Přímým přenosem z Rudolfina, který bude k vidění na stanici ČT art nebo on-line, provázejí režisérka Alice Nellis a youtuber Karel Kovář známý pod přezdívkou Kovy.
"Určitě je to jeden z největších koncertů České studentské filharmonie," říká čtyřiadvacetiletý fagotista Tadeáš Matucha, který už také působí jako externista v Jihočeském divadle nebo Orchestru Berg zaměřeném na soudobou a moderní hudbu. Těší se na energii, kterou mladým hráčům předá osmašedesátiletý Byčkov. Ten s nimi vystoupí poprvé.
Česká studentská filharmonie se zrodila ze vzdělávacích programů, které v České filharmonii okolo roku 2006 rozvinul tehdejší ředitel Václav Riedlbauch. Těleso tvořené studenty hudebních škol, gymnázií či akademií si nejprve říkalo Pražský studentský orchestr. Pod taktovkou Marka Ivanoviće dostalo příležitost studovat velká symfonická díla jako Janáčkovu Sinfoniettu, Dvořákovu Novosvětskou nebo Stravinského Svěcení jara.
Když roku 2011 nastoupil nový management České filharmonie v čele se stávajícím ředitelem Davidem Marečkem, hráči se již pod novým názvem Česká studentská filharmonie začali pravidelněji účastnit vzdělávacích pořadů prvního českého orchestru. Na nich ale kompletní skladby prokládají potřebným výkladem, zatímco tuto sobotu je čeká koncert bez přerušení.
Například pro fagotistu Matuchu dnes Česká studentská filharmonie představuje možnost hrát s kamarády, vzájemně se motivovat k lepším výkonům a společně se věnovat tomu, co je nejvíc baví.
Přátelskou, někdy až rodinnou atmosféru posiluje skutečnost, že od loňska se jádro orchestru stabilizovalo. Méně se střídají hráči, podotýká sedmnáctiletá violistka Johana Antoňová. S tím také souvisí nárůst hudební kvality, stejně jako s účastí členů takzvané Orchestrální akademie. Ta vznikla v roce 2012 a věnuje se vzdělávání mladých hráčů, kteří mohou později zakotvit přímo v České filharmonii. Podobné "přípravky" jsou dnes už běžnou součástí života symfonických orchestrů.
"Dříve jsem hrála pouze ve školním orchestru, ale to je dávná historie, kdy Česká studentská filharmonie ještě nebyla stabilní těleso," připomíná stoupající úroveň i lepší organizaci také sedmadvacetiletá violistka Hana Kostrunková, která v orchestru působí už deset let. Členkou se stala v době, kdy se ještě jednalo o amatérský projekt.
Její kolegyně Antoňová sem přišla před třemi lety z hudebního gymnázia. Další účastnice sobotního večera, sedmadvacetiletá flétnistka Anna Talácková, už je zároveň členkou Symfonického orchestru Českého rozhlasu.
Ze šesti hudebnic a hudebníků nikdo nepočítá s tím, že by se v budoucnu nevěnovali hudbě jako svému hlavnímu oboru. V přesvědčení je nezviklal ani umrtvený koncertní život v posledním roce, přestože pandemie zasáhla i do jejich životů - třeba dvaadvacetiletý kontrabasista Ondřej Sejkora musel oželet sólový zájezd do Japonska. A další sháněli brigády, například rozváželi pizzu nebo dělali silniční značení.
Třiadvacetiletá Jana Pazourková vystudovala kromě houslí také žurnalistiku. Právě poznání jiného oboru ji ale utvrdilo v tom, že ze svého profesního života nechce vyloučit hudbu.
Nikdo z nich nepokládá za možné, že by klasická hudba definitivně zůstala v on-line prostoru a byla odkázaná pouze na streamy či přenosy. Jako skvělý příklad propojení on-line prostředí s klasickou hudbou Pazourková jmenuje youtubeový kanál TwoSet Violin. Sejkora naopak tvrdí, že klasika do virtuálního světa nepatří, i když ví o lidech, kteří si ji tak dovedou užít.
Violistka Kostrunková bez obalu říká, že ji současná situace otravuje. Těší se, až bude všechno za ní, všichni budou moci koncertovat a normálně se stýkat.
Všem chybí kontakty s orchestrem i bezprostřední reakce publika. Za největší problém označují on-line výuku, která nemůže nahradit praktické hodiny, při nichž student hraje s učitelem. Snad i proto je sobotní koncert České studentské filharmonie beneficí věnovanou všem, kdo pečují o vzdělávání.
"Hudebníci mého a staršího věku potřebují především cvičit a současné podmínky učení pro ně představují menší problém," říká violistka Antoňová, podle níž se jedná o nepříjemnou situaci především pro mladší žáky gymnázií či základních uměleckých škol. Učit na housle přes telefon malé dítě, které ani neví, jak nástroj uchopit, podle ní postrádá smysl.
První polovinu sobotního koncertu bude dirigovat Marko Ivanović, který Českou studentskou filharmonii vede dlouhodobě a dobře se s hráči zná. Poprvé se s nimi naopak pracovně setká šéfdirigent České filharmonie Semjon Byčkov, se kterým mladé talenty v uplynulých dnech absolvovaly několik zkoušek. Vloni v červnu se do čela České studentské filharmonie postavil i slavný britský sir Simon Rattle.
Antoňovou u všech tří dirigentů fascinuje, že na zkoušce vždy přijdou s nápadem, který dává smysl a je jasné, že do studované skladby patří, i když si to hudebníci do té chvíle neuvědomili. Jindy souhru podpoří jednoduchá myšlenka - třeba že by se všichni měli společně nadechnout.
Mladí oceňují preciznost, s jakou na sebe Byčkov vrství jednotlivé nástroje, aby dosáhl ideálního zvuku. Vzpomínají na dychtivost po maximálním výkonu, kterou u nich dokázal vybudit Rattle. A zároveň jsou vděční Marku Ivanovićovi, dnes jinak šéfovi orchestru brněnského Národního divadla, který s nimi neztrácí trpělivost. Nachází pro ně slova povzbuzení i ve chvílích, kdy se jim na zkoušce nedaří.
Na programu sobotního koncertu je hudba Josefa Suka, Antonína Dvořáka, Leoše Janáčka, Richarda Wagnera, Ludwiga van Beethovena a Giuseppa Verdiho. Večer vysílá ČT art od 20.15 hodin.
