"Od člověka, který leccos ví, má odkud, jsem slyšel prapodivnou věc. Tvrdí, že autohavárie, při níž v roce 1960 zahynul Albert Camus, byla naaranžována sovětskou rozvědkou," zapsal si do svého deníku o dvacet let později, tedy na podzim 1980, český překladatel, básník a esejista Jan Zábrana.
Francouzský spisovatel zemřel 4. ledna 1960 při havárii automobilu, který řídil synovec jeho nakladatele Michel Gallimard. Ten ztratil kontrolu nad vozem a narazil do stromu.
Gallimard, který řídil, zemřel až po několika dnech na následky zranění. Zato šestačtyřicetiletý Albert Camus, jenž seděl na sedadle pro spolujezdce, byl na místě mrtev. Oba muži se po Vánocích vraceli z Provence do Paříže. Na místě nehody, kterou přežila Gallimardova manželka Janine a jejich osmnáctiletá dcera Anne, se našel nedokončený rukopis Camusova autobiografického a posléze posmrtně vydaného románu První člověk.
Jan Zábrana si zapsal, že nešlo o nehodu, nýbrž akci tajných služeb, což mu prý sdělil nejmenovaný zdroj. Podle něj sovětská tajná služba poškodila pneumatiku Gallimardova vozu "technickým zařízením, které ji ve vysoké rychlosti prořízlo či protrhlo". Likvidaci slavného autora osobně nařídil sovětský ministr zahraničí Dmitrij Šepilov, napsal Zábrana bez bližšího upřesnění zdroje.
Český překladatel dodal, že podle jeho zdroje je informace "naprosto zaručená, že ví s naprostou jistotou a bez jakýchkoli pochyb, že to bylo právě takhle, že Camuse mají na svědomí oni". Originál lze dohledat na straně 782 výboru ze Zábranových deníků nazvaného Celý život, jejž v roce 2001 vydalo nakladatelství Torst.
Umlčen ve věku 46 let
Právě na této Zábranově zmínce italský básník Giovanni Catelli vystavěl celou knihu nazvanou Camusova smrt. Po Itálii a Argentině nyní vyšla ve francouzském překladu pod názvem La mort de Camus.
Její součástí je rozhovor se Zábranovou vdovou Marií nebo domnělé svědectví francouzského právníka Jacquese Vergèse, které však autor knihy obdržel zprostředkovaně, přes další osobu.
"Vergès byl přesvědčený, že tu nehodu naaranžovala sekce KGB s vědomím francouzské rozvědky," sdělil básníkovi italský právník Giuliano Spazzali, který si prý pamatuje, že o tom kdysi s Vergèsem mluvil.
Catelli v rozhovoru pro francouzskou revue L'inactuelle dokonce tvrdí, že do Camusovy údajné vraždy mohli být zapleteni Čechoslováci. "V průběhu mého bádání v České republice mi bylo řečeno, že je klidně možné, že za Camusovu smrt mohou být odpovědné české tajné služby. Ty ostatně v minulosti často sloužily jako prodloužená ozbrojená ruka sovětské KGB mimo území SSSR," tvrdí Ital. Odkud informaci čerpá, nesdělil.
Teorie se zamlouvá současnému americkému spisovateli Paulu Austerovi, který k francouzskému překladu Catelliho knihy napsal předmluvu. "Albert Camus byl umlčen ve věku 46 let," shrnuje Auster, podle nějž by se Camusův životopis měl přepsat a příčina smrti změnit z autonehody na politickou vraždu. "Je to strašný závěr, ale těžko s ním nesouhlasit poté, co člověk vstřebal všechny důkazy, které nám Catelli předkládá," tvrdí Auster.
Pochybnosti
Jenže právě Catelliho důkazy za nedostatečné považují historici, kteří se ke kauze v průběhu let vyjádřili. Nejnověji profesorka francouzské literatury na Cambridgi Alison Finchová, podle níž je teorie přitažená za vlasy, jak řekla pro Guardian.
Finchová zpochybňuje, že by Sověti autora zavraždili, navíc s vědomím francouzské rozvědky. "To by znamenalo, že vraždu musely schválit nejvyšší kruhy včetně (prezidenta Charlese) De Gaulla. To je bizarní představa. De Gaulle byl renomovaný spisovatel a francouzských intelektuálů si vážil, včetně těch, s nimiž nesouhlasil," říká Finchová, která zpochybňuje Catelliho zdroje.
"Paul Auster je spisovatel a režisér, Zábranovu rodinu pronásledovali komunisté, které tím pádem měl dobrý důvod nenávidět, a vysoce kontroverzní právník Vergès sice hájil alžírské bojovníky za svobodu, které mučili Francouzi, ale jinak proslul snahou hájit neobhajitelné. Byl to víc sólista než věrohodný komentátor," uvedla Finchová.
Teorii o vraždě odmítá také Camusova dcera Catherine, která francouzskému vydavateli Catelliho knihy zakázala, aby citoval z textů jejího otce.
Giovanni Catelli teorii o Camusově vraždě poprvé zveřejnil v článku, který roku 2011 vydal italský deník Corriere della Sera. V reakci na to tehdy francouzská agentura AFP oslovila filozofa Michela Onfraye, autora Camusova životopisu. I ten k věci zaujal rezervovaný postoj. "Je to nereálné," konstatoval Onfray.
Podle něj se Camus 4. ledna 1960 vracel po vánočních svátcích z Provence do Paříže a původně chtěl jet vlakem. Už měl i koupený zpáteční lístek, který se u něj po nehodě našel. Místo aby však sedl do vlaku, kterým se nakonec vypravily jeho žena Francine a jejich dvojčata Catherine a Jean, přijal nabídku Michela Gallimarda. Ten nabídl, že Camuse sveze.
"Až na poslední chvíli se rozhodl jet domů s Michelem Gallimardem. Sověti by se ho určitě byli rádi zbavili, ale ne takhle," uzavírá Onfray, podle nějž vůz značky Facel Vega patřil Gallimardovi, nikoliv Camusovi, a tak nedává smysl, proč by Sověti zrovna tento automobil sabotovali.
Podle Onfraye auto havarovalo nedaleko vesničky Villeblevin zhruba 105 kilometrů od Paříže. "Vzhledem k tomu, za jak improvizovaných okolností k této jízdě autem došlo, se zdá nepravděpodobné, že by mohlo jít o vraždu," napsal roku 2011 také týdeník New Yorker.
Stejně se v listu New York Times vyjádřil autor dalšího Camusova životopisu, historik Robert Zaretsky z Houstonské univerzity. "V ponuré atmosféře studené války se i nepravděpodobné mohlo jevit až příliš pravděpodobné," shrnul Zaretsky, podle nějž v tehdejší atmosféře bujely spiklenecké teorie. Další Camusův životopisec, Američan Herbert Lottman, koncem 70. let napsal, že příčinou havárie vozu patrně byla prasklá pneumatika nebo zlomená náprava.
Až se otevřou archivy
Skeptický byl na dotaz agentury AFP v roce 2011 také český historik Vojtěch Ripka z Ústavu pro studium totalitních režimů. Upozornil, že fakta tak jako tak nebude možné ověřit, dokud Rusko případně nezpřístupní někdejší archivy KGB.
Do těch prý alespoň částečně nahlédl bývalý zpravodaj britské BBC v Paříži Olivier Todd, který roku 2000 vydal ještě jiný Camusův životopis. V reakci na zveřejnění Catelliho teorie Todd řekl, že "z toho, co jsem v sovětských archivech viděl, jsem nenašel jedinou zmínku o tom, že by šlo o vraždu nařízenou Moskvou".
Catelliho kniha zatím vyšla v Itálii, Francii a Argentině, o anglickém překladu autor podle Guardianu jedná.
Albert Camus byl v mládí členem francouzské komunistické strany, později však publikoval v anarchistických časopisech jako La révolution prolétarienne (Proletářská revoluce).
Dlouhodobě kritizoval sovětskou politiku, veřejně podpořil spisovatele Borise Pasternaka, kterého Sověti přiměli odmítnout Nobelovu cenu za literaturu, nebo odsoudil způsob, jakým Sověti krvavě potlačili maďarské povstání na podzim 1956. Na tom měl podíl i tehdejší čerstvě jmenovaný sovětský ministr zahraničí Dmitrij Šepilov, o němž se Jan Zábrana ve svých denících mylně zmiňuje jako o ministrovi vnitra.
