Příští rok se na přední český hudební festival společně vrátí a uvedou Musorgského, Rimského-Korsakova, a především Bartókův pozoruhodný Houslový koncert č. 1 s hvězdnou sólistkou Lisou Batiashviliovou.
Spojení není náhodné: devětatřicetiletá Gruzínka u římského orchestru nedávno působila coby rezidenční umělkyně. Příští rok společně absolvují turné po sedmi městech a už teď z obou stran padají superlativy: konkrétně Batiashviliová hovoří o římských filharmonicích jako špičkových, přátelských hráčích "s otevřenými srdci". Jejich osmapadesátiletého šéfdirigenta Pappana, který orchestr vede od roku 2002, zase houslistka označuje za soudobého velikána. "Když máte to štěstí, že s nimi na jevišti zažijete tu zvláštní energii a hudební konverzaci, pak víte, proč se věnujete hudbě," tvrdí Batiashviliová až osudově.
Houslistka na sebe upozornila jako šestnáctiletá v náročné Sibeliově soutěži ve finských Helsinkách. Dnes je Batiashviliová známá mimo jiné svou zdrženlivostí: první nahrávací smlouvu podepsala až v osmadvaceti letech a dodnes ročně hrává maximálně padesát koncertů, aby měla dost času na přípravu a ještě se stíhala starat o dvě malé děti.
Bartókův Houslový koncert č. 1, který Batiashviliová uvede na Pražském jaru, má pozoruhodný osud. Dvouvěté dílo porušující snad všechny zásady žánru vytvořil maďarský autor v letech 1907 a 1908 coby vyznání lásky své mladší kolegyni ze studií, houslistce Stefi Geyerové. Devatenáctiletá dívka ale city o sedm let staršího Bartóka neopětovala, a když jí nabídl manželství, přerušila s ním i přátelské styky.
Skladatel, zničený tímto "rozsudkem smrti", jak později napsal, už nedokončil plánovanou třetí větu. Rozepsaný houslový koncert, "svou nejlepší práci", odložil do šuplíku a roku 1939 ho ani nezařadil do oficiálního soupisu vlastních děl, což někteří považují za důkaz, že se Bartókovo zlomené srdce nikdy nezahojilo − byť byl skladatel později dvakrát ženatý.
Houslový koncert č. 1 měl nicméně premiéru až roku 1958, 12 let po autorově smrti a rok poté, co na věčnost odešla také Stefi Geyerová. Právě u ní ve švýcarské Basileji byla partitura nalezena. Není známo, že by ji houslistka někdy zahrála na veřejnosti.
V houslovém koncertu Bartók silně pracuje s kontrasty. První větu plnou vášně a tužby označil za "idealizovanou Stefi Geyerovou, nebeskou a niternou", zatímco druhá věta plná rychlých změn a pestrých barev má zachycovat houslistčinu "veselou, duchaplnou, zábavnou" stránku. Sama Geyerová kontrastní věty později popsala zaprvé jako portrét mladé dívky, do níž se Bartók zamiloval, zadruhé poctu houslistce, které si vážil.
Na interpreta klade houslový koncert značné nároky, což si ověřila také Lisa Batiashviliová, když ho před čtyřmi lety hrála s orchestrem z americké Filadelfie pod taktovkou špičkového Kanaďana Yannicka Nézeta-Séguina.
"Bartók se často pohybuje na hraně, dokonce užívá atonality, ale první věta jeho houslového koncertu je nesmírně romantická. Ukazuje jeho lyrickou, citlivou stránku," popisuje interpretka. Pro druhou větu však hledala slova obtížně. "Jak bych to řekla? Rozhodli jsme se na zkoušce, že druhou větu pojmeme jako hudbu k nějakému Disneyho filmu: máte spoustu postaviček, hodně zábavy a jistou porci zoufalství. To dílo pozoruhodně hraje všemi barvami. Něčím je mi zvlášť blízké," líčí Gruzínka.
Koncert
Orchestra dell'Accademia Nazionale di Santa Cecilia
(Pořádá festival Pražské jaro)
17. května 2019, Obecní dům
Podobně vzletně o svém houslovém koncertu, "napsaném ze srdce", mluvil i Bartók. A když ho Stefi Geyerová odmítla, v dopise zašel ještě dál: "Skutečně jsem ho napsal z nitra své duše. Nezáleží na tom, jestli se bude líbit lidem, hlavně aby se líbil tobě."
Dnes se houslový koncert líbí možná více lidem, než si i Béla Bartók představoval. Zásadní podíl na tom mají interpreti jako David Oistrach nebo z mladších Maxim Vengerov, kteří ho často zařazovali do repertoáru. Lisa Batiashviliová na Pražském jaru půjde v jejich stopách.
