Co španělská hudba naopak má, jsou vášeň a barvitost, které si svět spojuje především s žánrem flamenco. Festival Pražské jaro uplynulé tři roky zval flamenkové tanečníky, interprety španělské barokní hudby, kytaristy či loutnisty. Letos na tuto linii naváže vystoupení barcelonského Orquestra de Cadaqués, který zahraje příští čtvrtek 30. května v Dvořákově síni Rudolfina.

Jaime Martín je od roku 2011 šéfdirigentem Orquestra de Cadaqués. | Foto: Chris Dunlop

"Chceme světu ukázat, že španělský repertoár je bohatší," vysvětluje Jaime Martín, který je šéfdirigentem orchestru od roku 2011. "Týká se to zejména 20. století, kdy se hudba stala součástí národoveckého hnutí a čerpala z lidové tvorby."

Orquestra de Cadaqués vloni oslavil 30. výročí a Martín v něm působí celou dobu. Zpočátku uskupení tvořili studenti nebo členové španělských mládežnických orchestrů, kteří nechtěli ztratit kontakt s rodnou zemí poté, co odešli studovat do zahraničí. "V podstatě jsme orchestr založili, aby tito lidé měli důvod se dál scházet," vzpomíná Martín.

Nastálo orchestr zakotvil v přístavním městě Cadaqués severně od Barcelony, které navštěvují turisté a kde míval dům umělec Salvador Dalí. Orchestr se stal rezidenčním tělesem zdejšího letního festivalu, avšak brzy jej přesáhl. "Když nám došlo, že hrajeme na úrovni, začali jsme hledat mezinárodně uznávaného spolupracovníka," líčí Jaime Martín následující námluvy se dvěma osobnostmi.

Tou první se stal Gianandrea Noseda, který byl od roku 1994 šéfdirigentem orchestru, tím druhým pak sir Neville Marriner, zakladatel a dlouholetý hudební ředitel Akademie sv. Martina v polích. Na Marrinera udělali Španělé takový dojem, že s nimi jako hostující dirigent vystupoval až do svého úmrtí v roce 2016. "Jsou nevyzpytatelní jako nabroušená dýka a oheň," popisoval barvitě Marriner.

To se podle Jaimeho Martína projevovalo na zkouškách. "Muzikantům na orchestru záleží a jsou ochotni pro něj riskovat. Aby koncert udělali zajímavějším, klidně navrhnou něco nečekaného. Neville tyto spontánní nápady miloval," líčí Martín.

Při 20. výročí Orquestra de Cadaqués předal sir Neville Marriner taktovku Jaimemu Martínovi. | Video: Orquestra de Cadaqués

Španělsko sice ve světě klasické hudby nehrálo vždy ústřední roli, rozhodně ale mělo silný vliv, míní Jaime Martín. A hned to ukazuje na příkladu skladatelů Ravela a Debussyho, kteří v Paříži začátkem 20. století do svých děl přejímali španělské zvuky a postupy.

Impresário Sergej Ďagilev, který šokoval francouzskou metropoli při premiéře Stravinského baletu Svěcení jara, pro svůj soubor objednal choreografii od španělského skladatele Manuela de Fally. Jmenovala se Třírohý klobouk a kostýmy i scénu pro ni vytvořil španělský malíř Pablo ­Picasso. "Hudba od de Fally a scéna od Picassa, to vám ukazuje, jak moc španělská kultura lidi zajímala," míní Jaime Martín.

Právě suitu z Fallova baletu zahraje Orquestra de Cadaqués na Pražském jaru. Večer začne skladbou Španělské krajiny od Isaaca Albénize, který žil v letech 1860 až 1909 a toto dílo napsal jako cyklus čtyř klavírních skladeb. Symfonické aranžmá na objednávku Orquestra de Cadaqués vytvořil současný katalánský skladatel Albert Guinovart. "Jeho úprava je plná světla a barvy, prostě krásná," rozplývá se Jaime Martín. "Přijde nám to jako dobrý způsob, jak koncert zahájit."

Poté na jeviště přijde čtyřiatřicetiletá hvězdná španělská houslistka Leticia Morenová, která zahraje Čtyři roční doby Buenos Aires od propagátora tanga Ástora Piazzolly. "Ten samozřejmě pochází z Argentiny, ale španělská hudba je v jeho díle silně slyšet," podotýká Jaime Martín.

Večer pak završí symfonie od Juana Crisóstoma de Arriagy, skladatele z počátku 19. století. Zemřel tragicky mlád, den před dvacátými narozeninami. "Kdyby žil déle, historie španělské hudby mohla být jiná," říká Jaime Martín. "Tato symfonie připomíná raného Schuberta, avšak se španělskými konturami. Příliš často se nehrává, ale stojí za poslech," uzavírá Jaime Martín.