Metr na operu Jiřího Černého: Sezona přenosů skončila operou o víře pod gilotinou

Jiří Černý Jiří Černý
12. 5. 2019 19:21
Šestnácti břesknými zvuky dopadající gilotiny skončilo tuto sobotu třetí, poslední představení Poulencových Dialogů karmelitek a tím i další sezona přímých přenosů z newyorské Metropolitní opery do českých kin. Dramaturgicky proti tradicím, ale v duchu, jakým teď slavnou Met vedou generální ředitel Peter Gelb a její čerstvý šéfdirigent Yannick Nézet-Seguin.
Isabel Leonardová jako mladá novicka Blanche v Dialozích karmelitek.
Isabel Leonardová jako mladá novicka Blanche v Dialozích karmelitek. | Foto: Met/Aerofilms

Co asi příběhu z francouzské revoluce řekli návštěvníci českých kin?

Opera Dialogy karmelitek.
Opera Dialogy karmelitek. | Foto: Met/Aerofilms

Zatímco jakobínská hrůzovláda skončila v roce 1794 deset dní po popravě karmelitek z Compiegne, devastace řeholnic v Česku trvala bezmála čtyřicet let. Dalších třicet roků se státní zákonodárci hrdlují s církví alespoň o řádový majetek.

Na uvedení nejvýznamnější z pěti oper Francise Poulence, člena meziválečné Pařížské šestky, samozřejmě nebylo v časech nejedlovské muzikologie a jejích opatrnických pokračovatelů ani pomyšlení. Když se toho režisér František Preisler starší v roce 2000 konečně odvážil v Opavě, musel si Dialogy karmelitek sám přeložit.

Poulencova opera sice zdaleka není jen o víře, ale bez víry by nevznikla.

Na začátku různých zpracování příběhu o karmelitánkách byla novela Gertrudy von Le Fortové. Její novela Poslední na popravišti vyšla v Olomouci roku 1941 v překladu katolického básníka Jana Zahradníčka. Novela inspirovala i Georgese Bernanose k její volné dramatizaci ve hře Dialogy karmelitek. U nás ji v překladu Evy Musilové pohotově uvedlo v roce 1991 Divadlo za branou.

Poulenc, o kterém hudební kritik Claude Rostand napsal, že je napůl darebák, napůl mnich, sice Dialogy karmelitek začal psát až čtyřiapadesátiletý, ale s "darebáctvím" skončil o osmnáct let dřív. Když se mu při autonehodě v roce 1935 zabil jeho důvěrný přítel Pierre-Octave Ferroud, vrátil se ke katolické víře svého mládí.

Od jazzových hrátek Pařížské šestky zamířil k duchovním, hlavně vokálním skladbám. Protože nikdy soustavně nestudoval kompozici, zůstala mu cizí módní atonalita. Měl cit pro harmonii, jeho oblíbeným nástrojem byl nadále klavír a víc než ke smyčcům se přimkl k dechovým nástrojům. Obecně býval řazen k neoklasicismu, ať už v dobrém, či horším slova smyslu.

Isabel Leonardová a David Portillo ve druhém dějství Dialogů karmelitek. | Video: Met

Dialogy karmelitek napsal na výzvu milánského divadla La Scala. První melodická linka ho prý napadla v jednom římském knihkupectví, když listoval v Bernanosově hře. Přesto mu Dialogy zabraly tři roky, víc než cokoli jiného. Premiéra v La Scale 26. ledna 1957 byla ještě italská, od následujícího pařížského provedení se hrálo už francouzsky.

Ze slavných hudebních vlivů bývaly publicisty uváděny předklasická chrámová hudba, Pucciniho opera Sestra Angelika i Debussyho Pelléas a Mélisanda.

Nesporné je, že všechna hudba, původní či jakkoliv odvozená, slouží v Dialozích karmelitek libretu. A to ji vynáší nejen nad starší zhudebněnou náboženskou tematiku, ale také nad tu, která měla teprve vzniknout. Včetně rockové opery Jesus Christ Superstar, o jejích nápodobách ani nemluvě.

Opera Dialogy karmelitek.
Opera Dialogy karmelitek. | Foto: Met/Aerofilms

Dialogy karmelitek se odehrávají takřka výhradně v klášteře nebo v chrámu, prázdném jako protestantské modlitebny. Od počátku se mezi všemi sestrami plíží strach nejen z tušených a nenávistných revolucionářů, ale ještě větší z vlastních osobních nejistot. Prakticky bez uzavřených výstupů, jen v trhavých dušezpytných monolozích a dialozích, se každá řeholnice zpovídá, většinou spíš sama sobě, ze svých strastí.

Nejdramatičtější je v notách, slovech, doprovodné hudbě, ale především v hlasu a gestech finské sopranistky Karity Mattily postava umírající převorky Madame de Croissy. Patří jí víc než první polovina představení a postel k umírání. Snaží se o nemožné: zachovat si důstojnost a klid. Ale když se v jednom okamžiku rouhá i Bohu, každý jí rozumí. Tohle zahrát bez sebemenšího náznaku hysterie nebo rutiny je nad recenzentské chápání.

Karita Mattila jako umírající převorka Madame de Croissy v prvním dějství Dialogů karmelitek. | Video: Met

Svým způsobem postavu ještě složitější hraje americká mezzosopranistka Isabel Leonardová. Její mladá novicka Blanche vlastně neví, před čím prchá ze světa do kláštera. Nerozumí si s otcem, bratrem ani s novými sestrami.

Leonardová má pro tu roli možná příliš krásný mezzosoprán i tvář a ještě málo prožitého. Její křehkost a zranitelnost je ale hodná důvěry a soucitu. V závěru opery, kdy se po dlouhém váhání přidá ke svým odhodlaným sestrám a jde jako poslední karmelitka pod gilotinu, je nejsilnější. Jestli z této zpěvačky časem nevyroste nová hvězda Met, pak zbývá jen kroutit hlavou.

Podobně své, výrazné a originální jsou ztepilá, majestátní americko-polská sopranistka Adrianne Pieczonka jako nová představená Madam Lidoine a skotská mezzosopranistka Karen Cargillová jako prostá a dobrotivá Matka Marie, hlasy jeden krásnější než druhý. Ve své jednoduchosti, mladické naivitě a víře zůstává nezlomná, světélko až do konce, Constance americké sopranistky Erin Morleyové.

Opera Dialogy karmelitek.
Opera Dialogy karmelitek. | Foto: Met/Aerofilms

Mužské role, bez výjimky drobné, jsou obsazeny nepochybně, ve srovnání s ženskými ale přece jen vycházejí akademičtěji.

Jak může působit tak celistvě a pohnutě inscenace z roku 1977, jejíž režisér John Dexter je dávno po smrti a kterou jen poobnovil David Kneuss? Předně jsou Dialogy karmelitek samy o sobě skutečné psychologické drama, kterému neúprosný čas neškodí, jen spravedlivě - a krutě - pomáhá. A šéfdirigent Yannick Nézet-Seguin dokáže i ze zdánlivě obyčejných hudebních pasáží vynést do plného světla takové drahokamy, jako jsou ve druhém dějství Ave Maria nebo Ave verum.

 

Právě se děje

před 33 minutami

Fotbalista Procházka přestoupil z Plzně do Górniku Zabrze

Fotbalista Roman Procházka po sezoně a půl opustil Plzeň a přestoupil do Górniku Zabrze. Třicetiletý slovenský záložník podepsal s dvanáctým týmem polské ligy smlouvu do konce června 2021 s opcí.

Procházka přišel do Plzně v létě 2018 z Levski Sofia. V české lize odehrál 35 zápasů, v nichž vstřelil devět gólů. Celkově za Viktorii nastoupil ve 46 soutěžních utkáních. Nejvíce se blýskl předloni v listopadu v Lize mistrů na půdě CSKA Moskva, kde vyrovnávací brankou načal obrat na 2:1. Západočeši poté prošli do jarní fáze Evropské ligy.

V Plzni v prosinci skončil trenér Pavel Vrba a jeho nástupce Slovák Adrián Guľa před dnešním odletem na soustředění do Španělska zúžil kádr mimo jiné o Procházku.

"Na angažmá ve Viktorii budu velmi rád vzpomínat, zejména pak na fanoušky, kteří byli vždy skvělí. Plzeň budu i nadále sledovat a přeji jí hodně štěstí," uvedl Procházka pro web plzeňského klubu.

Zdroj: ČTK
před 1 hodinou

Íránský ministr: Írán připravuje místo na vyslání satelitu. Podle USA se snaží ukrývat svůj balistický program

Írán připravuje místo, ze kterého vyšle satelit. Na twitteru to napsal íránský ministr pro informační a komunikační technologie Mohammad Džavád Azarí Džahromí. Informovala o tom agentura Reuters, která připomněla, že podle USA se Teherán takto snaží skrývat svůj balistický program.

Zdroj: ČTK
před 1 hodinou

Katalánský premiér přišel o mandát poslance, region možná čekají nové volby

Do centra Barcelony vyšly skupiny separatistů, z nichž někteří zapalovali kontejnery. Policie několik osob zadržela. Impulsem k demonstracím bylo bouřlivé zasedání regionálního parlamentu, jehož vedení oznámilo pozastavení mandátu katalánskému premiérovi Quimu Torrovi. Premiérem tohoto španělského regionu Torra zůstává, podle místních médií ale hrozí Katalánsku předčasné regionální volby kvůli dnes vyostřenému rozkolu mezi stranami katalánské vlády.

Další zprávy