O tři desetiletí později, už coby uznávaný filmový kritik, Kamil Fila vlastní rozhodnutí "nebýt slizoun" připomíná v trojsvazkové knize nazvané Velmi pozdní odpoledne. Faunem, proti němuž se v obsáhlé publikaci nejčastěji vyhraňuje, je dnes již nežijící sexuolog, gynekolog a regionální politik Radim Uzel. Ve své době médii oblíbený, upovídaný lékař, k jehož popularizačním knihám patří například ta s názvem Zvíře nadržené.
Fila cupuje Uzla, opakovaně se vrací k jeho veřejným výrokům ohledně sexuality či genderu, třeba že chovat se jako muž sexisticky je v pořádku. Uzla v knize nazývá "Zdeňkem Troškou českého zdravotnictví", upozorňuje ale, že nejde o lékaře samotného, spíš o myšlenkový svět, který populární sexuolog zastupoval a jenž českou společnost utvrzuje ve stereotypech.
Kritik chce argumenty uspíšit zánik samolibého, ale zároveň impotentního faunství, ve zmíněném filmu tak skvěle zpodobněného hercem Leošem Suchařípou. Fila věří, že nastává soumrak světa ovládaného stárnoucími muži pevně lnoucími ke svým privilegiím, například oblažovat společnost ohranými poučkami o sexu.
Není to nové téma u filmového recenzenta, který získal titul Genderman roku 2018 za to, že "srozumitelně píše o feminismu a předkládá ho v jeho skutečné podobě, jako demokratizační hnutí". Filův léta připravovaný opus magnum čítající zhruba 900 stran je zároveň portrétem veřejné diskuse posledních tří desetiletí v Česku, potažmo ve světě. Od hnutí vedeného pod hashtagem #MeToo a kauz hollywoodského producenta Harveyho Weinsteina, herců Kevina Spaceyho či Johnnyho Deppa přes mýty o feminismu, maskulinitě, sexismu či nerovnosti žen a mužů až po vysvětlení, co znamená objektivizace ženského těla nebo proč je z hlediska současných poznatků neobhajitelné jakékoliv násilí na dětech.
Pravděpodobná výhrada, že Fila měl svoji ostrou polemiku s Radimem Uzlem opustit poté, co sexuolog v květnu 2022 zemřel, neplatí. Smrt není důvod, abychom z minulosti vynechali vše nelichotivé.
Na první pohled se zdá, že trojsvazková publikace představuje rozloučení s kulturní epochou, jejíž vzorce přemýšlení a jednání v oblasti partnerských vztahů či sexuality lze u nás vystopovat zhruba do normalizace v 70. letech minulého století. Jenomže při pečlivějším čtení Velmi pozdního odpoledne začne být zřejmé, že schéma, v němž temnou faunskou minulost střídá epocha rozumu a argumentu, tak docela neplatí.
V knize Fila prohlašuje, že mu šlo o to, sestavit příručku moderního feminismu. Za svědky svých tvrzení si bere sociální vědy tak často, až obsáhlý poznámkový aparát s odkazy hodlá uveřejnit jako přílohu na internetu.
Pokud se však zaměříme nejen na pozorování, ale také samotného pozorovatele a na to, jakým způsobem své poznatky předkládá, zjistíme, že text má často spíš povahu náruživého pamfletu než studie. Komplexita problému leckdy ustupuje tendenci čtenáře vychovávat, polemika se mění ve Filův monologický rauš, v němž je vše jasné jako facka.
Pro představu: téma náhradního mateřství autor otevře otázkou: "Ale co můžeme říct na svobodnou dohodu tří svéprávných lidí - objednávajících rodičů a ‚poskytovatelky dělohy‘?" Inu, říct lze leccos, třeba k tomu, že feminista je advokátem světa, v němž byla žena redukována na "poskytovatelku dělohy". Nebo by bylo možné mít výhradu vůči vztahům, v nichž je člověk předmětem objednávky. Také můžeme mlčet, zvlášť když se nás citlivé téma surogátního rodičovství netýká.
Fila smete ze stolu asi nejčastější protiargument. Tedy že trojici dospělých aktérů je nutné doplnit o hledisko člověka, který se z této dohody narodí. "Často se používá i nepříliš pádný argument, že děti mají právo na oba rodiče - ideálně tedy i na ty, kteří bijí děti a své partnery, nestarají se, v ničem je nepodporují a ponižují je," píše v knize. Rodiče se mohou chovat strašně, a proto vlastně ani nejsou potřeba, vyvodí kritik.
Jeho argumentace vyznívá racionálně do chvíle, než se v ní objeví podobný logický "blikanec". Dalším anekdotickým důkazem si autor pomůže, když jedinou studií dokládá přesvědčení, že v dějinách medicíny, "od antiky po Freuda", vůbec neexistoval model dvou pohlaví.
Samozřejmě že v případě tak složitého a široce pojatého tématu jsou nutná zjednodušení, Fila je ovšem činí výhradně ve prospěch vlastního pohledu, nikde neargumentuje proti sobě.
Roztomile vedle tlačení na pilu působí pasáže, kdy pro světonázor argumentuje blahodárností v sexuálním životě ve stylu příbalového letáku k viagře. "Feministky a feministé… mívají menší problémy s erekcí a orgasmem, jsou obecně vynalézavější a uvolněnější v experimentování se sexuálními praktikami a pozicemi," píše feminista.
Neznamená to, že na Filovu snahu je možné hledět skrz prsty. Pasáže, v nichž s kompetencí špičkového filmového kritika píše o pornografii, nebo kdy prostřednictvím vybraných děl ukazuje, co kinematografie konkrétní doby vypovídá o postavení mužů, žen a jejich vztazích, jsou ve Velmi pozdním odpoledni vynikající a obzvlášť cenné.
Celkově ale Filova apologetika feminismu, jakkoliv prospěšná, zůstává ve vleku kulturních válek. Složité je třeba zjednodušit na volbu ano, nebo ne, mnohotvaré zplacatit do sloganu, který zaujme na sociálních sítích.
Velmi pozdní odpoledne je obdivuhodným pokusem rozpoznat faunství, jež retarduje celou společnost, a vyhnout se údělu chátrajícího slizouna, jak si předsevzal v dospívání. Je však otázka, jestli si člověk polepší tím, když se z něj namísto slizouna stane monologický poučovatel, který ví sám všechno nejlíp.
Kniha
Kamil Fila: Velmi pozdní odpoledne
Vydal Martin Pleštil 2024, 910 stran, 990 korun
