Příběh volně inspirovaný Shakespearovou Lady Macbeth byl poprvé uveden v tehdejším leningradském, dnes petrohradském Malém divadle roku 1934. V Praze ho teď režíruje Martin Čičvák. Děj opery o morálním úpadku společnosti na jedné ruské vesnici přesunul do blíže neurčeného pracovního komplexu, kde jsou všichni pod bedlivým dozorem kamer.
Scénu, která se odehrává za vysokou zdí s kontrolní věží, vytvořil Hans Hoffer, jenž dle tvůrců patří k nejvýznamnějším divadelním scénografům v německy mluvících zemích. Pro Státní operu už v roce 2015 vytvořil scénu Verdiho Macbetha, znovu loni tu pracoval na Plesu v hotelu Savoy, což je opereta Paula Abrahama.
Hrdinka Lady Macbeth Mcenského újezdu se jmenuje Katěrina Izmajlova. Protagonistka, kterou zpívá sopranistka Alžběta Poláčková, je frustrovaná svým postavením a neukojeností citů. Soužití se slabošským manželem Zinovijem v podání tenoristy Josefa Moravce ji nudí. Nezalekne se ale svého hrubiánského tchána Borise v podání basbarytonisty Františka Zahradníčka. Hnána mimo jiné i svou nevybouřenou sexualitou se stává vražedkyní, než ji nakonec poníží její milenec Sergej, kterého zpodobní tenorista Denys Pivnickij.
"Co se rozsahu týče, pěvecký part se pohybuje od hlubokých tónů až po dramatické výšky, důležitá jsou krásná pianová místa, která jsou podpořena pianem i v orchestru," popisuje pěvkyně Poláčková. Podle ní je orchestrace v této opeře mnohdy mohutná. "Můj hlas se musí přes orchestr nést i v těchto vypjatých místech. Důležité je správně rozložit síly, aby bylo z čeho brát i v závěru opery. Ke konci zazní nádherná, čistá a klidná árie, která musí být beze všech operních manýr. Jen tak vynikne její síla," dodává sopranistka.
Opera měla po prvním uvedení úspěch jen krátce, než její představení v moskevském Velkém divadle v lednu 1936 navštívilo sovětské nejvyšší vedení včetně Josifa Vissarionoviče Stalina. Krátce nato ve státním komunistickém deníku Pravda vyšel Stalinem buď přímo nadiktovaný, nebo minimálně objednaný úvodník, jenž na skladatele zaútočil. Jmenoval se Chaos místo hudby a operu ve jménu socialistického realismu odmítl jako chaotickou a formalistickou.
"Skladatel zřejmě opomenul to, co od hudby očekávají, co v ní hledají sovětští posluchači. Takřka úmyslně zašifroval svou hudbu, zamotal její znění tak, aby pronikla pouze k estétům-formalistům, kteří ztratili zdravý vkus," stálo v textu. "Schopnost dobré hudby uchvátit masy je obětována maloburžoaznímu formalistickému snažení. Nebezpečí takového směru v sovětské hudbě je jasné. Levičácká zrůdnost v opeře vyrůstá z téhož zdroje jako levičácká zrůdnost v malířství, v poezii, v pedagogice. Maloburžoazní 'novátorství' vede k odtržení od skutečného umění," uvedl článek, který v dobách stalinských čistek představoval pro skladatele existenční ohrožení.
V důsledku toho musela být Lady Macbeth Mcenského újezdu v tehdejším Sovětském svazu stažena z repertoáru. Znovu uvedena byla teprve roku 1963 v nové úpravě pod názvem Katěrina Izmajlova. Šostakovič se až do smrti pral s tím, do jaké míry může v Sovětském svazu tvořit svobodně a kolik musí udělat kompromisů.
Pražané mohli operu poprvé vidět roku 1936 v Novém německém divadle, dnešní Státní opeře, pod taktovkou Georga Szélla v režii Renata Morda. Nynější inscenaci hudebně nastudovali Hermann Bäumer, což je šéfdirigent Státní filharmonie Mohuč a ve Státní opeře debutuje, s Richardem Heinem. Po páteční a nedělní premiéře následují nejbližší reprízy 2., 8. a znovu 17. prosince.
