Jako hořkého, hlubokého a nesmírně autentického básníka představuje kniha Havran svého autora Jana Zábranu. "Celá ta džungle v tobě / přestala věřit / v příští jaro. / Bohyní všech tvých dnů / se stala noc." Svazek zahrnuje Zábranovy verše napsané od roku 1954 až do autorovy smrti.
Když Jan Zábrana v roce 1984 zemřel, byl znám jako autor tří básnických sbírek, tří detektivek a především jako překladatel. Babel, Pasternak, Jesenin, Ferlinghetti, Miller, Plathová - to je jen skromný výčet jmen autorů, které uváděl do českého kontextu.
Nebylo toho rozhodně málo, jeho práce byla kvalitou i množstvím ohromující, šlo přitom ovšem jen o pomyslnou špičku literárního, dosud neznámého ledovce. V době Zábranovy smrti neměla veřejnost povědomí o jeho impozantním skrytém díle básnickém i povídkovém. O tom, že si Zábrana v podstatě celý život vedl niterné burcující deníky, nevěděl kromě jeho rodiny nikdo.
V prestižním nakladatelství Odeon vyšel v nákladu 2000 výtisků v roce 1989 výbor ze Zábranovy esejistiky nazvaný Potkat básníka. Nic nenasvědčovalo tomu, že půjde o počátek řady, kterou završí až letos právě Havran. Zábrana byl zkrátka významný překladatel z ruštiny a angličtiny, příležitostně také z dalších jazyků - a tím měla být jeho pozice dána, byť byla tehdy, roku 1989, obohacena o eseje.
Zlom přišel v roce 1992, kdy nakladatelství Torst vydalo dva svazky jeho deníků Celý život. Po dohodě s grafikem Vladimírem Nárožníkem byl použit vizuál ze svazku Potkat básníka, pouze byl z černé překlopen do bílé.
Deníky zapůsobily jako bomba. Titul získal tehdy nejprestižnější ocenění Kniha roku Lidových novin a předvedl normalizaci ve vší její hrůze, s jakou dokázala citlivého člověka drtit.
"Dnes je to třicet let, co v půl páté ráno zazvonila u našeho domu v Humpolci StB a po tříhodinové domovní prohlídce zatkli mámu. (8. listopadu 1949)," píše si Zábrana do deníků. Za mřížemi skončila nejen jeho matka, ale také otec, a on, devatenáctiletý, se s trochou oblečení a psacím strojem pod paží stává vyhnancem. Má zakázaný Humpolec, ztrácí přátele, zázemí, celý svůj dosavadní život. Nějakou dobu se v podstatě ukrývá na pražské Katolické bohoslovecké fakultě, později nastupuje v dělnických profesích, odkud se rekrutují jeho mrazivé povídky zobrazující skutečnou realitu takzvaného socialistického realismu.
Posléze se autodidaktovi Zábranovi podaří uplatnit jako překladatel, řídí například populární spisy Příběhy Sherlocka Holmese. Po tvrdých životních lekcích nenalézá odvahu otevřeně systému vzdorovat, zároveň je natolik citlivý, že není schopen podat ruku rudému démonu souhlasu. Tento postoj ho trhá na kusy.
Dějiny vpadly do ložnice
"Svůj soukromý život měl Zábrana pevně zasazený do společenského kontextu doby. Svoji osobní bolest i bolest světa pak ve své tvorbě spojil v jeden pevný tvar," říká editor Havrana i mnoha dalších Zábranových svazků Jan Šulc. Zábranovo dílo je podle něj dosud tak živé právě proto, že osobní a společenská rovina se u něj propojují naprosto důsledně. Ale Šulc si nemyslí, že by šlo o autorův záměr, spíš to prolnutí bylo spontánní, protože neoddělitelné. "Velké dějiny vpadly Zábranovi už v mládí doslova do ložnice," připomíná Šulc. Jen málokterý český autor, kromě těch uvězněných, byl komunistickým panováním tak silně zasažen. Mezi svými generačními druhy narozenými ve třicátých letech v tom byl Zábrana výjimečný.
Svazek Celý život otevřel cestu další memoárové literatuře, která konečně mohla být chápána jako plnohodnotná literární výpověď. Začalo také být jasné, že v Zábranově pozůstalosti se dají nalézt další skvosty. Péčí nakladatele, editorů a autorovy vdovy Marie Zábranové se posléze zrodila nakladatelská řada - vycházely knihy Básně, Povídky, juvenilní verše nazvané Nápěvy… Co svazek, to událost.
Zábrana byl pedant, ke svým textům se vracel, přepisoval je, doplňoval. Za normalizace, kdy řada jeho přátel nesměla vydávat, o vlastní publikační činnost nestál, navíc zemřel relativně mlád - v třiapadesáti letech. Mnoho svých textů tak nestihl k vydání vůbec připravit, zůstaly rozptýleny na různých místech, často s desítkami vpisků. Ediční příprava tudíž byla nesmírně náročná na sílu, odbornost i čas.
Havran zachycuje Zábranovy básně z širokého časového údobí. Jeho zvukomalebné juvenilní práce ovlivněné Hrubínem či Jeseninem se postupně překlápějí do modernějších forem, z nichž je zřejmé, že Zábrana znal současnou zahraniční poezii a z domácích autorů zejména Jiřího Koláře. Zábranův verš se posléze sytí hořkostí politické situace, na konci šedesátých let přibývá syrovost a ironie. "Ta má tma / Tu nerozptýlí žádný Mahátma / Žádný klystýrový Gándhí / Nikdo z téhle směšné bandy."
Havran se tak stává básnickým pandánem Celého života, představuje autora ceněných deníků v jeho komplexním vývoji i vnitřní poctivosti, v neochotě přijmout cukrátko prázdné naděje.
Kromě dvou tří definitivních básní přitom Havran nezahrnuje žádný text, který by byl autorem schválen do tisku. "Kdyby básně redigoval, jistě by na nich dál pracoval," připomíná Šulc, který tuto ohromující práci dělal za básníka. Zábrana své básně nejednou dotvářel v pěti šesti variantách, Šulc nyní vybral k tisku tu poslední, případně poslední ucelenou, pokud básníkovy pozdější zásahy zůstaly zcela torzovité a neuchopitelné. Jak dosvědčují faksimile v Havranovi otištěné, editor musel rukopisy doslova luštit.
V knize potkáváme vyzrálého, zkušeného i zkoušeného autora, navíc neobyčejně sečtělého. Své básně Zábrana koncipoval do celků, které však často nestihl dokončit. Zároveň patřil k lidem, kteří píší stále, držel se zásady ani den bez řádky, i na dovolené napsal alespoň dopis příteli nebo si zaznamenal stručný nápad. "S poezií v nitru žil denně, ale nedával to svému okolí moc najevo, bylo to do jisté míry jeho privatissimum," vysvětluje Jan Šulc.
O svých raných básních uvažoval Zábrana také v posledních týdnech života v nemocnici. "Stále žil v rámci celku svého díla," říká Šulc. A právě tento celek může díky završené řadě v nakladatelství Torst zahlédnout i čtenář.
Ještě není konec
Vydávání Jana Zábrany přesto není definitivně u konce. Zatímco básně už vyšly kompletně, chystá se ještě souborné vydání esejistiky a rozhovorů - to už však mimo dosavadní řadu. Následovat by mělo také kompletní vydání deníků, Celý život je totiž pouhým čtenářským výborem. Zejména u raných zápisků se opakovaly poněkud monotónní záznamy z vyučovacích hodin, později si zase Zábrana pořizoval rozsáhlé výpisky z četby, například v azbuce z Pasternaka nebo v angličtině z Agathy Christie. V chystaném kritickém vydání deníků tyhle pasáže chybět nebudou, čímž rozsah svazků nabude zhruba o třetinu.
Do budoucna se uvažuje ještě o odborném vydání Zábranovy poezie, kde by vedle sebe měly stát jednotlivé varianty básní a čtenář by tak mohl prožít dobrodružství vzniku každé z nich.
Završením spisů Jana Zábrany svazkem Havran lze však prohlásit, že Zábrana byl bezmála čtyřicet let po své smrti konečně objeven. Byť soubor vyšel na jaře, celá edice se už nyní řadí k horkým favoritům letošní Magnesie Litery za nakladatelský čin.
Kniha
Jan Zábrana: Havran - Básně z let 1954-1984
Nakladatelství Torst 2022, 774 stran, 499 korun.
