Sapkowski: Řada našich autorů fantasy jsou zmije, které jsem si hřál na prsou

Boris Hokr Boris Hokr
1. 12. 2015 15:38
Andrzej Sapkowski je označován za krále východoevropské fantasy. Jako spisovatel debutoval v roce 1986 povídkou Zaklínač, krom toho je autorem i tzv. Husitské trilogie, krátkého románu z dob sovětské intervence v Afghánistánu Zmije a řady povídek, stejně jako teoretických textů. V Česku jeho popularita vzrostla i díky účasti na setkáních s fanoušky, stejně jako díky přiznávané inspiraci českými pohádkami nebo prózami Jaroslava Haška. Slavný zaklínač Geralt z Rivie je dnes hrdinou i komiksových zpracování a populárních počítačových her. Sám Sapkowski má ke své nejslavnější postavě poměrně komplikovaný vztah.
Zaklínač jako videohra? Nemám k nim žádný vztah, říká Andrzej Sapkowski.
Zaklínač jako videohra? Nemám k nim žádný vztah, říká Andrzej Sapkowski. | Foto: CD Projekt

Debutoval jste v 80. letech a z dnešního pohledu je na vaší povídce Zaklínač nejzajímavější, že stále perfektně funguje. Je to překvapivé hlavně proto, že kupříkladu v Česku v té době neexistovalo vlastně žádné pořádné povědomí o tom, co je to fantasy a jak ji psát. Vy jste se však již od začátku projevil jako mistr žánru…

Povídku Zaklínač jsem napsal v roce 1986 a musím říct, že v té době nebyla v Polsku situace o moc lepší než u vás. I když, možná vlastně ano, Pán prstenů u nás jistě vyšel dřív než v českém překladu, ale rozhodně o něm nikdo nemluvil jako o „fantasy“. To slovo jsme prostě neznali. Poprvé se v polském prostoru objevilo ve spojení s konkrétními tituly až při vydání Čaroděje Zeměmoří.

I když už jsme ale postupně odhalili, co to ta fantasy je, tak pořád panovala představa, že je to něco méněcenného, něco, s čím nemá moc smysl se zabývat…

Andrzej Sapkowski
Andrzej Sapkowski | Foto: Richard Kličník

A přitom je v Polsku žánrová literatura silná – máte Stanislawa Lema, velmi dobré detektivkáře. Jak to, že se u vás žánrům tak daří?

Na to vám neodpovím. Nejlepší, co můžu říct, je, že se to prostě stalo. Ale podívejte se, právě od sci-fi to dostávala fantasy a její autoři stran oné mytické podřadnosti nejvíc pocítit. I u vás kdysi vyšel můj článek na téma ghetta uvnitř ghetta! Víte, sci-fi byla považována za určitého souputníka mainstreamu, konkurenci, za žánr, který vede boj v první linii s establishmentem, byla progresivní… A lidé kolem ní se dost těžce smiřovali s tím, že se objevil z jejich pohledu nový, drzý žánr. Právě Zaklínač získal v době svého vzniku v jedné soutěži třetí místo. A já si dodnes myslím, že to bylo z toho důvodu, že nebyl sci-fi. Protože faktem je, že ten rok to byla v soutěži suverénně nejlepší věc.

A jak vypadá situace dnes? Sledujete třeba polské autory? V devadesátých letech to například podle českých překladů vypadalo, že v Polsku vzniká jeden pastiš na Sapkowského za druhým…

Víte, nebudu se vyjadřovat k dalším spisovatelům, opravdu jim nechci dělat reklamu. Uznávám, že část z nich umí psát. Menší část dokonce umí psát dobře. Ale také je pravdou, že ten boj – a úspěšný – za prosazení fantasy v Polsku jsem vedl já. Řada našich autorů fantasy jsou takové… zmije, které jsem si hřál na prsou.

Zmínil jste zmiji… tak se jmenuje i útlý román, který má i výrazný politický rozměr, podobně jako vaše povídka V kráteru po bombě. Dočkáme se ještě někdy podobného kroku jinam ve vaší tvorbě?

Opravdu nevím. A to i proto, že Zmije je pro mě hodně osobní záležitost, mnohem víc než jiné mé věci. Někdy se mi zdá o Kátmandú, o Hindúkuši, vidím ta města ve snech a žena se mě pak ptá, co se to s tebou v noci dělo? A já jí říkám, že jsem viděl Himálaje… Takže opravdu nevím. Třeba když budu mít jiné sny…

Překvapivým krokem stranou byla i vaše Husitská trilogie…

V té době jsem si chtěl napsat historickou fantasy, nebo historický román s fantasy prvky… je jedno, jak to nazveme. A uvažoval jsem, o jakých časech se píší historické romány? O časech krize, samozřejmě, kdy není jistého dne ani noci, kdy se vše mění a lidé čelí výzvám. A těžko vybrat turbulentnější dobu, než byla právě ta husitská. Která navíc nebyla v polské literatuře zrovna dvakrát vytěžená.

Mimochodem, za podklady ke kapitolám odehrávajícím se v husitské Praze patří velký dík Michaelu Broncovi (majitel nakl. Straky na vrbě, propagátor Tolkiena a podporovatel domácí žánrové tvorby, pozn. redakce).

V Česku jste každopádně kvůli propagaci audioverze Sezóny bouří. Nedávno navíc vyšel nový díl herního Zaklínače a mluví se o dalším filmu. Jaký je váš vztah k audioknihám a videohrám obecně?

Co se týče videoher, tam je to jednoduché. Nemám k nim vztah. Prostě to jde celé mimo mě. A audioknihy… ještě tak dva roky zpátky bych vám řekl to samé. A asi bych i dodal, že jsem čtenář, ne posluchač. Ale v poslední době se to změnilo. Mám pár knih nahraných v telefonu a ano, je to příjemné.

A co filmy? Konkrétně filmová verze Zaklínače. Ví se o vás, že jste nebyl s finální verzí dvakrát spokojený, ale myslíte, že třeba nějak film pomohl v onom zmíněném boji za prosazení se fantasy?

Ano, ten první film nebyl dobrý, opravdu ne. Ale co se týče vaší otázky… Myslím, že ten boj byl tehdy už vybojován a fantasy měla své místo v polské kultuře, mluvilo se o ní rozhodně jinak než v době, kdy jsem začínal. Ale je pravda, že film je film. Dostane se k masám lidí, kteří už o knihách ani pomalu nevědí, že něco takového existuje. A v tomhle smyslu svou roli jistě sehrál – nic radikálně nezměnil, ale rozšířil povědomí o stavu věcí mezi více lidí.

Před lety jste se Zaklínačem prorazil i na anglosaský trh. Krev elfů, první díl pentalogie, získal cenu Davida Gemmella…

To bylo v roce 2009. Víte, celá pentalogie ještě v angličtině nevyšla, ale myslím, že i díky tomuto vítězství je to na dobré cestě. Rozhodně pro mě ale ta cena znamenala hodně i bez ohledu na případný dopad na prodeje. Jednak jsem tehdy porazil Joea Abercrombieho – a to je nějaký spisovatel! – a jednak jsem dostal od organizátorů sekeru. A nebyla to žádná hračka, ale poctivá sekera, kterou můžete zbourat prase! Úžasná věc a úžasná cena.

Když se řekne Zaklínač, spoustě lidí okamžitě naskočí souboje s nestvůrami. Mně zase spíš milostné scény a scény s jídlem. Jsme gentlemani, takže milostné scény necháme stranou, ale co ty s prominutím doslova žrací?

Stranou nemusíme nechávat nic: Obě ty věci prostě patří k věcem, které mám rád, hrozně rád. Víte, jak to zpívá Leonard Cohen? Ladies Man, to jsem já!

A jídlo… já mám rád jídlo, hlavně staropolskou, skutečně staropolskou kuchyni. Když budete hledat, pořád ji najdete. A i rád vařím. Nu, a víte co? Moje matka moc nevařila, ale babka? Ach, to byla jiná. Ta vařila hodně, ráda a skvěle. As nejvíc si přitom vybavím její majonézu. V obchodech jste tehdy nic pořádného nesehnali, ale její domácí majonéza? Ježíši Kriste, to byla nějaká majonéza!

Jste znám i coby teoretik žánru fantasy. Už drahně let se chystá český překlad vaší knihy Rukopis nalezený v dračí jeskyni. Ale zaobíráte se tímto tématem ještě?

Už ne. Máte pravdu, že jsem napsal řadu věcí. Souviselo to s tím, co jsem už říkal, že jsem byl v první linii boje za uznání fantasy. A navíc, ten žánr je tak obsáhlý, že prostě bylo o čem psát a psalo se mi to skvěle. Mám i vlastní kategorizaci fantasy, kde jsem si definoval minimálně – minimálně! – osm hlavních tendencí. Takže i dnes by bylo jistě o čem psát, ale už mě to prostě neláká. To už bude muset dnes udělat někdo jiný.

 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

před 9 minutami

Fond J&T Arch Investments koupí 9,99 procenta v Moneta Money Bank

Fond J&T Arch Investments koupí 9,99 procenta akcií Moneta Money Bank od fondu Petrus Advisers. V následující dnech fond plánuje požádat Českou národní banku o schválení nabytí kvalifikované účasti. 

Minoritní podíl fond koupí ve dvou krocích. První část ve výši 8,89 procenta nabude bezprostředně, zbývajících 1,1 procenta pak pořídí do konce roku. Fond akcie kupuje za prémii oproti aktuální tržní ceně.

Zdroj: ČTK
před 1 hodinou

Celosvětové kapacity pro výrobu jaderné energie je zapotřebí do roku 2050 zdvojnásobit, uvedla IEA

Celosvětové kapacity pro výrobu jaderné energie je zapotřebí do roku 2050 zdvojnásobit, aby se podařilo dosáhnout uhlíkové neutrality. Uvedla to Mezinárodní agentura pro energii (IEA) v dnešní zprávě. Růst produkce jaderné energie by měl rovněž pomoci nynějším snahám vlád posílit energetickou bezpečnost snížením závislosti na dovozu fosilních paliv.

"Odchod energetického sektoru od fosilních paliv může být díky jaderné energii rychlejší a bezpečnější," uvedla IEA. "V dnešní globální energetické krizi se snižování závislosti na dovozu fosilních paliv stává prioritou při zajišťování energetické bezpečnosti. Neméně důležitá je klimatická krize," dodala. K dosažení uhlíkové neutrality je podle IEA zapotřebí do roku 2050 zvýšit kapacity pro výrobu jaderné energie na 812 ze současných 413 gigawattů.

Agentura rovněž upozornila, že téměř dvě třetiny jaderných elektráren jsou nyní starší než 30 let a že produkce jaderné energie ve vyspělých ekonomikách by do roku 2030 mohla klesnout o třetinu. Podle šéfa IEA Fatiha Birola nyní nicméně nastaly podmínky k většímu využívání jaderné energie.

"Vzhledem k dnešní globální energetické krizi, prudce rostoucím cenám fosilních paliv, problémům v oblasti energetické bezpečnosti a ambiciózním klimatickým závazkům věřím, že jaderná energie má unikátní příležitost pro návrat," uvedl Birol. "Nová éra pro jadernou energii ale není v žádném případě zaručena. Bude záviset na tom, zda vlády uskuteční kroky k zajištění bezpečnosti a udržitelnosti provozu jaderných elektráren v příštích letech," dodal.

Zdroj: ČTK
Další zprávy