Město Providence v části Ameriky severně od New Yorku, známé jako Nová Anglie, je rodištěm a také dějištěm některých povídek amerického spisovatele H. P. Lovecrafta. Autora, který ve svých hororech vytvářel snové světy v duchu Edgara Allana Poea a který spoléhal na představivost, jež se vymyká zdravému rozumu.
Jeden z nejvlivnějších komiksových scenáristů Alan Moore se rád noří do fiktivních světů, půjčuje si z různých, převážně literárních tradic a z nich splétá díla plná odkazů a složitých vypravěčských tvarů. Takhle si s různými fantaskními motivy pohrával v sérii Liga výjimečných nebo se až s encyklopedickou náruživostí pustil do sítě legend opřádajících Jacka Rozparovače, tajemného zabijáka z dob viktoriánské Anglie, ve svém vrcholném komiksu Z pekla.
V něm se Moore nepokusil jen přispěchat s vlastní teorií o identitě vraha prostitutek, ale rovnou svébytně rozebral zrod 20. století, onen komplikovaný historický zlom, během něhož vznikla moderní doba.
Na pomezí starého a nového se nyní Moore pohybuje také na sklonku druhé dekády 20. století v komiksu Providence, když vysílá newyorského novináře Roberta Blacka do různých koutů Nové Anglie. Tam protagonista pátrá po okultních řádech ve snaze napsat o nich svůj první román.
Pokud román Z pekla byl o zrodu 20. století, Providence naopak vypráví o prastarých sílách, které drží svět daleko od modernity, v jakémsi prapůvodním chaosu.
Robert Black se vydává na stopu dávných alchymistických spisků, pohybuje se terénem, který je stejnou měrou skutečnou Amerikou i krajinou seskládanou z motivů Lovecraftova díla - od nejznámějších povídek jako Barva z kosmu až po ty zapadlé. Neoslovuje přitom pouze znalce a milovníky Lovecrafta. Alan Moore tak jako třeba ve svém slavném superhrdinském komiksu Watchmen zosnoval jak láskyplnou polemiku s tradicí jednoho žánru, tak ryzí, čtivé a napínavé žánrové dílo.
Providence vyobrazuje - i s pomocí nenápadné, pozvolna pohlcující kresby Jacena Burrowse - souboj rozumu reprezentovaného ambiciózním egem, které touží stát se spisovatelem, se silami, jež se vymykají racionalitě. Alan Moore svého hrdinu topí ve smyčkách snů a halucinací, s příměsí Junga, Einsteina i Freuda, a buduje atmosféru, kterou by mu většina hororových komiksů mohla závidět.
Vedle schopnosti vytvořit fantaskní horor upředený z mýtů a snů polemizuje také s dobou, o které vypráví. Poukazuje na Lovecraftův problematický vztah k menšinám, dotýká se nastupujícího fašismu i homosexuality, avšak stále v podivném, polomytickém světě plném náznaků a otevřeném interpretacím.
Tak jako v mnoha svých komiksech Moore i tady prokládá jednotlivé kapitoly textem. Tentokrát jde o spisovatelský deník hrdiny Blacka, v němž se nápady na povídky střídají s popisem toho, co právě zažívá. Tím Moore ještě více zašmodrchává časovou osu vyprávění, dodává nové perspektivy tomu, co bylo právě řečené obrazem a přímou řečí. Také umocňuje vnitřní rozpad protagonisty, jehož rozum dlouho vzdoruje tomu, aby okolní záhady bral jako nadpřirozené.
Byť obyvatelé Nové Anglie mají podezřelé rysy jakýchsi rybích lidí, byť si Black náhle nepamatuje, co se stalo v uplynulých týdnech, které subjektivně vnímal jako jedinou noc, mozek moderního Newyorčana vytrvale bojuje, aby podal vysvětlení v souladu s moderní vědou.
Alan Moore si opět dovolil velkou vypravěčskou drzost. Hrdinou jeho nového grafického románu je začínající spisovatel, oplývající spíše rozumem a láskou k literatuře než talentem. I samotný komiks je vyprávěný lehce neohrabaně, ostatně ani samotný Lovecraft nebyl velký stylista, přesto jeho hutné popisné povídky fascinují zástupy čtenářů. Především schopností odhalit světy tak podivné, jako by snad ani nebyly smyšlené.
Providence při čtení lovecraftovsky cuchá nervy a mimoděk uvažuje o tom, kam patří podobné psaní zakladatelů moderního hororu - nakolik je uvázlé v romantismu a manýrismu a nakolik naopak souvisí se zrodem modernity.
Na první pohled je to jen toulka katalogem lovecraftovských motivů a postav, včetně setkání se samotným spisovatelem v jeho rodném Providence. Kromě toho je to nepochybně jeden z nejintenzivnějších komiksových hororů, co kdy vyšly česky. V dalším plánu ovšem elegantně uvažuje, co znamená být spisovatelem.
Literatura je plná bonmotů o tom, že pero je mocnější meče, že knihy jsou nebezpečné. Mooreova Providence je jednou z takových monstrózních knih. Neboť vyobrazuje svět, z něhož se jen obtížně vrací do reality.
Alan Moore: Providence
(Přeložil Marko Hauliš)
Nakladatelství Argo 2020, 592 stran, 1298 korun
