoval. Tolik o obecném ladění svazku.

Ten by vzato přísnou vědeckou optikou měl splňovat několik kritérií. Vzhledem k nemožnému požadavku na úplnost by měl jít po tom podstatném, čímž jsou v případě Rotha židovství a ženy. A ano, v tomto pořadí, neboť dle zasvěcených studií je i onen skandální román Portnoyův komplex z roku 1969 více o židovství než o sexu. Kdyby si jeho hrdina ve svých erotických eskapádách nevybíjel komplex méněcennosti z toho, že není privilegovaný anglosaský protestant, román by rázem ztratil pointu a nebezpečně by se naklonil směrem k pornografii.

Blake Bailey.
Blake Bailey. | Foto: Nancy Crampton

Od Baileyho životopisu se dále očekávalo, že vrhne nové světlo na spisovatele a jeho dílo. Zde má ovšem autor zdatnou konkurentku, a sice novinářku Claudii Rothovou Pierpontovou, jejíž populárněji koncipovaný životopis pod názvem Roth zbavený pout vydala před šesti lety Mladá fronta v překladu Jiřího Hanuše. Také Pierpontová, stejně jako Bailey, vedla s Rothem nespočet rozhovorů a měla neomezený přístup k jeho archivu. I tehdy se Roth zřekl práva veta a také ona jeho próze dokonale rozuměla.

Díky Pierpontové tak už například víme, a výčet je to namátkový, že do prvního manželství byl Roth coby "hodný židovský chlapec" vlákán podvodem, konkrétně podvrženým těhotenským testem, a jak usilovně pak onu epizodu ve svých prózách zpracovával. Nebo jak si jednou "zaflirtoval" s bývalou americkou první dámou Jackie Kennedyovou.

Řadu momentů líčí Blake Bailey v podstatě stejně, nicméně přidává další: třeba přesné částky, o které šlo v obou Rothových rozvodech. Nebo ze sklonku života, jak moc spisovatel nesnášel Donalda Trumpa a jeho tweety.

Autor přesvědčivě rozkrývá i literární souvislosti: kupříkladu fakt, že manipulátor Grossbart z povídky Obránce víry (jedné z těch, kvůli nimž byl spisovatel obviněn z antisemitismu) je osobnostně podobný Rothově první manželce nebo naopak že postava Nathana Landaua, žida svíraného pocitem viny ze Styronova slovutného románu Sophiina volba, je volně založena na Rothovi.

Na rozdíl od knihy Claudie Rothové Pierpontové je ovšem Baileyho životopis kritický: cituje z relevantních zdrojů, které posléze uvádí v bibliografii, a prostor poskytuje též pohledu z druhé strany. I zde Bailey obstál. Pokusil se hovořit zejména se všemi ženami v Rothově životě, a že jich nebylo málo.

Philip Roth roku 2005 ve Warrenu.
Philip Roth roku 2005 ve Warrenu. | Foto: ČTK/AP

Logicky uvádí, které rozhovor odmítly - kupříkladu všechny z rodiny Groffských, která Rotha inspirovala k literární familii Patimkinových z debutu Sbohem, město C., vydaného roku 1959.

Bailey také respektuje, že některé oslovené hovořily pouze pod příslibem anonymity, a přidělil jim pseudonymy - jedna taková posloužila coby předobraz smyslně nenasytné Drenky z prózy Sabbathovo divadlo.

Konečně pak autor životopisu přiznává, že v některých věcech se vzpomínky Rotha a jemu blízkých zkrátka neshodnou. Viz Rothova druhá žena Claire Bloomová, která svůj výklad jejich nezdařeného manželství prezentovala ve své hojně čtené autobiografii, na kterou Roth odpověděl románem Vzala jsem si komunistu, bohužel jednoznačně nejslabším z celé jeho takzvané americké trilogie.

Také v tomto vztahu se zdá, že kamenem úrazu mezi Rothem a Bloomovou byly salonní antisemitské narážky, jichž se údajně dopustila Bloomové dcera Anna.

Škoda jen, že Blake Bailey - patrně z důvodů prostorových - nepodnikl obsáhlejší pražský výzkum. Stejně jako Pierpontová opomenul podrobněji popsat proces, jakým se Rothovou zásluhou ze Spojených států dostávalo finanční výpomoci československým disidentům, které jezdil navštěvovat za železnou oponu.

Stejně tak Bailey nestihl vyzpovídat Helenu Klímovou, která má z Rothových návštěv mnohem víc barvitých historek než jen tu obvykle uváděnou, kdy její muž, spisovatel Ivan Klíma, při výslechu na StB suše oznámí, že Roth sem jezdí ne kvůli politice, nýbrž "za holkama".

Mezi fotografiemi zařazenými v Baileyho knize zase chybí ta slavná, na níž je vedle Rotha mladý Karol Sidon, pozdější spisovatel a rabín, ještě v kožené bundě.

Nemoudré rozhodnutí

Odpůrci vždy měli za to, že Philip Roth ve svých knihách vyobrazuje ženy coby pouhé objekty mužské touhy. Není to ale názor převažující a také Blake Bailey zmiňuje spoustu brilantních spisovatelek, které se považují za feministky a s Rothem očividně problém nemají: Nicole Kraussovou, jež pomáhala s organizací oslavy jeho narozenin, Zadie Smithovou, která se od něj dle vlastních slov učila, jak podvratně lze zacházet s etnickými stereotypy, či Ericu Jongovou, porotkyni jedné z významných cen udělených Rothovi. Ta pochopila, že Sabbathovo divadlo je v prvé řadě meditací o nesmrtelnosti.

Všechny tyto autorky vnímají rozdíl mezi individuálním vykreslením té které postavy a plošným chápáním žen. Kterého se mimochodem sám životopisec Bailey na 880 stranách dopouští jedinkrát: při líčení pánské jízdy, kterou Roth svého času podnikl se spisovatelem Williamem Styronem v Irsku. Kolem sebe prý viděli pouze ženy, které automaticky schovávaly prsa - což je svého druhu stejné zobecnění, jakému se Roth tolik vysmíval v próze Lidská skvrna z roku 2000.

Na obalu Baileyho knihy je fotografie Philipa Rotha od Boba Petersona z roku 1968.
Na obalu Baileyho knihy je fotografie Philipa Rotha od Boba Petersona z roku 1968. | Foto: W. W. Norton & Company

Blake Bailey na knize o Philipu Rothovi pracoval bezmála deset let a sotva ji vydal, byl několika ženami obviněn ze sexuálního násilí a obtěžování. Následně s ním rozvázala spolupráci jeho literární agentura a nakladatelství W. W. Norton & Company nakonec knihu stáhlo z knihkupectví.

Obvinění je více a těžko k nim říct víc, než že bude-li Bailey shledán vinným ze znásilnění, jak praví jedno, nechť jde klidně za mříže. A jestliže sexuálně obtěžoval své studentky, jak tvrdí další nařčení, jasně zneužil své nadřazené postavení ve vztahu mezi učitelem a žákem, za což by rovněž měl být tvrdě potrestán. Byly-li to však studentky bývalé, dostáváme se na hodně ošemetnou půdu.

V každém případě se jako nemoudré jeví rozhodnutí nakladatelství natrvalo stáhnout Baileyho knihu o Rothovi z prodeje v USA. Se všemi výhradami je zkrátka dobrá. Tomu, že nakladatel ani nepočkal na důsledné prošetření a verdikt soudu, by se Rothův protagonista Coleman Silk z románu Lidská skvrna jako terč obdobného útoku jistě jen hořce pousmál.

Připusťme, že firma W. W. Norton & Company léta vydává antologie americké literatury sloužící jako základní učební pomůcka, a tak si patrně preventivně chrání pověst. Jaké škody kulturního rázu tím ale napáchala, toť věc jiná.

Kniha

Blake Bailey: Philip Roth - The Biography
Nakladatelství W. W. Norton & Company, 880 stran, 24 dolarů.

 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

před 49 minutami

Pákistánská armáda zabila deset ozbrojenců, údajně plánovali teroristické útoky

Pákistánské ozbrojené složky zabily v přestřelce na severozápadě země deset ozbrojenců, včetně čtyř velitelů, a zabavily také mnoho zbraní. Podle armády patřili bojovníci ke skupině, která stála za nedávnými útoky na civilisty a plánovala další údery. V úterý o tom informovala agentura AP.

Armáda zasahovala v oblasti Jižního Vazíristánu v provincii Chajbar Pachtunchvá, která byla až donedávna baštou hnutí Tehríke Tálibán (TTP). To je pákistánskou odnoží islamistického afghánského hnutí. Armáda ale neposkytla o operaci žádné podrobnosti ani informace o příslušnosti zabitých ozbrojenců.

Zdroj: ČTK
Další zprávy